Článek
Alice Munroová kromě Nobelovy ceny za literaturu z roku 2013 získala o čtyři roky dříve Man Bookerovu mezinárodní cenu. Patří jí také nominace na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář povídky. Psala také do prestižního amerického magazínu New Yorker.
Podle The Globe and Mail „dokázala na pár stránek dostat více vhledu, nuancí a napětí, než by většina spisovatelů popsala v románu“.
K českým čtenářům se dostalo její dílo v roce 2003, kdy Munroové vyšla první sbírka povídek nazvaná Už dávno ti chci něco říct. V roce 2009 přidala další sbírku Přítel, nepřítel, ctitel, milenec, manžel. O dva roky později potom Útěk a v roce 2013 vyšel její soubor Příliš mnoho štěstí.
Alice Munroová se narodila jako Alice Laidlawová ve Winghamu v provincii Ontario 10. července 1931 do farmářské rodiny v době hospodářské krize. Byla nejstarším dítětem Roberta a Alice Laidlawových.
Příběhy nositelky Nobelovy ceny
Začala psát už v šedesátých letech, proslula zejména překvapivě pointovanými povídkami, které se většinou odehrávají v rodném Ontariu. Zabývala se především osudy žen napříč postavením, národností i dějinami, líčila zcela běžné a každodenní osudy.
Svého prvního manžela Jima Munroa potkala během studia na univerzitě Western Ontario, kde získala stipendium. Porodila mu čtyři dcery, z nichž jedna zemřela krátce po narození. Poté, co se s ním v roce 1972 rozvedla, provdala se za geografa a kartografa Geralda Fremlina. I toho, stejně jako Munroa, přežila.
V roce 2013 fanouškům oznámila, že odchází do důchodu a pravděpodobně už nic dalšího nenapíše. Nobelova cena tak byla nejdůstojnějším završením její kariéry.