Coco Chanel: Taneční divadlo zarámované do fashion show

Vytvořit balet, který by se dotkl všech peripetií veřejného i soukromého života Coco Chanel v jednom večeru, není možné. Mário Radačovský jako režisér a choreograf inscenace vybral pouze určité momenty a klíčové okamžiky jejího bouřlivého a kontroverzního příběhu. Základním klíčem koncepce je příprava a realizace fashion show. Ta je přerušována retrospektivními až filmovými záblesky vzpomínek hlavní hrdinky na její osudové muže.

Ve vybrané trojici dostává nejvíce prostoru vztah Coco Chanel s Arthurem „Boyem“ Capalem, britským hráčem póla, s jehož podporou si otevřela v Paříži několik obchodů s luxusními klobouky a sportovním oblečením. Esencí Radačovského choreografického umu jsou v této inscenaci duety. Adrian Sanchez má pro roli Arthura krásný jevištní vzhled, partnerskou suverenitu i schopnost hereckého prožitku. Spolu s Kristýnou Kmentovou v roli Coco Chanel mají společný dech a zvláštní „chemii“. Dokáží procítit momenty prvního oťukávání, hravosti, vzájemného propojení a souznění, které se projevuje plovoucím a vznášejícím se pohybem. Druhý duet je nápaditý využitím velké pohovky, kterou bere choreograf do hry a vytváří dynamizující rostoucí vášeň a milostné splynutí. Zvuky bouře je uveden třetí duet naznačující melancholii a tušení něčeho zlověstného. Choreograf nechal celý duet tančit Arthura zády k publiku, a tak předtuchu tragédie musí sdělit ve svém tanečním projevu hlavně Coco.

Z plejády milostných dobrodružství Coco Chanej si vybral Radačovský pro svou inscenaci ještě dva příklady, které ale jen naznačují její vztah k Etienu Balsanovi a jeho krásné milence Émilienne d’Alençon. Taneční duet se mění v tercet a ukazuje hlavní hrdinku jako ženu, která nejprve narušuje souhru dvojice, aby ji následně ovládla a vybrala si překvapivě za přítelkyni ženu. V životě Coco Chanel se objevily i temné stránky související s její možnou spoluprací s nacisty a vztahem s německým diplomatem a špionem Hansem Guntherem von Dincklage. Tuto problematickou etapu života Chanel ukazuje Radačovský poněkud prvoplánově za použití svastiky a tance hajlujících německých oficírů za zvuku bubnů a francouzské odrhovačky.

Téměř všechny sborové party spojil Mário Radačovský se světem módní přehlídky, která má diváka oslnit, zaujmout a možná i šokovat. Již první sborový nástup je impozantní. Na pozadí dunivé hudby nastupují manekýnky s rafinovaným ženským sexappealem a manekýni v dlouhých sukních s plejádou velkých skoků a akrobatických prvků. V okamžicích drobných izolovaných pohybových nuancí se v interpretaci části mužského sboru bohužel objevila určitá nedotaženost a stylová nejednotnost.

Druhým velkým sborovým číslem je obraz v černobílém na podkladě jazzové charlestonové hudby. Myšlenka genderového nerozlišení byla patrná jak v kostýmech, kdy se mužští tanečníci objevili v ženských šatech a podpatcích, tak v choreografickém pojetí. Jako změna zdařilé, ale poněkud dlouhé. Samostatnou nesouvisející vložkou se stal „rozverný“ tanec švadlenek s množstvím rekvizit – šicích strojů, látek i nůžek.

Mário Radačovský pojal celý večer jako taneční divadlo zarámované do fashion show. Výrazně tancem nabité obrazy se střídají s momenty civilními, náznakovými akcentujícími dějový posun či náladu doby. Velmi dobře působí nostalgický obraz, kdy se na různých místech hlediště objevují páry se zasněným výrazem za zvuku valčíku a vtahují tak do hry i publikum. Jednotlivé obrazy a zastavení jsou režijně funkční a srozumitelné jako např. dotváření kostýmu přímo na jevišti nebo vynález parfému Chanel No5.

Opulentní zrcadlení
Velký důraz je v tomto baletu samozřejmě kladen na výtvarnou stránku představení. Mário Radačovský spolupracoval se svým osvědčeným výtvarnickým týmem. Scénograf Marek Holý využil pro závěrečný obraz, který symbolizuje poválečný návrat Coco Chanel na výsluní, dominantní slavné schodiště ateliéru Chanel obložené zrcadly, na kterém se konaly přehlídky nových kolekcí během jejího života. Zrcadlení je přítomné i v úvodní scéně osamělé Coco, kde symbolizuje na jedné straně okázalost, na druhé obraz samoty, kdy se její tělo tříští v mnohočetných odrazech i dialogu se sebou samou. Interiéry soukromí se za pomoci točny objevují rychle a střihově. Jsou jednoduché za použití závěsů a několika kousků nábytku.

Ostatní scény otevírají volný šedý prostor, který dává vyniknout barevnosti a nápaditosti kostýmů od Ľudmily Várossové. Ta vychází jednak z dobových proslavených kostýmků alla Chanel a „malých černých“ včetně rafinovaných klobouků či cigaretové špičky. Velkou kreativitu a odvahu projevila výtvarnice ve všech sborových číslech. Každý kostým je jiný, hýří obrovským množstvím nápadů, variant a fantazie. Jako bychom opravdu byli součástí velké módní show.

Coco především
Celá inscenace ale stojí a padá s představitelkou hlavní role. Stala se jí bývalá demisólistka Baletu NdB Kristýna Kmentová, která dostala, i jako host, příležitost zatančit si premiérové obsazení. Kmentová je zajímavá již svým zjevem. Tmavé vlasy střižené na mikádo, sošné tělo a cizokrajný vzhled v sobě nesou určité tajemství. Bez problémů varíruje choreografův text, který se rychle přelévá od čistě klasických skoků či zastavení k současnému plastickému a uzemněnému pohybu. Svou roli naplnila i přirozeným autentickým herectvím. Radačovský ji často nechává jen tak „být“ na jevišti a zcela civilními pohyby naznačit všechno, co se odehrává v její hlavě a duši. Kmentová dokáže zahrát chladnou a vypočítavou ženu, stejně jako rozzářenou dívku zasaženou láskou až po zlomenou trosku v případě ztráty svého milého za zvuků písně slavného šansoniéra Jacquese Brela. Silný je i moment hledání nové energie a nezdolnosti, kdy si jakoby se zpěvačkou pobrukuje její Voilá! Je to práce, která jí dává nový životní náboj. Show must go on…

Mário Radačovský se již v minulosti s oblibou věnoval celovečerním titulům inspirovaným životem a tvorbou velkých osobností kulturních dějin. Můžeme připomenout tituly baletů Warhol, Beethoven, Michelangelo. Nyní ve svém tanečním divadle oslavil Coco Chanel a její nebojácnost, dravost a risk, stejně jako filozofii i značku módy. Spolu s Petrem Duchalíkem dokázal vybrat hudební mix vycházející z francouzské chansonové provenience doplněné o Arvo Pärta a Dmitrije Šostakoviče. Nabízí brněnskému publiku inscenaci vizuálně líbivou, která ale současně vede k zamyšlení nad hodnotami lidského bytí a otázkou přežití za každou cenu. Jak říká Coco Chanel: „Je čas pro práci a čas pro lásku. Žádný jiný neexistuje.“

COCO CHANEL
Hudba: hudební koláž
Choreografie, libreto a režie: Mário Radačovský
Výtvarník scény: Marek Hollý
Výtvarnice kostýmů: Ľudmila Várossová
Asistent choreografie: Ivona Jeličová, Thoriso Magongwa
Fotoprojekce: Arthur Abram

Obsazení:
Coco Chanel: Kristýna Kmentová, jako host
Etienne: Ilia Mironov
Arthur: Adrian Sanchez
Přítelkyně: Emilia Vuorio
Hans: Glen Lambrecht
Soubor baletu NdB

Psáno z premiéry 3. 5. 2024 v 19 hod., Mahenovo divadlo, Národní divadlo Brno