Maturitní zkoušky, divoké play off zápasy o titul, obraty ve skóre, návraty po zranění. A jako jedna z motivací příslib šéfa hokejového svazu Aloise Hadamczika, že nejlepší tým mládežnické soutěže vyrazí za moře se podívat na zápas NHL. „Moc se to nerýsuje,“ říká třinecký obránce Michal Pospíšil. „Pro mě osobně to extra motivace nebyla, já chtěl hlavně titul. Ale ano, v týmu tohle padlo, že by bylo super se na NHL podívat.“
Třinečtí Oceláři získali juniorský titul potřetí v klubové historii. Na šampiony z let 2016 a 2019 navázal tým trenérů Reného Muchy a Jiřího Juříka. Přestože v semifinále s Karlovými Vary i ve finále s Kometou Brno prohrával 0:2 na zápasy.
„Dost těžká cesta,“ neskrývá devatenáctiletý obránce Pospíšil, který v 11 zápasech nasbíral 6 bodů (2+4). „Bylo to neskutečné! Jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu, protože jsem byl zraněný a do play off jsem naskočil až od čtvrtého čtvrtfinále s Pardubicemi. Tak jsem rád, že jsem měl možnost se vrátit a byl pak i platným hráčem. Myslím si.“
Jak velkou motivací v play off pro vás byl příslib Aloise Hadamczika, že se vítězové soutěže vyrazí podívat na NHL?
„Upřímně, já to slyšel, ale pro mě osobně to extra motivace nebyla, já chtěl hlavně titul. Ale ano, v týmu tohle padlo, bavili jsme se o tom, že by bylo super se na NHL podívat.“
Pojedete?
„Moc se to nerýsuje. Trenér to řeší, pan Juřík je v klubu šéf mládeže, ale prý to nevypadá. Už máme program, přípravu a nic o Americe jsem neslyšel. Tak nevím.“
Do play off jste naskočil po zranění, do toho jste řešil maturitu. Dalo se vše stihnout?
„Z tréninku jsem měl po bloku střely zlomený prst na ruce, ale doléčil jsem to akorát, naštěstí byla před play off krátká pauza, tak to vyšlo. Maturitní slohovky z češtiny a angličtiny se kryly se zápasy ve Varech. Bylo to semifinále, prohrávali jsme 0:2 na zápasy a hrálo se na tři vítězné. Nechtěl jsem chybět, takže jsem ráno v Ostravě psal písemky, pak jsem jel do Varů. Přijel jsem ve čtyři, lehce si odpočinul a šel na zápas. Večer domů a ráno znovu písemka. Pak už jsem ale do Varů nejel, protože bych to nestihnul. První zápas byl posunutý na osm večer, ale další den už to posunout nešlo. Nebyl jsem sám, maturitu a zápasy řešil i náš gólman Kuba Král, útočník Martin Pánek a obránce Dominik Buják.“
Neusínal jste u maturity?
„Naštěstí mi pomohl táta, musím mu znovu poděkovat. Cestu do Varů a zpátky odřídil. Mám sice řidičák, ale takhle jsem si mohl v autě aspoň trošku pospat. Maturita i zápas pro mě byly důležité, chtěl jsem obojí zvládnout.“
U čeho jste měl větší nervy? U maturity nebo na ledě, když jste museli odvracet dva mečboly Varů?
„Spíš na ledě. (usmívá se) Slohovky nebyly tak náročné, věřil jsem, že je zvládnu. Takže nervózní jsem byl spíš v zápase. Soustředil jsem, snažil hlavu vypnout, ale při hokeji jsem měl větší nervy. Nechtěli jsme končit v semifinále, věděli jsme, že tým má na víc.“
Co studujete?
„Ekonomiku a podnikání, sportovní management na Aholu v Ostravě. V češtině jsem si při slohové práci vybral úvahu na téma influencerství a jeho vliv na svět. V angličtině bylo téma – žádost o práci na farmě.“
Na hokejové farmě v NHL?
(usměje se) „Na zvířecí farmě, bohužel. Kdyby šlo o farmářský hokejový tým, to by se mi lépe psalo. Věřím, že i tak to bylo v pohodě. Co vím, angličtinu jsem zvládl určitě. Češtinu nám paní učitelka říct nechtěla, ale snad taky.“
V semifinále jste otáčeli z 0:2 na 3:2, třinecké áčko v semifinále se Spartou dokonce z 0:3 na 4:3. Kdo u koho se inspiroval?
(usměje se) „My jsme s Vary hráli dřív, ale nevím, jestli se áčko inspirovalo. To spíš my u nich. Hlavně ve finálové sérii s Brnem. Způsob hry, styl a nasazení našeho áčka je velká inspirace.“
V čem hlavně?
„Máme trošku jiný systém hry, není ještě tak dobře propracovaný, ale hlavní inspirací jsou pro nás bojovnost, bloky, souboje. Právě tohle nám chybělo v prvních zápasech s Kometou, proto jsme je taky doma prohráli. Áčko má všechny tyhle věci perfektní, jsou pro nás velkou inspirací i motivací.“
Co bylo klíčem k úspěšnému obratu ve finále s Kometou?
„Že jsme začali opravdu hrát jako tým. A bojovali. Brno chtělo na začátku série víc, my jako by jen byli ve finále. To se naštěstí otočilo. Máme kvalitní tým, ofenzivně i defenzivně, ale první zápasy jsme to neukázali. Až v Brně jsme začali hrát fakt jako tým.“
Mluvil jste o studiích. Spojit další školu s univerzitním hokejem v zámoří v plánu nemáte?
„V tuhle chvíli ne, chci na Ostravskou univerzitu. Mám tam víc oborů, ještě úplně nevím, jestli budu pokračovat ve svém oboru ze střední, nebo půjdu na aplikovanou informatiku. Nezastírám ovšem, že do budoucna pro mě bude prioritou hokej.“
Narodil jste se v Ostravě, studujete v Ostravě. Čím to, že jste neskončil ve Vítkovicích, ale v Třinci?
„Hrál jsem za Porubu, do Třince jsem přestoupil někdy v osmé třídě, bylo mi třináct, čtrnáct. Měli zájem, nabídli skvělé podmínky pro rozvoj, ubytování. Nelituji vůbec, třinecká organizace je špičková. Tréninky, zápasy, podmínky na přípravu. Vše parádní.“
Hadamczik: Podívají se na NHL v Praze
„Ano, bylo řečeno, že vítěz juniorské extraligy pojede na NHL. To jsme slíbili. Pak jsme APK požádali, jestli by nebylo rozumnější, když jsou světové týmy tady doma na mistrovství světa, jim dát lístky na šampionát. Měli jsme dva zápasy, třeba na Čechy s Kanadou. Že jim zaplatíme ubytování, dáme dva zápasy. Třinec řekl, že jim tento termín nevyhovuje. A chtějí na NHL. Takže ano, Třinec dostane vstupenky na zápas NHL, co bude na podzim v Praze. Dostanou 32 vstupenek na zápas NHL v Praze. Kdyby nebylo domácí mistrovství, měli jsme slib, že je pustíme do Ameriky, do New Yorku a půjdou tam na nějaký zápas. Musím říct, že juniorská soutěž měla vysokou úroveň, play off taky, mělo to velký náboj. Jsem rád, že to pro mladé kluky byla i motivace. Dávat jim peníze nebo hokejku je nesmysl. Jsem rád, že se na NHL podívají. Od nás je jisté, že lístky na NHL v Praze dostanou.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
