Daří se výjimečně: tehdy a jen tehdy, pokud silné a vyhraněné politické strany vyklidí prostor, jenž mohou lidovci obsadit. Ve všech jiných případech je trajektorie lidovců jasná: od konce milénia prostě vymírají. Členové i tradiční voliči.
Podívejme se na jejich volební výsledky (rok, počet hlasů, úspěch v %)
1998 – 537 013 – 9,00
2002 (kandidovali v rámci Čtyřkoalice)
2006 – 386 706 – 7,22
2010 – 229 717 – 4,39
ChlívekChlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář. |
Typický volič, jimž byl i dle slov partajního vedení žena, z Moravy, z menší obce, se základním vzděláním, postupně mizel ze scény, a bylo velmi obtížné jej nahradit. Zvláště když si bývalý lidovecký předseda Miroslav Kalousek založil novou, původně křesťanskodemokratickou stranu jménem TOP 09 a vtáhl do ní část poslanců, senátorů i lidoveckého aparátu.
Lidovcům stárla a mizela před očima nejen stranická základna a voliči, ale i sponzoři.
Nástup stranické mládeže
Po bolestivém vypadnutí ze sněmovny v roce 2010 se partajních otěží chytila „mládež“, která si následující volby nadšeně a tvrdě odmakala. Předsedou byl zvolen třiatřicetiletý Pavel Bělobrádek, s ním šel do čela ani ne třicetiletý Marian Jurečka, mladá krev se prosazovala vedle zasloužilých strýců v Praze i na Moravě.
Ale pozor: návrat do celostátní politiky nestál na větší mobilizaci moravských matek, ale spíše na klasické české volební neofilii. Země politicky rozpůlená nesmiřitelným soubojem Jiřího Paroubka (ČSSD) s Mirkem Topolánkem (ODS) byla do jisté míry unavena a velká část voličů hledala alternativu. Někteří ji našli v nových Věcech veřejných, jiní ve staronových lidovcích. Mladí lídři KDU-ČSL „nesmrděli kostelem“ a dokázali moderní křesťanskodemokratickou politiku překvapivě prodat i části liberálních městských elit.
Second servis šéfa lidovců. KDU-ČSL vede Výborný aneb mírný pokrok v mezích zákona |
Profil nejčastějšího voliče se proměnil: tradiční „Moravanku“ vystřídal „taktický volič“, jenž nechtěl ani Paroubka, ani Topolánka, ani kašpárka jménem Radek John. Jenže taktický volič je bohužel nestálý volič.
Tento velmi efektivní posun strany směrem k potenciálním hlasům se vyčerpal ve chvíli, kdy s odchodem obou stárnoucích polarizujících samců v čele ODS a ČSSD skončila mimořádná polarizace a „taktický“ či „přelétavý“ volič si našel nové koně: TOP 09 či ANO 2011.
Volební výsledky lidovců začaly zase padat.
2013 – 336 970 – 6,78
2017 – 293 643 – 5,80
2021 (Kandidovali v rámci Spolu)
V roce 2017 prolezli lidovci do sněmovny jen o pár desítek tisíc hlasů a o čtyři roky později to už ani sami nezkoušeli.
Současné hledání zázračného léčitele na sjezdu ono neřešitelné dilema jen potvrzuje - mimo jiné i tím, že na lídra kandidují hned tři předsedové.
Jiří Čunek má bezpochyby pravdu, když říká, že strana se příliš posunula do středu - ale zapomíná, že lidé jako on jsou mimo Moravu v podstatě nevolitelní.
Lidovce vede Výborný. Nechce zemi předat populistům a extremistům |
A z druhé strany: Marian Jurečka je asi jediný ministr této vlády, který za tři roky něčeho skutečně důležitého dosáhl (tedy projde-li reforma penzí a následně dávek), ale tyto jeho rozpočtové úspěchy bezpochyby zklamaly dost dávkařsky naladěných, sociálně nárokových voličů.
Hegemon jižní Moravy
Lidovce jako celostátně vlivnou partaj by mohlo dlouhodobě zachránit možná jediné: pokud by se stali nejpřijatelnější stranou pro běžence z Ukrajiny, kteří začnou pomalu získávat občanství a promění se v neopomenutelnou volební sílu. Jejich živé a upřímné křesťanství spolu s mimořádným důrazem na rodinu by u lidovců mohlo nalézt zastání i bezpečný přístav.
Je však velikou otázkou, zda je takovéhoto strategického uvažování strana schopná a zda vůbec má o něco takového zájem. Možná jí úplně vyhovuje být lokálním hegemonem jižní Moravy a na zbytek republiky zapomenut.
