Zajdete do obchodu a zároveň vyvenčíte psa. Zabijete dvě mouchy jednou ranou. Má to ale jeden háček. Pes s vámi do obchodu nesmí. Přivážete ho tedy k nejbližšímu sloupu nebo zábradlí. Zpravidla bez náhubku. Vždyť váš pes je přece dobrák od kosti a rozhodně by nikdy nikomu nezkřivil vlásek na hlavě, natož aby se mu zakousl do holeně. Navíc nasazováním náhubku byste psa týrali a popírali jeho právo na zvířecí svobodu projevu. Takže zatímco vy nakupujete, pes půl hodiny vyštěkává do světa, přičemž skvěle fungující ozvěna, zejména na sídlišti, jeho štěkot ochotně vrací. A co teprve, když je těch uvázaných psů více. To je pak hotový koncert! Napadlo vás, jestli třeba neporušujete zákon? Nebo třeba to, že někdy byste mohli velmi litovat, že jste psovi na tu chvilku před obchodem náhubek nenasadili?
Záleží na obci
V podstatě žádný zákon podrobně neřeší, jak by se měl pes pohybovat na veřejném prostranství (např. chodníky, ulice, náměstí) a jestli ho může majitel na chvíli uvázat před obchodem či jinde. Pro příznivce volného pobíhání a uvazování psů je tedy dobrou zprávou, že žádný zákon plošně neukládá vysloveně povinnost mít psa u sebe na vodítku a opatřeného náhubkem. Horší zprávou pro něj ovšem je, že zákon (konkrétně o obcích) umožňuje obcím, aby volný pohyb psů upravili, resp. omezili, a to ve své obecně závazné vyhlášce.
Co se můžete dočíst
Mnoho měst a obcí této možnosti skutečně využívá. Vyhláška může např. obsahovat tuto větu: „Osoba doprovázející psa na veřejném prostranství je povinna mít psa pod neustálým dohledem a přímým vlivem.“ Pokud tedy ponecháte psa bez dozoru uvázaného před obchodem, porušili jste zákon – dopustili jste se přestupku a můžete dostat pokutu.
S náhubkem, nebo bez?
Nejde ovšem zdaleka jen o to, jestli porušujete zákon a jestli dostanete pokutu. Váš pes může někoho zranit. Pak zpravidla následuje mnoho nepříjemností. Málokdo může říci, že má opravdu profesionálně vycvičeného psa, který na něj dokáže naprosto ukázněně čekat i půl hodiny. Také nikdy nevíte, jak se zachová vůči psu okolí. Stačí, aby matka neuhlídala dítě, které si ho přijde pohladit nebo ho zatahá za uši, nebo aby někdo vedle psa proběhl či prošel s jiným psem. Váš pes, ačkoli je normálně kliďas k pohledání, kousne.
Kousnutí se může prodražit
Pak byste dle zákona měli nechat psa neprodleně vyšetřit veterinářem (zpravidla dvakrát a není to zadarmo), aby se vyloučila možnost toho, že by pokousaného nakazil vzteklinou. Nutnost vyšetření platí i pro ty psy, kteří jsou řádně očkováni proti vzteklině. Důvodem je, že ani očkování nemá stoprocentní účinnost. Navíc, i když se vzteklina vyloučí, kousance od psů a koček se velmi špatně hojí. Bývají totiž hluboké, a hlavně mají tendenci se zanítit a hnisat, protože zuby zvířat jsou pokryty množstvím pro člověka nebezpečných bakterií. V případě většího zranění po vás může dotyčný požadovat náhradu škody, a to nemusí být zrovna malá částka (náklady na léčbu, ušlý výdělek, psychická újma).
Odpovědnost za škodu
Váš pes však nemusí nikoho pokousat. Úplně postačí, když se „jen“ utrhne z vodítka a vběhne do dráhy projíždějícímu autu. V tom případě jste za veškerou škodu zodpovědní vy jakožto majitel. Oprava i malého poškození na autě se dnes počítá na desetitisíce.
