Pohled do historie říká, že Barbora Krejčíková se v sobotu může postarat už o pátý titul pro Českou republiku z magického Wimbledonu za posledních 26 let a čtvrtý v rozmezí třinácti sezon.
Bude chtít navázat na svou někdejší trenérku Janu Novotnou (1998), Petru Kvitovou (2011 a 2014) a loňský triumf Markéty Vondroušové. Do finále se probojovala ještě Karolína Plíšková (2021).
„Ve Wimbledonu máme velmi bohatou historii,“ zdůraznila sama Krejčíková po výhře ve čtvrtečním semifinále. „Když jsem vyrůstala, vzhlížela jsem ke spoustě hráček.“
SLZY DOJETÍ. Petra Kvitová během televizního rozhovoru po vítězné finálové dvouhře na Wimbledonu neskrývala slzy.
Zmínila nejen Kvitovou, ale také Barboru Strýcovou, Lucii Šafářovou či Lucii Hradeckou.
„Sledovala jsem i česká vítězství ve Fed Cupu. A po mé juniorské kariéře jsem hodně čerpala od Jany, protože jsem měla příležitost ji poznat a vidět, jak se chová a jak skvělou šampionkou je,“ připomněla dnes už zesnulou Novotnou.
Šikovnost se učí odmala
Pro srovnání: na antukovém Roland Garros za uplynulé čtvrtstoletí zaznamenaly Češky čtyři finálové účasti. Tedy jen o dvě méně než v Londýně, avšak trofej z nich vytěžily jedinou.
Zásluhou právě Krejčíkové v roce 2021, která se tak v sobotu od 15.00 SELČ může stát první reprezentantkou České republiky, která si podmaní dva různé grandslamy.
Pro tuto chvíli pomiňme Hanu Mandlíkovou a Martinu Navrátilovou, které zářily pod československou, respektive americkou vlajkou. Ale i tyto legendy samozřejmě hrají v příběhu českého tenisu významnou roli, neboť současné generaci prošlapávaly cestu.
Slzy, výhra a finále pro Janu. Krejčíková připomněla Novotnou: Moc mi chybí |
Koho by napadlo, že teď se k nim může připojit zrovna Krejčíková, která se do elitní stovky seniorského žebříčku podívala až v říjnu 2020, tedy dva měsíce před svými 25. narozeninami.
V sobotu se na centrálním wimbledonském dvorci střetne s Jasmine Paoliniovou. Proti Italce, která už letos okusila finále Roland Garros, bude favoritkou.
„Bára má podle mě obrovskou šanci vyhrát,“ říká pro iDNES.cz Kristýna Plíšková, vítězka dvouhry juniorek ve Wimbledonu 2010 a expertka stanice CANAL+ Sport. „Paoliniová je sice šikovná a hraje pestře, ale je malinká a nemá zase takové zbraně.“
Česká tenistka Barbora Krejčíková slaví vítězství v semifinále Wimbledonu.
Plíšková travnaté dvorce sama dobře poznala, a tak k hojnosti českých úspěchů právě na tomto povrchu podotýká:
„Většina našich tenistek jsou zručné, nespoléhají jen na rány. Petra Kvitová sice hrála rychle, ale velmi šikovnou levačkou,“ přibližuje.
A souhlasí s ní i trojnásobný grandslamový šampion Jan Kodeš: „Je to taková česká šikovnost, která se na trávě projeví víc. Holky mají dobré nohy, cit pro míč, umějí zahrát loby, kraťasy… Na antuce se to nedá tolik uplatnit, tam jsou výměny delší a rozhoduje větší rána.“
Opět s Češkou. Dříve ji trápila Kvitová, teď Italka vyzve ve finále Krejčíkovou |
Podle někdejší 35. hráčky světa tato rozmanitost pramení z toho, že tuzemské naděje vyrůstají právě na oranžových dvorcích.
„Třeba Američanky začínají na betonech, a tak nehrají tak pestře.“
A že v Česku najdete zelených kurtů pomálu?
„To už takový vliv nemá,“ tvrdí Kodeš. „Tím, že se začalo hrát víc na betonech, jsou tenisté na rychlejší povrchy zvyklí. A na trávě už se potřebují jen přizpůsobit specifickému pohybu.“
Ač jsou tedy antuka a tráva – minimálně co se týče rychlosti – velmi rozdílné, na obou při správném používání platí podobné finty.
Úspěchy plodí další tituly
Novotná ve Wimbledonu úřadovala čopovaným bekhendem a náběhy vpřed.
Kvitová a Vondroušová zase ničily protivnice levorukým držením rakety, přičemž první jmenovaná uplatňovala spíše sílu, kdežto druhá chytré úhly a zkrácení.
Krejčíková se v uplynulých dnech prezentovala agresivním výkonem, který opírala o účinné podání, rytmus výměny dovedla narušit.
Česká tenistka Barbora Krejčíková hraje forhend v semifinále Wimbledonu.
„A důležitá je i sebedůvěra,“ přidává Plíšková další klíčovou vlastnost jakéhokoli grandslamového tažení. Na trávě, na níž se tenistky střetávají vždy jen měsíc v roce, hraje obzvlášť významnou roli.
Však i Krejčíková základy výpravy až do finále položila v úvodních dvou vydřených šichtách.
„Jakmile se hráčkám povede přečkat tři čtyři kola, tak jejich hra naroste,“ ví Plíšková.
Ty máš rány, já šikovné ruce. Proč nová generace českých hvězd vítězí i baví |
Wimbledon platí za nejprestižnější a nejznámější tenisový turnaj, a tak je pro Češky jistě příznivé, že se jim daří právě na něm.
I když Krejčíková připustila, že s vidinou triumfu v All England Clubu se jako malá raketou neoháněla.
„Když mi bylo tak deset jedenáct let, hrála jsem dětský turnaj v Paříži a měla možnost nakouknout, kde se koná Roland Garros. Takže jsem asi vždycky chtěla vyhrát tam.“
Wimbledonská vítězka Jana Novotná (1998)
Paříž už před třemi lety dobyla, v sobotu může přidat Londýn. Ze šestého zdejšího finále s českou účastí od roku 1998 bude chtít vytěžit pátý titul, čímž by se zařadila mezi věčné tenisové hvězdy.
A povzbudila by i příští generace, které by po Janě z Brna, Petře z Fulneku a Markétě ze Sokolova mohly vzhlížet i k Barboře z Ivančic.
„Povedené výsledky na trávě pramení i z toho, že se hráčky inspirují navzájem,“ domnívá se Plíšková. „Českých holek je hodně a motivují se, je to takový koloběh.“
Který může už teď získat další triumfální pokračování.
