Před dávnými lety jsem četl dosti béčkovou postapo sérii Pandemie od Jeffa Carlsona, která byla zajímavá hlavně tím, za jakých podmínek přežilo lidstvo útok vražedných nanobotů – tomuto zázračnému vynálezu, který měl původně léčit choroby, docházel dech v oblastech s nadmořskou výškou nad 3 tisíce metrů, takže přežili jen ti, kteří přebývají na vrcholcích hor.
A vlastně o to samé jde i v nové budovatelské strategii Laysara: Summit Kingdom, která se konečně prostavěla do předběžného přístupu na Steamu. Jen tu nejde o nanoboty, ale o tajemnou mlhu, která osadníky připravila o úrodná pole a vyplašila zvěř. A tak ti odvážní z usedlíků navrhli přestěhovat se na svahy hor, kde mlha nebrání slunci, země je úrodná a dobytek tam skotačí.
Tím bychom měli ospravedlněné, proč v prvé řadě vůbec musíme budovat vesnice a města na příkrých svazích pod sněhem zavátými vrcholky hor, kde neustále hrozí zasypání lavinou.
zdroj:
Quite OK Games
Ale já to chci!
To jsou dvě z několika hlavních úskalí, jimž budete ve hře prakticky neustále čelit – velice omezený prostor a laviny, přičemž třetím problémem k ustavičnému překonávání je nekončící nespokojenost obyvatel.
Laysara: Summit Kingdom totiž patří k těm budovatelským strategiím, kde jde především o uspokojování potřeb tří kast. Máte tu lowlandery, tedy takovou tu pracující třídu, která obstarává nejzákladnější práce jako farmaření a dolování; dále řemeslníky, kteří zpracují základní materiály na pokročilejší nástroje a spotřební prvky; a konečně mnichy, kteří celé vaší osadě zajistí vzdělání, uspokojí touhu po víře a pomohou s výstavbou chrámu na samotném vrcholku hory, což je ostatně i váš cíl.
A každá z těchto skupin samozřejmě něco chce, aby byla spokojená a přispívala do společné kasy něčím, čemu se hra ze všech sil zdráhá říkat daně. A pokud jim uspokojíte veškeré potřeby, tak se jim obydlí vylepší na novou úroveň, tedy získáte nové obyvatele a s nimi další řádku požadavků na lepší život a potenciální další upgrade.
zdroj: Quite OK Games
Každá budova si vyžádá některé z těchto obyvatel (včetně pořádné síly v podobě jaků), něco stojí postavit a zároveň potřebuje neustálý příspěvek z městské kasy na provoz svého chodu. Pozdější výrobny už vyžadují celý řetězec staveb, abyste z nich dostali jeden nový druh zboží, čímž se dostáváte do takového klasického budovatelského kolečka.
Postavíte výrobnu, přijdete o lidi a peníze, takže postavíte pár nových domků, případně se pokusíte ty staré vylepšit, aby vám noví obyvatelé přinesli čerstvé peníze, abyste následně postavili další novou budovu, přišli o lidi a peníze, postavili nové domy…
Co je v tomto poměrně klasickém systému osvěžující, je trojí typ půdy – dole je většinou nejúrodnější a směrem k vrcholku pustne. S tím musíte u některých staveb počítat, například včelař plodí nejvíc medu v prostředním biomu, zatímco farma ovcí v nížinách dává nejvíce mléka, ale zase nejméně vlny - a naopak pod vrcholem je štědrá na vlnu, ale skoupá na mléko.
Je to krásná, nerušící strategická vrstva, kdy zvažujete, zda přijmete nižší produkci budovy v horších podmínkách, ale zase nebudete muset řešit přepravu, nebo budovu radši postavíte tam, kde funguje nejlíp, ale pak zase musíte zajistit, aby se ten med dostal z nížin do středního pásma.
Dál už teda nepůjdu...
Každá stavba ve hře má svůj dosah a ten je opravdu malý, takže musíte investovat do speciálních budov, které dokáží přepravit cokoliv na libovolné vzdálenosti. Ale musíte správně vyhodnotit, zda se vyplatí k výrobnám stavět ještě tato překladiště, nebo budovy stavět přímo na místě určení. Což za vás často rozhodne prostý fakt, že v místě určení už pro další budovu opravdu není místo…
Hra je svižná, téměř vůbec na nic se tu nečeká a veškeré změny jsou platné okamžitě. Tedy budovy se nějakou dobu nestaví, prostě okamžitě existují a ihned upraví stav vašich lidí, finančního konta i kontinuálního příjmu.
zdroj:
Quite OK Games
Snadno tak můžete vybruslit z prvních finančních krizí – jen zbouráte pár výroben (což vám vrátí peníze), které nejsou bytostně důležité a hned jste v kladných číslech a už zase zvesela plníte truhlici. Ale pak přijdou situace, kdy bourání nepřichází v úvahu a začnete se pěkně potit.
Finanční rezerva rychle ubývá, jak se snažíte vystavět novou čtvrť řemeslníků, kteří už jsou ale pořádně rozmazlení a kromě chleba by rádi také třeba med, sušené maso, pivo, místo k modlení, nějakou tu dekoraci, vzdělání…
A než se nadějete, průběžný příjem se zhoupne k -500, a protože si do kasy dokážete uložit jen 2 tisíce, obrazovka oznamující konec hry na sebe nenechá dlouho čekat. Hra vám v takovém případě dá druhou šanci a nechá vás načíst poslední automaticky uloženou pozici, která ale nebývá daleko a snad jen jednou se mi díky ní podařilo vyhnout katastrofě.
zdroj:
Quite OK Games
Lidi neuspokojíš
Dost často se navíc stává, že jste dlouhou dobu v černých číslech, když najednou se „obtížnost“ v mžiku oka přepne, a pokud neupravíte celou infrastrukturu, která byla na začátku vyhovující, ale rozlezlým osadám už nestačí, tak to na vrchol pravděpodobně nedotáhnete (pokud si samozřejmě nevyberete relaxační obtížnost).
Celá smyčka hratelnosti je proto o neustálém spravování potřeb obyvatel, kteří vám na oplátku umožní budovat další a další struktury pro uspokojování svých ještě náročnějších potřeb. A je to zábava, byť to také může být pěkná dřina a frustrace, když potřebujete ještě další lidi, ale nemáte na upgrade jejich domů a ani místo na nová obydlí.
Je to výzva, příjemná a oku lahodící. Jak Laysara vypadá, mi každou vteřinou dělalo neskutečnou radost. Malé horské palouky se bleskurychle zaplní nejrůznějšími stavbami, které jsou plné barev a života. Než se nadějete, máte kolem dokola spoustu takových paloučků, každý se soustředí na něco trochu jiného a přispívá prosperitě či úpadku celého horského království.
Je prostě parádní si hru přiblížit na maximum a kochat se architekturou či i jen dlouhatánským mostem nataženým mezi dvěma usedlostmi, zatímco výtahy způsobující závratě propojují vesničky s obrovskými výškovými rozdíly. Zprvu se mi to zdálo jako prkotina, ale když si člověk uvědomí, že naprostá většina budovatelských strategií pracuje vlastně jen se dvěma rozměry a tady si můžete rotovat celou horou, má výškový aspekt rozhodně něco do sebe.
Padá lavina!
A co ty propagované laviny? I ty jsou na efekt působivé a při jejich sledování se jen modlíte, aby se vyhnuly vašim budovám. Úplně je nezničí, ale stavby pohřbené pod sněhem přestanou fungovat, což má okamžitý dopad na vaše příjmy, které se odeberou do záporných hodnot.
A pokud si nemůžete dovolit pana Pluhaře (ano, tak se skutečně jmenuje), který jako jeden z mála ve hře pracuje s časovým limitem a vy si tak ukoušete nehty hrůzou při sledování ukazatele odhrabání sněhu, zatímco se konto blíží nule, tak vás čeká brzký konec celého snažení.
zdroj:
Quite OK Games
Lavinám můžete zabránit vybudováním lesa, ale laviny sílí a lesy přestávají stačit, takže budete budovat ještě speciální zábrany a zařízení, které laviny zmírňuje ještě před tím, než se dají do svého ničivého díla. Mohou zapříčinit váš pád, ale když budete včas činit patřičná opatření, tak se z nich stane jen velkolepá podívaná s uspokojivým závěrem, když se zastaví těsně před vaším městem.
Laysara: Summit Kingdom už v předběžném přístupu nabízí slušný počet map, kdy se každá liší nejen tvarem hory, ale i množstvím úrodné půdy a nejrůznějšími dalšími okolnostmi. Každou doprovází příjemné tlachání zástupců jednotlivých kast, které se nebere nijak vážně a napomáhá odlehčené atmosféře. A do toho všeho vám hraje ještě naprosto luxusní soundtrack.
Kromě těchto běžných map jsou k dispozici ještě výzvy, kdy máte k dispozici například jen dva palouky a musíte během časového limitu vybudovat populaci 300 jaků.
Sečteno podtrženo, Laysara má nakročeno opravdu dobře a už teď vás zabaví (a potrápí) na spoustu hodin. A to mají tvůrci v plánu postupně přidávat další scénáře, výzvy, produkční řetězce i propojenou kampaň. Dohromady jde o strategický kousek, který je rozhodně záhodné mít v hledáčku.
