Psi stárnou jinak, ale „vynásobit” jejich věk sedmi nestačí – Vědátoreferát

TLDR: Studium epigentických markerů v roce 2019 naznačilo, jak jedno plemeno psů stárne po boku lidí. Ukázalo se, že psí stárnutí není lineární (nestačí násobit sedmi), ale plyne různým tempem – v mládí psi stárnou rychleji, ve stáří naopak pomaleji. Studie tu.

1 rok lidský, 7 let psích…

Tuhle snadnou pomůcku na převod psích let na lidské zná asi každý. Ve skutečnosti to ale tak jednoduché není. Každý organismus totiž dospívá a stárne trochu jinak a proces stárnutí se liší i mezi různými plemeny psů. Na to, jak je to se psím stárnutím doopravdy se před pár lety zaměřil tým vědců z Kalifornské Univerzity v San Diegu pod vedením profesora Treye Idekera.

Ten se ve své studii z roku 2019 podíval na to, jak správně porovnat psí roky a ty lidské. A použili k tomu „poněkud přesnější“ molekulární biologii! Přesněji se vědci zaměřili na zkoumání epigenetického kódu a skrze něj na to, jak se organismus s přibývajícími roky mění tzv. methylační značky. 

Ty jsou typ epigenetických modifikací, kdy je na bázi v DNA (zejména na Cytosin) navázaná methylová skupina. Methylační značky v zásadě mění to, jak se geny v organismu projevují. Na rozdíl od mutací a jiných změn DNA se ale tyto změny v průběhu našeho života mění. Jejich množství a rozmístění v genomu by tak mohlo sloužit jako dobrý ukazatel stárnutí.  

Vědátoři primárně porovnávali epigenetické modifikace z genomu 105 zlatých retrívrů různého věku. Cílem bylo určit, jak se methylační markery v psím genomu mění rok od roku. Z výslesků následně autoři vytvořili jakousi “mapu”  psího stárnutí. A ukázalo se, že klasické pravidlo „1 rok člověka, 7 let psích“ opravdu ke kompletnímu náhledu na psí stárnutí nestačí…

To jsou psí markery, ty na člověka nejdou!

Aby bylo zajištěno nejen zmapování stárnutí psů, ale mohli se vztáhnout i na nás, získanou mapu psích markerů výzkumníci porovnávali i s modifikacemi u člověka. Výsledkem je tak rovnice, která umožňuje přesnější převod psích roků na ty lidské, na základě porovnávání epigenetických značek! 

A ukázalo se, že opravdu nestačí vynásobit psí věk sedmi. Podle této vylepšené rovnice má například čtyřletý pes ne 28, ale 52 lidských roků! Když se nad tím zamyslíme, dává to smysl, protože psi dospívají rychleji než lidé. Fenky mohou mít štěňata už v devíti měsících, což by dle „klasického“ výpočtu odpovídalo asi šesti lidským rokům.

Dle rovnice má ale rok starý pes už 30 „lidských“ roků a je tak dost dospělý na to, aby založil rodinu. Namísto násobení je tak přesnější tenhle graf, kde je stárnutí nejlepšího přítele člověka krásně postaveno po bok psů:

Zajímavé zjevně rovněž je, že psí stárnutí se s jejich přibývajícím věkem zpomaluje. Například osmiletý pes má v přepočtu cca 60 lidských let, ale pes, kterému je už 9 let, má v přepočtu jenom 65! Psi tedy od dosažení určitého věku stárnou mnohem pomaleji než lidé.  

Výzkumníci se ale v této studii zabývali pouze zlatými retrívry, a zatím není jasné, jestli je tento poměr mezi lidskými a psími roky stejný i u jiných plemen. Různá psí plemena se totiž dožívají průměrně rozdílného věku.

Například irští vlkodavové jsou sice krutopřísně vypadající obrovská psiska, dožívají se ale v průměru jenom šesti let. Oproti tomu čivavy, které tvoří z půlky třes a z půlky nenávist, patří mezi nejdéle žijící plemena a mohou se dožít i dvaceti let. Úplným rekordmanem mezi chlupáči je pak fenka australského ovčáka Maggie, která zemřela v roce 2016 v úctyhodném věku 30 let. Dle klasického výpočtu by jí bylo nějakých 210 lidských let, ale podle rovnice by jí bylo “jenom” 133.  

Zpátky k lidem

Kromě toho, že si teď můžete přesněji spočítat kolik je vašemu pejskovi v psích letech, má výzkum i celou řadu dalších uplatnění. Mohl by například pomoci veterinářům lépe stanovit věk jejich pacientů a možná i lépe léčit nemoci spjaté s věkem u psů. Zjištění by ale mohla pomoci i jejich páníčkům.  

V dnešní době je k dostání celá řada přípravků na zpomalení stárnutí, a výzkumem procesu stárnutí se zabývá mnoho vědců po celém světě. Ať už se ale jedná o přípravky na bázi kyseliny hyaluronové nebo výtažky z placenty jednorožce, účinnost těchto přípravků proti stárnutí se obtížně zkoumá. Přeci jen, málokterému vědci by se chtělo čekat nějakých čtyřicet let na to, aby zjistil, jestli přípravek, který vyvinul skutečně funguje nebo ne.

Studium epigenetických modifikací spojených se stárnutím by ale mohlo poskytnout nový účinný nástroj jak tyto přípravky zkoumat. Stačilo by porovnat, jak se změnily metylační značky před a po nasazení přípravků proti stárnutí. Výzkum toho, jak stárnou naši chundelatí kamarádi, by nám tak jednou mohl pomoci bojovat s naším vlastním stárnutím.  

[Svatopluk Skoupý, LL] 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz