Pavel už dříve hovořil o tom, že očekává určitý posun v konfliktu na konci tohoto roku, případně začátkem příštího. Vývoj bude podle něj dán tím, že letošní rok přinesl velké množství důležitých voleb ve významných zemích, na prvním místě to budou ty prezidentské ve Spojených státech. Za další věc považuje únavu z války, jež se promítá na obě válčící strany.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v polovině července mluvil o plánech na další mírový summit a poprvé řekl, že by se jednání měli zúčastnit i ruští představitelé. „Jestli je to pravděpodobné, to uvidíme, co přinesou nadcházející měsíce. Ale je to v každém případě potřebné a žádoucí,“ uvedl Pavel.
Jednání by ale podle něj nedávalo smysl, pokud by k němu Rusko přistupovalo jako dosud, když předložilo v podstatě kapitulační podmínky. „Ale bez Ruska a Číny u stolu skutečně nebude možné dosáhnout žádného mírového jednání,“ poznamenal.
Čína by tak podle prezidenta měla naplnit roli, kterou by sama chtěla mít. „To znamená významného globálního hráče, kterým bezesporu je v ekonomice, ve financích, ale už jím třeba není v té politice prosazování míru,“ doplnil. Pokud tak Čína neučiní, Rusko nebude cítit vnitřní potřebu jednat, domnívá se. „Bude se naopak snažit získat pro sebe výhody. Ať už na bojišti, nebo na poli mezinárodní politiky,“ podotkl.
Lídři zemí na nedávném summitu NATO ve Washingtonu poprvé obvinili Čínu, že poskytuje Rusku vojenský materiál. Peking tuto kritiku odmítl. Pavel alianční postoj ale nepovažuje za eskalaci vztahů mezi NATO a Čínou. „To, co tam zaznělo, je pouze odrazem reálného stavu,“ míní. Čína uzavřela strategické partnerství s Ruskem, je jeho významným dodavatelem technologií, především duálního použití, a odebírá z Ruska podstatnou část nerostných surovin.
I v zájmu zemí, které se zatím do mírového procesu nezapojily, podle Pavla je, aby se problémy řešily v souladu s mezinárodním právem. Na mysli měl například africké či jihoamerické státy, které jsou ekonomicky závislé na Číně, případně na dodávkách vojenského materiálu z Ruska.
„Státnické gesto,“ tvrdí o odstoupení Bidena
Rozhodnutí amerického prezidenta Joea Bidena odstoupit z kandidatury na obhajobu mandátu je podle Pavla státnické gesto, které svědčí o tom, že si uvědomuje důležitost voleb nejen pro Spojené státy, ale i pro svět.
Biden v neděli oznámil, že se nebude ucházet o znovuzvolení, a podpořil v kandidatuře svoji viceprezidentku Kamalu Harrisovou.
S Bidenem Pavel hovořil před zhruba dvěma týdny při návštěvě Washingtonu a summitu NATO. „Měl jsem to štěstí, že jsem mu byl hodně blízko. Na večeři v Bílém domě jsem od něj seděl hodinu a půl tak daleko, jako teď od vás. Takže jsme měli možnost si povídat o spoustě věcí, nejenom o politice,“ poznamenal. Z Bidena měl příjemný dojem, je podle něj otevřený a komunikativní člověk.
„To, že se na něm projevuje věk, je zřejmé. Na kom se neprojevuje? Na druhou stranu jeho vystoupení bylo naprosto jasné, srozumitelné, a to ve všech blocích jednání,“ podotkl Pavel. Omyl, kdy se Biden v závěru summitu přeřekl a uvedl ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského jako ruského prezidenta Vladimira Putina, by se mohl stát komukoliv a není dán jen věkem, míní.
„Rozhodně bych neřekl, že není schopen vykonávat prezidentský úřad. Myslím si, že ten půlrok, který mu zbývá v úřadu, bude schopen odvést v plném výkonu,“ dodal prezident.
Politická atmosféra je u nás dost vyhrocená, míní prezident
Politická atmosféra v Česku je dost vyhrocená, komunikace mezi vládou a opozicí je poznamenána množstvím různých hořkostí, které jedna vůči druhé straně cítí, uvedl dále Pavel. Sám se chce nadále snažit hledat konsenzus v důležitých otázkách, které jsou předmětem dlouhodobého zájmu všech občanů, přestože se to v minulosti ne vždy podařilo.
S premiérem Petrem Fialou (ODS) a se zástupci opozičního hnutí ANO jednal Pavel letos i loni o zahraniční a bezpečnostní politice. Po setkáních se výraznější rozepře neobjevily. Opačně tomu bylo v březnu po oznámení výsledků schůzky o důchodové reformě s politiky ANO společně s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL). ANO pak odmítlo další jednání v podobném formátu.
„Mojí snahou bylo dovést vládu a opozici k jednání o důležitých otázkách, které jsou předmětem dlouhodobého zájmu všech občanů, nejenom voličů jedné strany nebo jedné koalice,“ řekl Pavel. Situace, kdy si vláda vše prosadí bez koordinace s opozicí, jež následně dává najevo, že vše po volbách zase zruší či změní, vytváří atmosféru, která Česko neustále vrací v čase, míní.
„A tím nejenom, že ztrácíme energii, zdroje, čas, ale také důvěru občanů v politiku,“ řekl prezident. „Protože vidí, že to vlastně nikam nespěje, že to je takový cyklus, kde se pořád vracíme do stejného bodu. To si myslím, že stále stojí za snahu to prolomit,“ dodal.
„To, že se to úplně nedařilo, svědčí o tom, že politická atmosféra u nás je dost vyhrocená, že komunikace mezi vládou a opozicí je poznamenaná množstvím různých hořkostí, které jedna vůči druhé straně cítí,“ uvedl.
Dospět ke shodě by podle Pavla bylo potřeba v řadě témat, jako jsou bezpečnost, obrana, vzdělávání, zdravotnictví, doprava, věda, výzkum a inovace. „Máme-li zůstat konkurenceschopní, držet krok s vyspělými zeměmi v Evropě a ve světě, tak nám ani nic jiného nezbyde, než se těmto prioritám věnovat,“ podotkl.
O potenciál podle něj Česko přichází právě tím, že nejsou obě strany schopny se domluvit ani na základních věcech. „Přijmout dlouhodobou strategii a držet se jí, je vlastně jediná cesta, jak se dopracovat k cíli. Země, které to dokážou, a jsou takové i v Evropě, jsou na tom výrazně lépe, než jsme my dneska,“ dodal.
Za důležitý považuje i určitý tlak veřejnosti. Pokud strany ucítí poptávku na zavedení nějaké formy komunikace, politici tak následně učiní, řekl. „Dokud ale je atmosféra spíše taková, že protistranu je potřeba neustále tlouct, ponižovat, zesměšňovat, znevěrohodňovat, tak samozřejmě to k ničemu nepovede,“ poznamenal prezident.
„Výsledkem jednání o Pásmu Gazy by měla být forma státnosti pro Palestince“
Cílem u konfliktu na Blízkém východě by mělo být dostat strany ke stolu s výjimkou teroristické organizace Hamásu, protože ten zatím neprojevil jedinou snahu vzdát se svého způsobu vedení boje proti Izraeli. Výsledkem jednání by měla být nějaká forma státnosti pro Palestince, řekl Pavel.
Podle Pavla Česko nadále stojí za Izraelem, pokud jde o jeho právo na sebeobranu či o bezpodmínečné propuštění všech rukojmí. Nemělo by se ztrácet ze zřetele, že Hamás zahájil konflikt naprosto brutálním a do té doby nevídaným teroristickým útokem, míní.
„Ale zároveň při každé příležitosti, když jednáme s našimi izraelskými partnery, a bylo to i obsahem mých jednání, tak apelujeme na to, aby vojenská část operace byla ukončena, aby byly otevřeny koridory pro doručování humanitární pomoci,“ uvedl prezident.
Snaha vyhýbat se při úderech civilním cílům je podle Pavla v případě Pásma Gazy komplikovaná nejen tím, že to je hustě zalidněná oblast, ale hlavně tím, že se Hamás neštítil schovávat své bojovníky za civilní obyvatelstvo. „Umisťoval sklady zbraní do nemocnic, nebo pod nemocnice do svých tunelů, a civilní obyvatelstvo naprosto bezskrupulózně využíval po celou dobu jako štít,“ podotkl.
Jedině dvoustátní řešení izraelsko-palestinské problematiky může podle Pavla přinést do oblasti mír a bezpečnostní garance pro Izrael. Nějakou formou státnosti pro Palestince by podle něj výrazně ubylo napětí v celém regionu. „Palestinská otázka živí ty ohýnky problémů v celém Blízkém a Středním východě,“ poznamenal prezident.
Španělsko, Norsko, Irsko, Slovinsko nebo Arménie v poslední době uznaly palestinský stát. Celkem tak nyní činí přes 140 zemí, Česko nikoli.
„Česká republika není nakloněna tomuto přístupu, protože ho vidí spíše jako politické gesto, které nemá žádný odraz v praktické rovině,“ uvedl Pavel k postupu některých evropských zemí. „Nijak to nemění situaci Palestinců, ani jejich možnost být přítomni jednáním třeba v OSN,“ doplnil.
