Zbraně apokalypsy: jak se vyvíjely jaderné ponorky

Bez nadsázky lze jaderné ponorky nazvat zbraněmi apokalypsy, schopnými zničit celé státy.

Například sovětská jaderná ponorka Project 941 Akula, která si dodnes drží titul největší ponorka na světě, byla vyzbrojena 20 R-39 (RSM-52) nebo R-30 Bulava SLBM s jadernými hlavicemi.

Tato jaderná ponorka mohla čekat pod vodou týdny na rozkaz k útoku a byla považována za vrcholný zbraňový úspěch studené války.

Moderní ruská jaderná ponorka projektu Borej, ač se velikostí se zmíněnou ponorkou nemohla srovnávat, ji však po technologické stránce výrazně předčí.

Ale to samozřejmě není limit. Koneckonců, tyto zbraně se stále vyvíjejí a poskytují svým majitelům strategickou výhodu.

Mimochodem, o tom druhém. Pouze pět zemí světa má dnes jaderné ponorky – USA, Rusko, Francie, Velká Británie a Čína.

Na druhé straně existuje pět fází vývoje této zbraně.

Vývoj první generace, který začal v 50. letech, byl tedy výhradně experimentální povahy a sloužil pro bojové testování konstrukčních řešení.

Ve druhé generaci se inženýři zaměřili na vytvoření optimálního trupu, který by ponorce umožnil dosáhnout maximální rychlosti pod vodou. Přitom to byla sovětská ponorka druhé generace K-222, která ve své třídě vytvořila rekord v pohybu pod vodou 82 km/h (44 uzlů), který dodnes nebyl překonán.

Třetí generace se vyznačovala výskytem reaktorů, které mohly fungovat dlouhou dobu bez dobíjení. Zde prvenství připadlo americkým ponorkám třídy Ohio a Los Angeles, jejichž reaktory mohly nepřetržitě fungovat až 11 let.

Navíc právě v těchto ponorkách byla implementována konstrukční řešení zvyšující kvalitu života posádky na palubě jaderné ponorky.

Čtvrtá generace jaderných ponorek pochází z 90. let minulého století. To zahrnuje moderní ponorky, které se vyznačují novým typem povlaku pohlcujícího zvuk, přítomností kompozitních materiálů, high-tech elektronickou výplní a ještě delší dobou nepřetržitého provozu reaktoru než jejich předchůdci.

Také moderní ponorky mají řadu konstrukčních prvků, které je činí spolehlivějšími. Zejména autonomní únikové kapsle pro posádku a zcela izolovaný reaktor.

Konečně v evoluci jaderných ponorek existuje také pátá generace, která je stále ve fázi návrhu. Je přitom zřejmé, že země, která jako první vyvíjí zbraně nové generace, bude pod vodou dominovat.

Na základě moderních zbrojních trendů můžeme předpokládat plošné zavádění systémů na bázi umělé inteligence do budoucích strategických ponorek.