Sciencemag.cz
Doporučujeme
Astronomové si dlouho lámali hlavu, proč mají všechny planety v naší Sluneční soustavě mírně nakloněné dráhy vzhledem k rovině rotace Slunce. Nová studie pod vedením Yaleovy univerzity však naznačuje, že tento jev nakonec nemusí být neobvyklý. Dokonce i v „nedotčených“ soustavách vykazují dráhy planet mírný sklon.
Vědci dlouho předpokládali, že planety s nakloněnými oběžnými drahami, které neleží v jedné přímce s osou rotace jejich hvězdy, jsou výsledkem nějaké poruchy na „vysoké“ úrovni, například vlivu blízkých hvězd a planet.
Nová studie publikovaná v The Astronomical Journal však naznačuje něco jiného. Tým pod vedením astronomky Maleny Rice z Yaleovy univerzity provedl pro účely této studie komplexní analýzu „nedotčených“ exoplanetárních soustav s více planetami, v nichž dráhy planet zůstaly od jejich vzniku relativně neporušené (poznámka: na základě čeho se to dá zjistit?).
„Tento typ konfigurace, kdy je oběžná doba jedné planety přesně uspořádána s oběžnou dobou druhé planety v přesném celočíselném poměru oběžných dob, se pravděpodobně běžně vyskytuje v soustavě na počátku jejího vývoje,“ uvádí M. Rice. „Je to elegantní konfigurace – ale zachovává si ji jen malé procento planetárních systémů.“ A dokonce i v těchto soustavách mohou mít planety sklon oběžné dráhy odchýlený až o 20 stupňů.
Vědci začali svou práci měřením dráhy planety TOI-2202 b, horkého Jupitera v nedotčeném systému. Dráhu TOI-2202 b porovnali s údaji o dráze z úplného souboru podobných planet v Archivu exoplanet NASA. V tomto širším kontextu byl pro takové planety typický sklon až 20 stupňů, přičemž systém TOI-2202 b je jedním z nejsilněji skloněných takových systémů.
Výsledek podle autorů studie poskytuje cenné informace o raném vývoji Sluneční soustavy: říká, že malý náklon je ve vesmíru běžný. Na Sluneční soustavě není v tomto ohledu nejspíš nic netypického.
Speciálně ovšem v systémech s více horkými Jupitery bývají zřejmě typické mnohem větší naklonění oběžných drah planet, ale tom už je na další analýzu.
Malena Rice et al, Evidence for Low-level Dynamical Excitation in Near-resonant Exoplanet Systems*, The Astronomical Journal (2023). DOI: 10.3847/1538-3881/ad09de
Zdroj: Yale University / Phys.org, přeloženo/zkráceno
“ na základě čeho se to dá zjistit?“
Sám si odpovídáte hned v následujícím odstavci. Ale ve mně toto kritérium příliš důvěry nevzbuzuje.