V poslední době se hodně zkoumají nanovlákna ze škrobu. Jejich patrně nejzajímavější použití by mohla být výroba obvazových materiálů. Tkanina z nanovláken je dostatečně porézní, aby byla propustná pro vzdušnou vlhkost. Zároveň ale chrání ovázané místo před vniknutím bakterií. Příprava vhodného škrobu je však poměrně náročná. Vyžaduje důkladné čištění. Tým Beatrice Brittonové z Londýnské University College se proces pokusil zjednodušit.
Použili směs mouky a kyseliny mravenčí. Druhá zmíněná složka se poměrně často přidává do všelijakých potravin jako aditivum, lidově éčko. Konkrétně se označuje E 326. Výzkumníci vzali takto připravené těsto na nechali ho společně s vodou projít dutou jehlou.
Z její špičky vylezlo vlákno o průměru pouhých 372 nanometrů (miliardtin metru). Pro srovnání: běžný lidský vlas má průměr okolo 80 až 100 tisíc nanometrů. Je víc než 200krát silnější. Kyselina mravenčí se z vlákna na konci jehly vypařila.
Vznikla nejtenčí špageta světa. Nebo alespoň něco, co se špagetě dost podobá. Těstovinové nudle se připravují v různých silách. Úplně nejtenčím se říká su filindeu.
Superpočítač El Capitan zvládá 1 742 000 000 000 000 000 operací za sekundu |
V překladu to znamená něco jako „vlákna bohů“. Tradičně se vyrábí na Sardinii. Jejich průměr se pohybuje okolo 400 tisíc nanometrů, tedy asi tisíckrát víc než kolik činí průměr vláken Brittonové a spol.
Nová nanovlákna, nebo jak sami vědci píší, nanotěstoviny, jsou tak tenká, že je bez elektronového mikroskopu neuvidíte. Dá se z nich ale vyrobit tkanina. Ta už vidět je.
Kromě obvazů by mohla být užitečná i jako podklat pro růst buněk. Může se tak hodit třeba při pěstování náhradních orgánů v laboratoři. To se zatím příliš nedaří.
K jedné věci se ale nanošpagety rozhodně nehodí. Nedá se z nich připravit pořádné jídlo. Jsou tak tenké, že se rozvaří za méně než jednu sekundu.
