Hlavní obsah

Nechte brouka žít. I jedovatou majku fialovou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V posledních letech se skoro vždy na jaře vyrojí v médiích varovné zprávy o majce fialové a o čeledi majkovitých obecně. Tito brouci se s příchodem teplého počasí vylíhnou z larev a objeví se v trochu větších počtech v přírodě. Jejich tělní tekutina obsahuje jed zvaný kantaridin, který může mít na člověka neblahé dopady. Některé zprávy jsou však přehnané, přisuzují majce fialové dokonce i schopnost zabít dospělého člověka.

Foto: Vladimír Motyčka, ČTK

Majka fialová (Meloe violaceus)

Článek

Závažnost účinků však souvisí s množstvím kantaridinu a způsobem, jakým je člověk jeho působení vystaven. V malých množstvích může být kantaridin dokonce používán v medicíně jako lék.

Nakolik jsou tedy majky jedovaté a nebezpečné, záleží na mnoha okolnostech. Pojďme si je nyní objasnit.

Co víme o majce fialové?

Majka fialová (Meloe violaceus) je u nás žijící vzácný a chráněný brouk z čeledi majkovitých (Meloidae) a z rodu majek (Meloe). Majka fialová má zkrácené krovky, které jen zčásti zakrývají zadeček. Její barva variuje od různých odstínů modré až po fialovou.

Brouci čeledi majkovití jsou známí tím, že syntetizují kantaridin, toxický a obranný terpen uložený v tělní tekutině a zejména v samčích přídatných žlázách. Při napadení predátorem nebo při hrozícím nebezpečí vylučují tito brouci z kolenních kloubů žlutý až oranžový obranný exkret, který obsahuje toxin kantaridin.

Daná tekutina vyloučená při ohrožení může vyvolat podráždění kůže, sliznic a trávicího traktu. Kontakt s touto látkou může vést k podráždění, pálení, tvorbě puchýřů (zejména u alergiků) a k dalším nepříjemným příznakům.

Co se dále týká konkrétně majky fialové, tento jedovatý brouk se v naší přírodě vyskytuje jen po omezenou dobu, od března do června. Nejčastěji na okrajích lesů, cest, na pasekách a mezích, kde se živí rostlinnými pletivy. Kvůli svému rozmnožování se chová jako hmyzí parazit zejména ve vztahu k některým včelím druhům. V červnu dochází ke spojení samečka a samičky zadečky na několik dní, sameček je tehdy nucen sdílet cestu se samičkou, a to tak, že chodí pozpátku.

Dospělá majka fialová dosahuje velikosti 10–40 mm, přičemž samičky jsou větší než samečci, neboť mají v břiše uložená vajíčka. Životní cyklus majky je dosti komplikovaný a způsobuje, že jsou poměrně vzácné. Z vajíček, kterých naklade samička až několik tisíc, se vylíhnou oranžové larvy s nápadnými drápky a štěty na konci těla. Ty pak šplhají do květů jarních rostlin, kde číhají na svůj hostitelský hmyz, což jsou většinou blanokřídlí, zejména samotářské včely. K nim se pak přichytí – a tak se dostanou do hostitelského hnízda. Larva v prvním stadiu sežere včelí vajíčko, pak se přemění do druhého stadia, kdy se živí včelími zásobami. Brzy se přemění na larvu třetího stadia, přičemž přezimuje.

Na jaře se přemění do čtvrtého stadia, pak se zakuklí a nakonec změní v dospělého brouka. Pokud larva nenajde hostitele včas nebo se omylem zachytí „nevhodného“ druhu hmyzu, zahyne. Proto klade majka tolik vajíček.

Jedovatost majky

V nebezpečí, např. při dotyku, vylučuje majka z kloubů končetin nažloutlou olejovitou tekutinu – tzv. hemolymfu – obsahující malé množství prudce jedovaté sloučeniny kantaridinu. Ten je pro dospělého člověka smrtelný již v dávce 30 mg v čistém stavu. To ale představuje výtažek z několika desítek brouků.

I brouček či housenka mohou ohrozit člověka

Domácí

Dávka, kterou majka obvykle vypustí, je mnohem menší a pro dospělého člověka při styku s pokožkou spíše neškodná.

Při běžném styku s majkou v přírodě bychom měli chránit hlavně děti a také své domácí mazlíčky

V minulosti však tento jed často využívali traviči, kteří majky či příbuzné brouky puchýřníky lékařské mleli a využívali ve velkém pro orální použití – nebo spíše zneužití.

Člověk by však musel sníst mnoho těchto brouků, aby byla dávka jedu smrtelná.

Z kantaridinu se v minulosti vyrábělo také afrodiziakum známé jako španělské mušky, ale často neodborným způsobem, což bylo velmi nebezpečné. Vyšší dávka kantaridinu může způsobit perforaci střev nebo vážné narušení jiných tkání a orgánů – a poté je tedy smrtelně nebezpečná.

Při běžném styku s majkou v přírodě bychom měli chránit hlavně děti a také své domácí mazlíčky. Některé případy vážnější otravy u dětí byly totiž skutečně zaznamenány. Pozor by měli dávat i alergici nebo kardiaci. Po běžném zasažení kůže se na postiženém místě mohou objevit puchýře nebo svědivá místa, které se špatně hojí. Samy majky ale zpravidla na větší organismy neútočí.

Středomoří čelí invazi mohutnatek. Okusovači prstů jsou v Chorvatsku, Řecku či na Kypru

Evropa

V Česku je výskyt majky fialové charakteristický spíše pro podhorské až horské polohy. Byla nalezena dokonce téměř na vrcholu Sněžky. Druh se sice objevuje i v nížinách, ale zde spíše v lesích nebo v okolí cest, mimo plnou sluneční expozici (např. na severní straně Pavlovských vrchů). Nejčastěji jde podle Agentury ochrany přírody ČR o oblasti jižních a středních Čech a jižní Moravy. Jedná se většinou o výskyt v řádech jedinců.

Majka fialová je zákonem chráněna jak v Česku, tak i v Německu, kde byl v poslední době hlášen její zvýšený výskyt, kvůli čemuž tam byla uzavírána některá dětská hřiště. Šlo však o omezenou dobu, vzhledem k životnímu cyklu brouka se jedná o krátké období zhruba 4–6 týdnů na jaře. Údajně byla letos majka fialová pozorována ve větším množství také na Slovensku.

Jak se chovat při nálezu majky fialové?

Podle entomologů bychom měli být opatrní a vyhýbat se jakémukoliv kontaktu, přesto není důvod k panice. Pokud dojde přeci jen k potřísnění kůže broučí hemolymfou, doporučuje se zasažené místo omývat tekoucí čistou vodou po dobu alespoň pěti minut a rozhodně hmyzí tekutinu nepřenášet kontaktem na další části těla; zasaženou oblast hlavně neolizovat.

Pokud majku fialovou najdete na zahradě, v okolí obydlí nebo v blízkosti dětského hřiště, opatrně ji naberte na lopatku a odneste ji někam daleko, kde nebude nikoho ohrožovat. V žádném případě majku nezabíjejte, protože se jedná o hmyz chráněný.

Teplé zimy mohou dočasně přilákat nebezpečný tropický hmyz i k nám

Věda a školy

Majky bývají často démonizovány jakožto „smrtelně nebezpečný hmyz“. Na rozdíl od skutečného nebezpečí, které představují např. někteří jedovatí australští pavouci, však tady jde spíše o nebezpečí potenciální nebo hypotetické. A spíše než s naší majkou u nás se setkáte na dovolené v zemích jižní Evropy s jiným druhem majkovitého brouka z rodu Mylabris.

Co říkají čeští entomologové o majce fialové?

  • Entomolog Petr Šípek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze před rokem v rozhovoru pro magazín Reportér sdělil mj. tuto základní informaci:

„Majka u nás byla zhruba do 60. let minulého století poměrné hojné zvíře. Po kolektivizaci krajiny a nadměrném a bezhlavém užívání pesticidů a insekticidů však na většině míst zcela zmizela a přežívala jen v určitých lokalitách. V posledních deseti letech však jejich počty stoupají. Těžko říct, jestli je to oteplováním klimatu, nebo zda je za tím ohleduplnější využívání krajiny. Její populace se tedy zvětšují, ale určitě bych nemluvil o přemnožení. To je pojem, který vychází z našeho subjektivního vnímání a nemá žádné vědecké opodstatnění. Pokud ji nebudete jíst nebo ji brát do ruky, tak není lidem nebezpečná. Ona sama vás nenapadne.“

  • Entomolog Martin Konvička z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích to shrnuje, včetně možné jedovatosti majek, následovně:

„Majky (rod Meloe celkově) patřily k našim nejrychleji ustupujícím skupinám hmyzu. Snad polovina z našich druhů majek byla pokládána za regionálně vyhynulou. Jejich zvýšeným počtům prospívají teplá a suchá jara, jako je to letošní.

Jed majek (kantaridin) může být nebezpečný při orálním požití. Nelze tedy v žádném případě doporučit hypotetickou konzumaci těchto brouků, dokonce ani olizování jejich exkretu. Zvýšené riziko zmíněná činnost představuje např. pro kardiaky nebo děti, případně pro děti-kardiaky. Je tedy třeba hlídat zejména malé děti se zmíněným zdravotním handicapem. Pravděpodobnost, že se jedem z majky citelně otráví někdo, kdo na ně náhodou sáhne a pak třeba sní rohlík ke svačině, je oproti tomu celkem nepatrná. Obecně bych doporučoval nejíst pro jistotu prakticky žádné brouky. Nepoživatelní a ve větším množství i toxičtí jsou např. i střevlíci, mandelinky, slunéčka, pestrokrovečníci, měkkokrovečníci nebo lesani a další. Tipuji, že asi čtvrtina našich brouků ‚není k jídlu‘.“

Genomy motýlů se za 250 milionů let téměř nezměnily

Věda a školy

Samotný kantaridin je obecně přírodní bioaktivní molekula s dlouhou historií (může být jedem, riskantním afrodiziakem i lékem). Věnovali se mu např. Jiří Patočka a Kamil Kuča v textu ve vědeckém časopise Kontakt Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.

Mikrobioložka: Klíšťatům teplotní výkyvy nevadí

Domácí

Související články

Výběr článků

Načítám