Česko se vstupem do Evropské unie v roce 2004 pevně ukotvilo v evropském demokratickém společenství. Stalo se také součástí jednotného vnitřního trhu a má přístup k evropskému financování, což se postupem času projevilo i na výkonu českého hospodářství.
Hrubý domácí produkt (HDP) české ekonomiky se za posledních dvacet let výrazně přiblížil evropskému průměru. Zatímco v roce 2004 se česká ekonomika pohybovala na úrovni 80 procent průměru HDP, nyní je na více než 90 procentech. Životní úroveň v zemi je nyní vyšší než například v Řecku, Portugalsku či Španělsku.
Svůj podíl na tom mají evropské fondy, které do Česka míří v nemalých objemech. „Od momentu vstupu do Evropské unie již čistá pozice přesáhla jeden bilion korun a ročně v průměru činí více než 1,2 procenta HDP,“ píše se v analýze 20 let členství Česka v EU, kterou si při příležitosti výročí nechal zpracovat Úřad vlády.
Za dvacet let členství fondy EU přinesly kumulativní výkon ve výši zhruba 40 procent HDP, uvádí se dále v dokumentu. Dopady evropských financí nejsou vidět pouze ve statistikách, ale i v každodenních životech Čechů a Češek.
„Česko díky evropským fondům modernizuje svou dopravní a digitální infrastrukturu a dekarbonizuje bydlení, energetiku i průmysl. Abychom byli energeticky nezávislí a energie měli dostatek, EU podporuje energetické úspory v domácnostech, firmách a ve veřejném sektoru a také investice do obnovitelných zdrojů energie,“ vyjmenovává přínosy fondů Monika Ladmanová, vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR.
Fondy rovněž zlepšují konkurenceschopnost Česka a pomáhají vytvářet v zemi pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou. Ladmanová také zdůrazňuje, že unie podporuje inovace a výzkum ve stovkách firem a desítkách výzkumných organizací po celém Česku.
„Evropa investuje i do českého zdravotnictví a sociálních služeb pro seniory nebo obyvatele ohrožené chudobou,“ říká Ladmanová na dotaz redakce, kde se podle ní fondy projevily nejviditelněji.
Z analýzy pak vyplývá i další klíčový přínos – a to je pozitivní dopad fondů na životní prostředí v tuzemsku. Pozorovatelné je to například v čistotě vody a výrazném snížení amoniaku v povrchových vodách, fondy EU totiž podpořily budování čistíren odpadních vod, na kterých je dnes napojeno 87 procent obyvatel země.
Pochybná efektivita
Přínos evropských kohezních fondů, jejichž úkolem je snižovat rozdíly mezi unijními regiony a posouvat je vpřed, je zřejmý.
„Kohezní politika je jedním ze základních pilířů evropské integrace a lepidlem evropské spolupráce. Sbližování úrovně jednotlivých regionů je klíčovou podmínkou pro fungující vnitřní trh, v opačném případě se Evropa stane výrazně zranitelnou,“ vysvětluje redakci Radim Sršeň (STAN), náměstek ministra pro místní rozvoj.
„Česká republika by se v této souvislosti bez kohezní politiky určitě neobešla a díky ní výrazně vzrostla kvalita života v regionech, vždyť v téměř každé obci, včetně těch nejmenších, najdeme projekt, kde evropské dotace pomohly,“ dodává Sršeň.
Ve využívání evropských peněz by ale Česko mohlo leccos zlepšit. Upozorňuje na to Petr Zahradník, ekonom a spoluautor analýzy dvaceti let členství v EU.
„S tak obrovským objemem kohezních peněz jsme mohli naložit mnohem efektivněji,“ vysvětluje Zahradník redakci. Česko by podle něj mělo pečlivěji vybírat projekty, na které evropské peníze vynakládá. Zároveň by si mělo lépe vyhodnocovat již uskutečněné investice a podle toho pak plánovat další dotační období. Dotace pro daný stát se totiž vždy plánují a přidělují v rámci jednotlivých víceletých finančních rámců, aktuální začal v roce 2021 a potrvá do roku 2027 s možností dočerpat peníze ještě tři roky po jeho skončení.
Zahradník tedy doporučuje, aby Česko evropskou podporu lépe cílilo a soustředilo se na dosažení výsledků, spíše než na rychlost či objem vyčerpaných peněz.
„Již jsme se konečně naučili čerpat v zásadě kontinuálně, bez výpadků v čase. V prvních obdobích jsme měli i mnohaměsíční výpadek v čerpání, následovaný urputným ‚šturmováním‘ na samém konci programovacího období nebo v jeho prodloužené fázi,“ vysvětluje ekonom s tím, že tento nešvar se podařilo Česku překonat.
„Neumíme se lépe tematicky zaměřit a promítnout vyhodnocené výsledky z předchozího období do toho následujícího. Pořád jsme utopeni v dotačním uvažování, namísto využívání finančních nástrojů,“ zdůrazňuje dále Zahradník.
Jako finanční nástroje ekonomové označují další podporu, která ale nemá podobu nevratných grantů. Jedná se například o výhodné půjčky kryté z evropských financí. Stát tak může finančně podpořit konkrétní projekty s tím, že peníze se mu s časem vrátí a ještě vygenerují firmě zisk.
Nůžky se rozevírají
Česká ekonomika se jako celek posouvá i díky evropským fondům k průměru EU. Uvnitř země ale nadále panují výrazné ekonomické rozdíly, což se týká zejména regionů, ve kterých se těží a spaluje uhlí.
„Využití evropských prostředků by samozřejmě mohlo být efektivnější, bohužel v případě některých regionů koheze ani po 20 letech nefunguje a nůžky se dále rozevírají. Týká se to zejména Karlovarského a Ústeckého kraje, ale i jednotlivých typů regionů, například venkova, pohraničí, hospodářských a sociálně ohrožených území či vnitřních periferií,“ vysvětluje náměstek Sršeň.
Jeho slova potvrzuje i analýza dvaceti let členství Česka v EU, podle níž životní úroveň v Karlovarském a Ústeckém kraji rostla pomaleji než ve zbytku republiky i vůči průměru EU.
„Potenciál EU fondů byl podstatně lépe využit v případě Moravskoslezského kraje. Největším skokanem mezi českými regiony je Jihomoravský kraj,“ uvádí se v dokumentu.
Sršeň proto podobně jako Zahradník apeluje na lepší cílení dotací, a to nejen, co se týče odvětví, ale i jednotlivých území.
Kohezní fondy nebudou v Česku donekonečna
Co se týče budoucnosti využívání evropských peněz v Česku, trendem je podpora moderních a zelených technologií.
„V následujících letech bude EU nadále cílit na dekarbonizaci ekonomiky ČR. A podpora půjde i do oblastí, které mají potíže s rozvojem ekonomických aktivit a čelí nepříznivým demografickým trendům: například do Karlovarského a Ústeckého kraje. Takovým oblastem by měly EU i Česko pomáhat ještě aktivněji,“ apeluje Ladmanová ze Zastoupení Evropské komise.
Česko se navíc na evropské peníze nemůže spoléhat donekonečna. Pokud bude stát nadále bohatnout, přesune se do klubu takzvaných čistých plátců – bude tedy do evropského rozpočtu více peněz odvádět, než získávat. Díky vnitřnímu trhu bude členství finančně nadále výhodné a s možným rozšiřováním EU se budou českému byznysu rozrůstat obchodní kruhy, což povede k dalšímu posilování místní ekonomiky. Kohezní fondy by tak již neměly být v tuzemsku nadále potřeba a naopak se přesunou do zemí, které budou evropskými „nováčky, podobně, jako jím bylo před dvaceti lety Česko.