Fotbal má v genech. Pětadvacetiletý stoper bohumínského Bosporu Jakub Blejchař je totiž v rodině čtvrtým, komu učaroval nejpopulárnější sport na světě. Jeho pradědeček Josef Blejchař oblékal dres ligového SK Slezská, dědeček Josef Blejchař hájil barvy Bohumína v československé druhé lize a tatínek Petr Blejchař, současný trenér Dolních Datyní v krajském přeboru, kopal za Bohumín druhou nejvyšší soutěž v Česku.

Nejmladší z rodu Blejchařů dostal fotbalové základy v Baníku Ostrava, kde od svých šesti let prošel minipřípravky a přípravky, mladší i starší žáky a juniorku B-týmu. "Došel jsem až do áčka pod trenérem Páníkem. Trénoval jsem s nimi, ale bohužel jsem se do užšího kádru nedostal a ligu si nezahrál," vysvětluje Jakub Blejchař, proč jeho cesta z Bazalů vedla do divizního Nového Jičína a odtud do Hranic. V obou klubech ale sezony zrušil covid.
"Pak se objevila nabídka z Frýdku-Místku, kde jsem strávil krásných dva a půl roku," zavzpomíná na minulé angažmá ve třetí lize. Vloni v létě přestoupil do divizního Bosporu. Proč se rozhodl pro nižší soutěž? "Mám to blízko od baráku, na Bohumín jsem chodil už odmala, znal jsem kluky i vedení. Lákalo mě, že když měli hráčskou krizi, můžu pomoct nastartovat projekt nového Bohumína, který má budoucnost," objasňuje změnu dresu.
"Před sezonou se tým dával do kupy a výrazně omladil. Že by mohl hrát nahoře, se myslím nikomu ani nezdálo. Jsme rádi, že se nám daří, a bereme to s respektem," říká bohumínský stoper. "V šatně si to sedlo a tím se nám daří i na hřišti a výsledkově to zvládáme, i když herně by to mohlo být ještě daleko lepší," míní.
Momentálně je Bospor na 3. místě tabulky divize F. I díky jeho třem gólům, které týmu zajistily tři body s Břidličnou (2:1), Opavou B (1:0) i Jeseníkem (1:0). Všechny trefil hlavou po rohovém kopu.
"Na rohy chodím tak, že vždycky chci dát gól. I ve Frýdku jsem za dvě sezony dal šest gólů a většina z nich byla po rozích. V Bohumíně jsem na to navázal," dodává. Jako specialista na rohy se ale necítí. "Myslím, že mám dobrý odhad na balon a umím si to najít. Nechci to zakřiknout, ale jsem rád, že se mi zatím daří góly dávat, zápasy rozhodovat a pomoct takhle týmu," přiznává.
Co mu na jeho vítězné trefy řekli spoluhráči? "Nic. Díky nim jsem je dal, takže na tom máme všichni podíl. Ale smáli se, že na tréninku netrefím ani vrata od stodoly a v zápase ty góly dám," líčí Jakub Blejchař. "Ale určitě byli rádi, protože zápasy se zvládly a měli jsme z nich devět bodů. V šatně je dobrá parta a atmosféra, navzájem se dobíráme. Klidně ať se mi smějí dál, když budeme vyhrávat," tvrdí úspěšný střelec.
Tři branky ho musely stát i dost peněz do společné kasy týmu. "Všechny dluhy jsem si zaplatil po gólu na podzim s Břidličnou. Teď už jsem s čistým štítem a můžu dát klidně hattrick, ale to myslím nehrozí," směje se.
Dobře ví i o své slabině, kterou je pomalá startovní rychlost. "Mám 195 centimetrů a nějakou dobu mi trvá, než se rozběhnu. Myslím, že to vynahrazuji čtením hry a větším rozestupem na hráče. Nikdo mi v zápase neutíká, ale vypadá to blbě, takže na tom pracuji na tréninku a pomalu se to zlepšuje," prozrazuje.
Nad tím, že by si někdy mohl zahrát první ligu jako pradědeček, Jakub Blejchař nepřemýšlí. "Studuji poslední ročník učitelství tělocvik – zeměpis, tak snad ho úspěšně dokončím. V budoucnu bych chtěl učit, teď jsem byl na praxi a s dětmi mě to hodně bavilo. S prací by liga ani nešla dohromady," naznačuje, čemu se bude věnovat až na pomyslný hřebík pověsí svoje kopačky.
O české lize ale má přehled. "Sleduji kluky, které znám a hrál s nimi v reprezentaci U16, 17 a 18. Mám radost, kam to Ondra Zmrzlý, Matěj Šín, David Lischka a další dotáhli. Kamarádi a stále v kontaktu jsme s Davidem Buchtou, kterému se teď daří," těší ho jeho výkony.
I když se Jakub Blejchař neprosadil v "áčku", Baníku zůstal věrný. "Fandím mu pořád, je mi nejblíže. Byl jsem tam od 6 do 20 let, baníkovské srdíčko tam je. Klukům přeji, aby ukopali poháry, protože do Ostravy patří. I proto, co tomu všechno obětují fanoušci," přeje úspěch klubu, kde s fotbalem začínal.