„Dík. Takže...,“ začal Daniel Brühl česky, když se utišil dlouhý potlesk. „Tohle je ta nejhezčí soška. Je mnohem hezčí než Oscar,“ pokračoval už anglicky, jakmile z rukou Jiřího Bartošky převzal Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary.
„Převzít Cenu prezidenta je něco tak velkého, že mi to pomůže s krizí středního věku. A dostat takovou cenu přímo z rukou prezidenta, který tento festival vede už třicet let a který je zodpovědný za to, že se z tohoto krásného města stane chrám filmu, je doslova ohromné. Je to obrovská čest,“ pokračoval šestačtyřicetiletý herec a poděkoval celému vedení festivalu i jeho divákům.
„Návštěva takového festivalu mi dodává víru a kuráž v kinematografii. Je to magické. A jestli dovolíte, udělám si fotku pro maminku,“ dodal Brühl, vytáhl telefon z náprsní kapsy saka a vyfotil si naplněný sál.
„Je hezké vidět, kolik jsem za posledních třicet let dostal polibků,“ komentoval pak tradiční sestřih filmových rolí, který vždy oceněnou karlovarskou hvězdu na plátně Velkého sálu předchází.
Divákům Brühl následně osobně představil snímek Soused, který osobně vybral. „Můj film se dostal do distribuce během pandemie, takže měl velice krátký život na plátně. Jsem rád, že jej zde mohu znovu uvést,“ uvedl pak herec k filmu, který režíroval a zahrál si i jednu z hlavních rolí.
„Ten snímek je velmi osobní, ale já doufám, že si nebudete myslet, že jsem stejný jako ten chlápek na plátně. Já jsem mnohem milejší.“
Brühl prý původně zvažoval, že by ze své tvorby představil Tarantinovy Hanebné pancharty. „Velice se mi líbí, jaký způsobem dokáže Tarantino vyvolat napětí mezi herci. I když je to v uzavřeném prostoru. Přál bych si mít takový talent. Byla to tedy taktéž inspirace pro můj snímek. Soused je celý natočený na jednom místě v berlínském baru,“ popsal Brühl svou režijní prvotinu. Je to prý i oslava Berlína, tedy města, kam se přestěhoval kvůli natáčení filmu Good Bye, Lenin!, a které si zamiloval.
„Evropská filmařina je opravdu bohatá na nejrůznější témata, jsem na ni opravdu pyšný,“ uvedl ještě předtím na červeném koberci herec španělsko-německého původu, který se výrazně prosadil v americké produkci.
Od Lenina k Laudovi a Tarantinovi
Zásadním titulem začátku Brühlovy kariéry se stala nostalgická tragikomedie Wolfganga Beckera Good Bye, Lenin!, která ovládla udílení Evropských filmových cen a Brühl si odnesl Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce jak od odborné poroty, tak z hlasování diváků.
Na Evropskou filmovou cenu byl podruhé nominován za roli ve společenském krimidramatu Občanská výchova uvedeném na festivalu v Cannes. Další Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce podle hlasování diváků mu vyneslo romantické drama Láska v myšlenkách. V rodném Španělsku natočil životopisný snímek Salvador, inspirovaný příběhem stejnojmenného katalánského anarchisty. Americké publikum zaujal v roce 2009 v roli německého válečného hrdiny Fredericka Zollera ve filmu Quentina Tarantina Hanebný pancharti.
Za roli jezdce formule 1 Nikiho Laudy ve sportovním dramatu Rivalové byl nominován na Zlatý glóbus i cenu britské akademie BAFTA. V roce 2016 se objevil po boku Emmy Watsonové a Michaela Nyqvista ve filmu Kolonie. Padoucha si Brühl zahrál ve filmu Captain America: Občanská válka. V politickém thrilleru podle skutečných událostí Operace Entebbe hraje německého radikála Wilfreda Boseho. V roce 2021 režíroval a zahrál si hlavní roli v komedii o závisti a pomstě Soused, který také režíroval.
Zatím posledním Brühlovým počinem byla filmová adaptace románu Ericha Marii Remarqua Na západní frontě klid z roku 2022, která byla oceněna čtyřmi Oscary. Brühl se na tomto filmu podílel nejen jako herec, ale i jako výkonný producent.
