K oblečení bychom měli přistupovat jako k dlouhodobé investici, říká odbornice na slow fashion
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Módní průmysl se během posledních dvaceti let velmi změnil. Design oblečení se vytváří tak, aby dlouho nevydrželo, což vás přivede do obchodu častěji, říká Karolína Břinková, která se věnuje módnímu marketingu a spoluzaložila magazín Slow Femme.
„Vyhodit věci do textilního kontejneru je o něco lepší než do odpadkového koše. Ale pokud si myslíte, že oblečení dostane matka v nouzi nebo člověk bez domova, jste na omylu. Oni potřebují funkční oblečení, a ne naše polyesterové krajkové halenky,“ říká.
V rozhovoru se dočtete:
- proč je oblečení z fast fashion řetězců méně kvalitní než před dvaceti lety;
- proč jsou ultra fast fashion značky úspěšnější než fast fashion;
- co bychom měli sledovat z etické i environmentální stránky při nákupu oblečení;
- jak greenwashing odklání pozornost od etické stránky výroby;
- v jakých případech není zodpovědnou volbou ani second hand či vyhození oblečení do kontejneru na textil.
Kdy a jak vlastně vznikl pojem fast fashion, tedy rychlá móda, a co přesně znamená?
Fast fashion jako pojem se poprvé objevil na začátku 90. let v deníku New York Times, který reagoval na vstup španělské značky Zara na americký trh. Pojmenovali tím realitu výroby, kterou Zara začala používat jako jedna z prvních firem. Fast fashion je primárně byznys model a funguje na něm většina módních značek, které známe z obchodních center.
Zakládá se na několika jmenovatelích. Prvním je nad
