Článek
Terezie Kovalová, její rozhovory a plán vydání alba
Asi tak před měsícem jsem slyšel rozhovor Michaela Rozsypala s Terezíí Kovalovou na stanici Český rozhlas Plus.
Zaujalo mě že paní Kovalová odpovídala velmi otevřeně na všechny otázky redaktora. Mluvila o svém nadšení pro hudbu, o vnímání své ženské sexuality a také o tom, že ve svých 34 letech chce vydat své první album. Redaktor se jí zeptal proč musí vybírat peníze na vydání desky na portálu Donio. Řekl, že se domníval, že poměrně známý umělec si může vydělat velké peníze sám. Paní Kovalová odpověděla, že si vydělala dost peněz na to, aby si celou desku zaplatila sama. Ale že na radu odborníků vložila své peníze do investičního fondu, který se dostal do insolvenčního řízení, takže patrně své peníze už nikdy neuvidí.
Tohle velice chápu, protože panuje takové mínění, že člověk by měl být finančně vzdělán jako třeba bankéř nebo investor na burze. Avšak já si myslím, že člověk který se financemi nezabývá, nemusí rozumět všemu. Pokud svěří své peníze finančnímu odborníkovi, neměl by o ně přijít. Po finančním odborníkovi také nikdo nechce, aby uměl špičkově hrát na violoncello. Dokonce po něm nikdo nechce, aby rozuměl hudbě.
Měl jsem jakési matné povědomí, kdo je Terezie Kovalová. Z hloubi mozku se mi vynořila jakási matná vzpomínka na její rozhovor před mnoha lety. Ten se však netýkal hudby, ale jejich zdravotních omezení, které ji tehdy omezovaly v častějším koncertování na veřejnosti.
Našel jsem si na internetu několik rozhovorů s paní Kovalovou za poslední léta a zjistil jsem, že to je nejen dobrá hudebnice. ale také velmi vzdělaná dáma.
Narazil jsem také na její instagram. Já sám jsem sice na instagramu přihlášen, ale aktivně ho nepoužívám, protože instagram je založený hlavně na videích a fotografiích a já jsem spíš na psané slovo, čili mě vyhovuje víc facebook.
Paní Kovalová má na instagramu řadu videí, kde popisuje, co pro ni znamená psychoterapie. Avšak abych pravdu řekl, nejvíc mě však zaujalo produktové video, ve kterém mluví o lubrikačním gelu a venušiných kuličkách. Okouzlilo mě, jak normálně, jemné, ale naprosto otevřeně umí mluvit o sexu jako o přirozené součásti života. Pod videem měla několik vulgárních komentářů od diváků (mužů).. Na některé reagovala velmi přímě, ale nikterak pohoršeně, a to se mí líbilo.
V několika videích paní Kovalové připomíná, s kolika umělci už hrála (Ewa Farna, Lucie, David Stypka atd.). Poslední dva roky připravuje své první vlastní album, kde bude hrát na violoncello i zpívat. Chystá i natočení několika videoklipů. Všechno je to nákladné. Jak řekla v rozhovoru s Michaelem Rozsypalem, přišla o hodně peněz, protože je vložila do investičního fondu, který je teď v insolvenci. Vydání alba přijde až na půl milionu korun. Proto se je teď snaží získat v crowfudingové kampaní na portálu Donio.
V současné době rozvinutého kapitalismu jsme neustále upozorňování na všelijaké sbírky: potravinové banky pro chudé, různé nadace pro léčbu všelijakých onemocnění, válku na Ukrajině, na zvířecí útulky, různé neziskové organizace zabývající se šířením osvěty všeho možného, a tak dále.
Přispět na samostatné album Terezii Kovalové mi připadá dost smysluplné. Přispěl jsem na něj v době, kdy do konce sbírky na portále Donio chybělo více než sedmdesát dní. V té chvíli už přispělo sto čtyřicet dárců a nebylo vybráno ještě ani sto padesát tisíc korun. Dnes, kdy zbývá do konce sbírky čtyřicet dní, ještě dalších více než třicet dárců přispělo, a to necelých devadesát tisíc. Ale ještě to ještě není ani polovina potřebné částky. Nicméně přece jen 172 současných dárců dokládá, že jde o užitečnou věc. Někdo přidal stovku, někdo i několik tisíc.
Do půl miliónu zbývá v této chvíli vybrat ještě 268 000 korun. Je to hodně nebo.málo? Jeden dělostřelecký granát stojí zhruba 70 tisíc. Na Ukrajině se nich spotřebuje měsíčně zhruba 5000. Čili zbývající částka k dofinancování alba Terezie Kovalové, které se jmenuje Zinka, představuje necelé čtyři dělostřelecké granáty. Teď jde o to, jestli je povoleno to takto srovnávat. Je to ideologicky správné? Neprojevím se tímto srovnáním jako tzv. chcimír? Na druhé straně - peníze jako peníze.
I podle moderátorů rozhovorů, je paní Kovalová zvyklá hovořit otevřeně i na citlivá a osobní témata. V jednom z rozhovorů řekla, že mnoho problémů spočívá v tom, že lidé spolu neumí komunikovat.
Příklady mých zkušeností s obtížnou komunikací s lidmi v mém okolí
Bohužel mám podobné celoživotní zkušenosti jako paní Kovalová. Většina lidí spolu mluví velmi povrchně. Sami nechtějí mluvit o svých tématech a pokud já otevřu nějaké svoje téma, postaví se do role rádce a hodnotitele mého života. Stejně tak jako paní Kovalovou mě nebaví povrchní rozhovory.
Před několika dny jsem jel s jednou sousedkou, také starší paní, ve výtahu našeho domu. Nemohl jsem se tomu vyhnout, protože výtah ve kterém jsem jel, zastavil v jejím patře a ona přistoupila. Já sám v takové situaci většinou neiniciuji žádnou konverzaci a mlčím. Paní se zeptala jenom aby něco řekla: „Jak se máte?“ Neměl jsem na podobnou konverzaci náladu a tak jsem odpověděl po pravdě: „Špatně.“ Paní se zeptala: „Proč?“ Odpověděl jsem: „Musím vám to říkat?“ „Ne“, řekla váhavě a snad pochopila, že o tu bezobsažnou konverzaci nestojím.
Jiný den jsem potkal v blízké restauraci jinou paní z našeho domu. Byl jsem tam na obědě po návratu z lékařského zákroku. Ona si tam přišla pro jídlo s sebou. Prohodila ke mně jakousi poznámku a během čekání než jí obsluha připravila jídlo s sebou, si sedla k mému stolu. Zeptal jsem se, co chce řešit na domovní schůzi vlastníků bytových jednotek, kterou spolu se dvěma dalšími vlastníky svolala. Loni nám totiž rezignovalo představenstvo SVJ. Problémů je samozřemě několik, ale za poslední roky jsem nabyl zkušenosti, že většinou tyto schůze skončí hádkou bez řešení. Paní nevěděla, jak to řešit, jen usoudila, že to nějak dopadne. Nic se asi předem prodiskutovávat nebude.
Nebo jiný příklad. Jako starší člověk mám neustálé potíže s nastavováním počítače. Koupil jsem si tedy nový notebook, který firma, co mi ho prodávala, nějak přednastavila. Bohužel mi neporadila, jak zálohovat e-maily z dosavadního počítače. Různě jsem se o to pokoušel, ale zatím se to nepovedlo. Napsal jsem pod jednu reklamu firmy Microsoft, která inzerovala jakási školení, že by kromě složitých školení měla radit i laickým uživatelům. Firma mi napsala, že nemůže dávat konkrétní rady a odkázala mě na uživatelské fórum Microsoft. Tam jsem si s jakýmsi pánem (podle profilu s Čechem z Prahy) vyměnil několik dopisů a nakonec jsem pochopil, že to nemá smysl. Napsal jsem pánovi, že chápu, že jsem blb. Slovo blb je na fóru společnosti Microsoft asi neslušné, protože ho umělá inteligence vytečkovala. Cituji:
"(Já)
Nerozumím otázce. Pokud mi tímto způsobem budete dávat najevo, že jsem ****, dál už raději nepište. Že jsem **** vím i bez Vás. Všechno potřebné jsem napsal výše. Tedy všechno, co jsem pochopil.
Děkuji za pochopení.
Tomáš Němec
(Odborník, který mi odpovídal)
Tomáši,
nikdo ti nedává nic najevo. Ano, odpovidaji zde špičkoví IT odbornici s různě těžkými poruchami autistickeho spektra. Máme málo afektivní empatie, ale sdostatek empatie kognitivni.
Jsme si zde jsme všichni rovni, což vyjadřujeme tykánim (nejsem nejmladši, tykáni na forech/HAM Radio / BBS používám už 2. tisíciletí, je to běžné a nerad bych se dožil falešne úcty, formalismu a vykáni).
Prečti si jak se správně ptát (hash.cz) - pochopíš mnohé z naší subkultury.
MP“
++++
Jenže já jsem nepotřeboval chápat subkulturu, ale převést e-maily z jednoho počítače do druhého pouze jako ten nejprimitivnější uživatel. Čili jsem už v této nikam nevedoucí písemné konverzaci nepokračoval.
Vydání alba Terezie Kovalové považuji za důležité finančně podpořit
Ale abych se vrátil k úvodu mého článku. Paní Terezie Kovalová je mi sympatická tím, že přemýšlí sama o sobě, že mluví oteřeně o problémech, strastech i radostech a že nemá ráda bezobsažné klábosení stejně tak jako já. Plně chápu její problém s tím, že neodhadla, kam si má uložit své peníze, aby o ně nepřišla. Proto si myslím, že aby paní Terezie Kovalová měla vydat ve 34 letech své první album a že by mohlo víc lidí přispět na její album Zinka. Zde je odkaz na její sbírku na portálu Donio.
Odkaz na tu sbírku skoro denně sdílím na facebooku. Avšak kdo jste na facebooku víte, že časté sdílení stejně nemá smysl. Čím více nějaký příspěvek sdílíte, tím víc jeho zobrazení algoritmus potlačí. Proto jsem napsal i tento článek na Seznam Médium, aby se informace dostala i k jinému okruhu čtenářů. V této chvíli, kdy se snažím protlačit článek do místa viditelného čtenářům už podruhé, zbývá do konce sbírky už jen 39 dní a bylo by potřeba vybrat ještě 266 739 korun. To znamená, že denní příspěvek by musel být 6840 korun. To je patrně nereálné, pokud se náhodou nevyskytne nějaký dárce, který by přispěl vysokou částkou. Ale kdyby do konce sbírky přispěli denně tři dárci průměrnou částkou 1300 Kč jako doposud, mohla by se vybraná částka zvýšit ještě aspoň o 50 tisíc. Třeba by mohla přispět i nějaká soukromá firma, jejíž majitel si tento článek přečte a usoudí, že podpořit vidání prvního samostatného alba špičkové české violoncellistky má smysl.
Nyní ovšem záleží na portále Seznam Médium, zda zviditelní můj článek natolik a na delší dobu než jen několik minut, abych ho neviděl jenom já sám a aby článek podnítil další možné dárce. S komunikací s s editorem, zvaným Tým Seznamu, nemám vždy kladné zkušenosti. Komunikace s ním je, bohužel, pouze jednostranná od něj ke mně formou pokynů.
Zdroj:
1.Český rozhlas Plus: Terezie Kovalová: Baví mě bořit stereotypy, píchat do vosího hnízda a hrát jinak
2. finanční sbírka na portálu Donio ZINKA / Debutová deska cellistky Terezie Kovalové
