Dmitrij Medveděv má jasno. V ulicích Tbilisi se dnes neodehrávají spontánní protesty, ale klasický scénář barevných revolucí. „Za těmito demonstracemi vidíme zkušenou hollywoodskou ruku. To hlavní, co se ‚protestujícím‘ nelíbí na zákonu ‚O transparentnosti zahraničního vlivu‘, je fakt, že je to ruský nápad, a ne západní iniciativa,“ komentuje ruský exprezident dramatický vývoj za Kavkazem.
Mimochodem tak potvrdil, že vládnoucí strana Gruzínský sen se skutečně inspirovala v Rusku, kde putinovský režim kritické organizace a média nejdříve onálepkoval jako „zahraniční agenty“ a pak je zlikvidoval. Vláda v Tbilisi se podobnou legislativu pokusila přijmout už před rokem, tehdy ale pod tlakem mohutných pouličních protestů a silné kritiky ze strany Západu ustoupila.
Počátkem dubna ho ale zase předložila parlamentu, ve středu prošel prvním čtením. Pokud vejde v platnost, všechny organizace získávající více než pětinu financí ze zahraničí se budou muset zaregistrovat jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci“. To je také jediná změna oproti původnímu návrhu, podle nějž měly vystupovat jako „agenti pod zahraničním vlivem“.
Gruzínský sen tvrdí, že cílem nové legislativy je transparentnost, a poukazuje na fakt, že zákon o zahraničních agentech mají od roku 1938 i Spojené státy. Statisíce Gruzínců, kteří touží po orientaci své země na Západ a už dva roky sní o její budoucnosti v Evropské unii, ho však považují především za nástroj, jak utužit autoritářské tendence vládnoucí strany a posílit vliv Ruska.
Strana založená oligarchou Bidzinou Ivanišvilim je u moci už dvanáct let a její vláda se podle analytiků čím dál více blíží autoritářství ruského typu. Nejde jen o rozsáhlou korupci nebo uvěznění bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, ale i o rostoucí tlak na kritická média, nezávislou justici a občanskou společnost.
 |
„Politizace u klíčových institucí od médií po soudy překročila míru očekávanou u klasické definice hybridního režimu. Nyní jsou fakticky ovládány vládnoucí stranou a zneužívány k stranickému nebo osobnímu prospěchu,“ uvádí nedávná zpráva amerického think-tanku Freedom House.
Otázky vzbuzuje také postoj vlády k válce na Ukrajině. Vzhledem k okupaci Abcházie a Jižní Osetie by se Gruzie měla snažit oslabit přetrvávající ruský vliv. Gruzie se však nepřidala k západním sankcím a navíc před rokem obnovila letecké spojení do Ruska. Během dvou let se stala jednou z hlavních tranzitních zemí, přes které do Ruska proudí západní technologie pro výrobu zbraní. Například import amerických čipů za poslední dva roky vzrostl o více než tři tisíce procent.
Moskva „korektní a objektivní“ postoje gruzínské vlády dokáže ocenit, mimo jiné nepovolila Jižní Osetii referendum o připojení k Rusku. „Rusko je s postojem Gruzie velmi spokojeno. Gruzie byla vždy považována za jednu z nejvíce antiruských enkláv v postsovětském prostoru, a proto je dnes její opatrný postoj pro Rusko velmi vítaný. Proto maže Gruzii med kolem pusy,“ uvedl před časem pro iDNES.cz odborník na postsovětský prostor Slavomír Horák.
Dlouhodobé napětí ve společnosti přiživuje fakt, že na podzim se zde budou konat parlamentní volby. Jejich favoritem je Gruzínský sen, jenž se díky přílivu ruských emigrantů může opřít o šlapající ekonomiku a loni v prosinci dokonce pro Gruzii částečnými ústupky zajistil kandidátský status pro členství v EU. Opozice je slabá a roztříštěná a možná cítí, že dnes má poslední příležitost, jak zastavit pokusy Gruzínského snu zabetonovat se u moci.
V ulicích Tbilisi tak v úterý večer proti „ruskému zákonu“ protestovalo 10 000 lidí, vstup do parlamentu zablokovali těžkooděnci a policie nasadila slzný plyn. O den dříve emoce vyvřely i v parlamentu, kde jeden opoziční poslanec natáhl pěstí šéfovi parlamentní frakce Gruzínského snu Mamuku Mdinaradzemovi, který sporný zákon předložil k projednávání. Horká kavkazská krev ihned překypěla a i ostatní poslanci se pustili do sebe.
Klíčovu postavou v zápasu o směřování země je nepochybně Ivanišvili, který koncem minulého roku odhodil kápi šedé eminence vlády a zhostil se funkce čestného předsedy své strany. To mu dává právo jmenovat premiéra – což také vzápětí učinil a do čela vlády dosadil Irakliho Kobachidzeho, kterého liberálně naladěná část Gruzínců nemůže vystát. Mimo jiné kvůli pět let starému incidentu, kdy v parlamentu nechal řečnit ruského poslance a zažehl tak několikaměsíční protesty.
Otázkou zůstává, proč Ivanišvili oprášením „ruského zákona“ půl roku před volbami vyvolává hněv ulice a na Gruzii opět přivolává kritiku EU, do které by Gruzie – aspoň podle programového prohlášení vlády – jednou chtěla vstoupit. Podle analytiků se především snaží udržet u moci a je pro to ochoten kompletně změnit směřování zahraniční i domácí politiky.
„Z hlediska zahraniční politiky je zřejmé, že Gruzínský sen se posouvá směrem k ruskému táboru. Zda jim to vyjde, záleží na gruzínské společnosti. Možná dnes nejsme připraveni na zavedení institucionální demokracie, ale naši občané chápou hodnotu svobody. Vláda se dostala do konfliktu s naší historickou zkušeností a Gruzínský sen z tohoto konfliktu v delší perspektivě nemůže vyjít jako vítěz,“ uvedl pro portál JAM News politolog Giorgi Šaišmelašvili.
