RECENZE: Rivalové jiskří turnaji i láskou

Vyrůstali spolu v tenisové škole, byli nejlepší přátelé a možná se v obou rodilo i víc než jen přátelství. Bratrský vztah, jímž proskakují erotické záblesky, pomohl stejně jako společné tréninky oběma k tomu, aby stoupali na tenisovém žebříčku až k juniorským medailím.

Pak do jejich mladých životů doslova vrazila Tashi Duncanová (Zendaya), nádherný tenisový zázrak. Dívka, která sice dobře věděla, že mlátit do míčku pro ni není náplň pro celý život, ale přesto pro ni byl tenis natolik citovou záležitostí, že jen vítěz u ní mohl uspět. Po eroticky vypjaté, ale nenaplněné noci s oběma mladíky, hodila „na kurt“ jasnou výzvu: kdo zítra vyhraje, dostane její telefonní číslo. Hra, nebo skutečná potřeba milovat vítěze?

Vyhrál Patrick, ale než se z něj i Tashi stačily stát hvězdy profesionálního sportu, Tashi se osudově zranila, čehož využil Art. Požádal ji, aby se stala jeho trenérkou. Společně pak, už jako manželé, vystoupali až jeden nepatrný stupínek pod absolutní vrchol. Jenže Artovi se najednou přestalo dařit.

Dvaapadesátiletý italský režisér Luca Guadagnino vstoupil do mezinárodního povědomí filmem Dej mi své jméno o nečekaném vztahu dvou mladíků. Za snímek Do morku kostí dostal Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách.

A Rivalové, které natočil podle scénáře debutujícího Justina Kuritzkese, jsou jen zdánlivě banálním milostným a sportovním trojúhelníkem.

Guadagnino startuje příběh ve chvíli, kdy se oba protagonisté potkávají jako soupeři na kurtu po řadě let, kdy Art vyhrával největší a nejlépe placené turnaje. Patrick mezitím objížděl ty podřadnější, aby se sice jen tak tak, ale uživil. Teď je Art psychicky na dně a Tashi ho poslala právě na tento méně důležitý turnaj, aby si zvýšil sebevědomí. „Tady prostě nemůže být nikdo, koho bys neroznesl na kopytech,“ řekla mu. Jenže je tam Patrick.

Minulost milostného trojúhelníku režisér postupně odhaluje ve flashbacích, v nichž vztahy pozoruhodným způsobem relativizuje. Jak je to s Artem a Patrickem? Měli velmi blízko k sexuálnímu sblížení? Možná, ale Tashi každopádně ukázala oběma jinou cestu.

A kdo je vlastně ona a její úloha v životě obou? Skvělá trenérka určitě. Ale je její vztah s jedním a pak s druhým z nich láska, nebo jen hra, důležitá pro její, zraněním ukončenou, vlastní kariéru? Napětí vzájemného vztahu stupňuje film obdivuhodně až k ústřednímu zápasu, který má překvapivou a výbornou pointu.

Skvělé je i herecké obsazení, jemuž dominuje Zendaya (Spider-Man: Daleko od domova a Bez domava, Duna), překrásná femme fatale, která dostala a plně využila příležitost hlavní role. Je tajemná, smyslná, v různých situacích jiskří energií nebo je až ledově neprostupná.

Podobně mnohoznačný je i Josh O’Connor v roli Patricka, chvílemi nesnesitelného frajera, jindy zoufalého outsidera, který nikdy nedosáhl věhlasu svého přítele a soka. A něha, s níž Mike Faist jako Art celý život miluje Tashi, dojímá i děsí jeho nevyžádanou podřízeností.

Skvěle nasnímané jsou scény tenisových zápasů s choreografií, která diváka dokáže bezmála zvednout ze sedadla a fandit. Střih Marka Costy pak přesně vystihuje zlomové okamžiky nejen turnajů, ale i vztahu těch tří.

K čemu však lze mít výtku, je délka. Tentokrát nejde o scény plevelné, jen mnohdy zbytečně dlouhé. Z tvůrčího hlediska je do určité míry srozumitelné, že se Guadagnino chtěl na prožitky postav soustředit, ale z hlediska publika je řada scén rozvleklých, takže se divák může v průběhu filmu i nudit. Závěrečné sdělení je však natolik dobře pointované, že pocit občasné nudy zastíní.