Prezidentka Harris, nebo prezident Trump? Končí éra proevropské Ameriky; Evropa trne, jak se USA postaví k Rusku
Americké prezidentské volby napjatě sleduje i Evropa, a to nejen kvůli ruské agresi na Ukrajině. Postoje obou kandidátů nejen k EU, bezpečnostní situaci, NATO a Rusku se liší. V trojici textů srovnáváme, co by nový/á prezident/ka znamenal/a pro světová krizová ohniska Ukrajinu–Rusko, Blízký východ a východní Asii.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Dvě ruské invaze na Ukrajinu a deset a půl roku trvající ruská válka jsou z hlediska Evropy – ne už tak USA – jedním z hlavních témat letošních amerických prezidentských voleb. Válka na Ukrajině také společnost výrazně rozděluje. Je i předmětem hlubokých rozporů mezi oběma kandidáty, tedy republikánem Donaldem Trumpem a demokratkou Kamalou Harris. Ti zaujímají odlišné postoje jak ke konfliktu, tak ve vztahu k agresorovi, tedy Ruské federaci Vladimira Putina.
Spory a rozporuplné názory se ale nevyhýbají ani zbytku Evropy. Evropská unie však výsledek zítřejšího amerického svátku demokracie zřetelně pocítí.
Republikánská strana se s exprezidentem Trumpem a jeho heslem Make America Great Again (Učiňme Ameriku znovu skvělou/velkou) vydala na cestu izolacionismu – tedy politiky, která jednoznačně upřednostňuje domácí pohled na svět před mezinárodním.
Demokratka a viceprezidentka Kamala Harris, která v prezidentském klání vystřídala svého nadřízeného a dosluhujícího prezidenta Joea Bidena, naopak připomíná a vyzdvihuje jeho úsilí o posílení globálních partnerství.
Na každý pád jsou zahraniční politiky (nejen vůči konfliktu na evropském kontinentu) kandidátů odděleny hlubokým příkopem. Každý má jiný vztah k Evropě i odlišné plány, jak má transatlantická spolupráce pod jejich vedením v čele Spojených států amerických v budoucích měsících a letech vypadat.
Jak by se mohl lišit přístup prezidentky Harris a prezidenta Trumpa vůči – pro USA prioritní – zahraničněpolitické otázce Číny a také Tchaj-wanu, obou Korejí a Japonska, to Deník N rozebírá ve druhém z trojice článků zde.
K vydání ještě připravujeme podobné srovnání v otázce krize a válek na Blízkém východě.
Putinův „fištrón“ podle Trumpa
Vztah bývalého šéfa Bílého domu Donalda Trumpa k Vladimiru Putinovi a jeho letitému autoritářskému a expanzivnímu režimu je v první řadě dlouhodobě spíše pozitivní.
I po zahájení celoplošné ruské invaze na Ukrajinu mu neváhal čas od času adresovat komplimenty a v době, kdy byl prezidentem, se vztahy na lince Washington–Moskva pokoušel spíše posilovat.
A když Putin v únoru 2022 prohlásil dvě východoukrajinské oblasti ovládané proruskými separatisty a ruskými ozbrojenými silami za nezávislé (později je anektoval), Trump jej označil za „génia“ s „fištrónem“.
Na druhou stranu republikánský kandidát také s oblibou opakuje, že kdyby býval v minulých volbách porazil demokrata Bidena a stal se prezidentem i podruhé, k plné ruské invazi by v únoru 2022 vůbec nedošlo (přičemž ale zapomíná zmínit, že se na Ukrajině válčí už od roku 2014 – tedy Rusko na Donbase válčilo a Krym okupovalo, aniž na tom prezident USA Trump 2017–2021 něco změnil).
„Podívejte se na Ukrajinu. Pro začátek bych řekl, že
