Putin jako Hitler. Kyjevský Majdan, březen 2014. Foto: Profimedia

Petr Pithart: Ruská lekce z fašismu a nacismu. Výsledkem je nacista Putin

Napsal/a Petr Pithart 10. dubna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Fašisti nebo nacisti, je to všechno jedno a stačí, že jsou to všechno ti zlí, proti nimž je nutno bojovat? Odpověď nabídnu rovnou: Není to jedno. Jedno je to jen politikům, když chtějí pojmenovat nějakou hrozbu silnými slovy. Případně zakrýt to, co nemělo být viděno.

Velké zmatení slov nastalo už v takzvané Velké vlastenecká válce, která tvoří ustavující mýtus ruského státu, ruského národa, říše, ruského impéria.

Jistě, Rudá armáda v roce 1945 porazila wehrmacht, ze země jej vyhnala a tlačila až tam, kde se setkala s armádami západních spojenců. Ale proti komu bojovala? „Protiv fašistskym zachvatčikam!“ To pořád v Rusku platí. Druhá světová válka byla prostě z ruského hlediska válkou proti fašismu.

Dokonce i americký prezident Roosevelt se rétoricky přizpůsobil Stalinovi a mluvil o Němcích jako o fašistech.

Smysl toto „nedorozumění“ ale má. Rudá armáda komunistického, socialistického státu by nemohla přeci bojovat proti socialistům německým. Rámovat válku jako boj proti fašistům zakrývalo skutečnost, že obě strany si byly ve skutečnosti dosti podobné.

Měkký totalitarismus lze přežít

Nacismus se od fašismu přitom dosti lišil. Fašismus, spojený s osobou Mussoliniho, je původnější (1922), Hitler ho zprvu nadšeně napodoboval: mobilizují hesla, pozdrav vztyčenou pravicí pocházel z dob starého Říma, uniformy a pochody na Řím, později na Mnichov, na Berlín…

Hitler se později v Mussolinim zklamal. Šlo mu podle něj o málo, jen o zisk politické moci. Vyhrál ve volbách, nechal krále králem, zrušil politické strany, a tedy soutěživou demokracii, místo ní zavedl stavovský systém, korporativismus, který měl vyloučit marxistický třídní boj.

Místo něj se měly mezi sebou dohadovat skupiny lidí – korporace, podle toho, v jakém odvětví pracovaly. Vzdálenějším Mussoliniho cílem bylo obnovit Římskou říši nejméně po všech březích Středozemního moře.

Fašismus byl jistě režimem zcela odporným, násilnickým, autoritativním. Nikoli však totalitním. Kdo si hleděl svého a nepletl se do politiky, přežíval. Fašismus měl též své politické vězně, ale některé kriminály byly i docela fešácké: nejmodernější marxista Antonio Gramschi napsal své hlavní dílo jako politický vězeň na Liparských ostrovech.

Jinak ale fašisté lili do hrdel svých politických nepřátel ricinový olej, což nebyla jen ponižující „legrace“, také se na to umíralo.

Vyhlazovací tábory však fašismus nezřizoval, i když vězňů měl jinak dost. Existoval i fašistický antisemitismus, tak jako tehdy skoro všude, ale s pozdějším nacistickým „konečným řešením“ se to srovnat nedalo.

Po celé Evropě byla mezi válkami řada fašizujících či fašistických států: Portugalsko, Španělsko, Maďarsko a v různé míře i další. Československo bylo tehdy výjimka, pomineme-li pár hlasitých, ale bezvýznamných spolků.

Žádná ucelená fašistická ideologie ale neexistovala, nevznikla žádná fašistická internacionála, jen jednotliví vůdcově, diktátoři. A ovšem taky odpor proti demokracii založené na dělbě moci, na svobodném zakládání a soutěži politických stran.

Fašismus bývá charakterizován jako „měkký totalitarismus“, v němž lze přežít, když se člověk podvolí. Naproti tomu nacismus je docela jiné kafe.

Ukrajinský boj – proti nacismu

Nacismus je a zůstane německým vynálezem; stojí a padá s rasismem, s ideou vyvoleného, rasově čistého národa, Germánů. To kafe se věru nadá pít, ani trochu ochutnat…

Nacismus má jen některé vnějškové rysy fašismu, jako byly záliby v pochodech a přehlídkách, bojových písních. Je však veden obsedantní ideou vyvolenosti svého národa se všemi konečnými důsledky. Tedy i těmi, že bude vládnout ostatním národům. Některé kvůli potřebě svého životního prostoru vysídlí, další germanizuje, jiné, rasově či jinak méněcenné vyhubí: na prvním místě Židy. Na ně se mělo použít „konečně řešení“, protože jiná řešení trvají moc dlouho.

Jak již zaznělo výše, směšovat fašismus a nacismus nebyl ve své době omyl, ale zlý úmysl, který měl zastřít podobnost obou režimů, hlavně původní spojenectví Hitlerova Německa a Stalinova SSSR.

Sovětské vlastenectví a ruský patriotismus po druhé světové válce zmutovaly nejdříve v sovětský imperialismus (Budapešť 1956, okupace Československa 1968, Afghánistán 1981, Podněstří, Gruzie, Krym 2015, Ukrajina 2022) a dnes je – čím?

Ukrajina byla pro Moskvu původně jen podřadný, západem zkažený národ, posléze prý jako národ vůbec neexistoval. Dnes už Putin hlásá, že Ukrajina musí být zcela, totálně, zničena, ukrajinské děti je třeba unést a převychovat.

To je zjevný rasismus, který pouze nepracuje s rasou, nahradil ji národem. Snaha vyhubit rasu či národ nebo jasně definovatelnou skupinu lidí je genocidium, nejtěžší zločin, jak se na tom lidstvo po 2. světové válce stačilo ještě dohodnout.

Proto jsou úvahy o zřízení ad hoc Mezinárodního trestního soud pro Rusko správné (po podobném tribunálu pro bývalou Jugoslávii a dalším pro Rwandu). Je nutné chytit a soudit zločince, zajistit věrohodně svědky. Ale kdo kde chytí Putina? Že by jednou v Rusku jako kdysi Slobodana Miloševiče v Bosně?

Už také slyším námitky o tom, zda válečné zločiny náhodou nepáchají i ti na druhé straně… Jenže Ukrajinci se určitě nemohou dopouštět genocidy, jejich cílem je ubránit se, nikoli zničit ruský národ.

Platí, že se slovy třeba zacházet obezřetně. Co vypadá stejně, stejné být nemusí. Co se jen jinak nazývá, může být stejné. Rusové kdysi nebojovali proti fašismu, ale německému nacismu. A Ukrajinci dnes bojují proti nacismu ruskému.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)