„Moc těžký zápas,“ hodnotila Krejčíková, jež v Paříži podstoupila první singlový duel od vítězného finále Wimbledonu před dvěma týdny.
„Sorribesová je ryzí antukářka, běhá, hraje vysoké kopce a nedá vám balon zadarmo. Věděla jsem, že do prvního kola je hodně těžká soupeřka, takže jsem ani neměla žádná očekávání. Chtěla jsem zápas hlavně přežít ve zdraví.“
Na olympiádě postupují Krejčíková, Macháč a Menšík. Trojice Češek končí |
Což se vám povedlo, navíc jste uspěla. Jak utkání hodnotíte?
V prvním setu jsme se hodně tahaly, akorát mi nevyšel závěr. Byla jsem možná moc pasivní, pořád jsem hledala, jak mám na antuce hrát. Ve druhém jsme trošku změnili strategii, kterou jsem se snažila dodržovat i ve třetím. A v něm už byl průběh nahoru dolů. Ale jelikož jsem vyhrála já, tak mám radost.
Cítila jste tlak, že jste coby úřadující vítězka Wimbledonu začínala olympiádu na největší dvorci areálu, který nese jméno Phillipea Chatriera?
Tlak asi ne. Spíš je těžké udělat změnu z trávy na antuku, navíc jsem toho po Wimbledonu moc neodehrála, spíš tak jedu dál. A hrát tady hned první zápas na centrkurtu, ještě s antukářkou… Není to úplně to, co jsem si představovala, ale teď mám radost.
Barbora Krejčíková podává před tribunami centrálního dvorce Roland Garros během prvního kola olympijského turnaje.
A v Paříži jste zapsala první vítěznou dvouhru od vašeho titulu z Roland Garros 2021.
Jsem ráda, že jsem zápas vybojovala. Dokázala jsem najít sílu a bojovat za českou vlajku a trikolóru, kterou mám na sobě. Reprezentovat je vždycky strašně speciální, na olympiádě je to nejvíc.
Takže si jí vážíte ještě víc než grandslamů?
Grandslamy jsou individuální, hrajeme na nich samy za sebe i proti sobě. Tady jsme jeden tým, reprezentujeme Česko. Držíme si palce navzájem, chceme, aby se nám dařilo a někdo z nás dovezl medaili.
Barbora Krejčíková se povzbuzuje po vydařené výměně během prvního kola olympijského turnaje v Paříži.
Ještě v pátek jste získala deblovou trofej na turnaji v Praze, jak náročný byl přesun do Paříže?
Hodně. Po finále jsme během dvaceti minut musely odjet na letiště a doletěly jsme sem ve 14:59. Ve tři se zavíral vzdušný prostor nad městem kvůli zahájení, takže jsme to stihly akorát. Měly jsme docela štěstí. A už v sobotu jsme měly hrát debla, ale pršelo, takže jsme celý den čekaly. Dneska jen třicet minut rozehrávka, nové míče a šly jsme na to.
Právě tenisáky jste během zápasu probírala s rozhodčí. O co šlo?
Nechápala jsem, proč hrajeme jen se čtyřmi míči. Tak jsem se jí ptala, jestli máme hrát se čtyřmi, nebo jich máme mít šest. Jinak byly míče fajn.
