Potomek klanu, který vedl Sýrii půl století. Jak vládl autoritář Bašár Asad

Do čela Sýrie se Bašár Asad postavil v červenci 2000 po smrti svého otce Háfize, který zemi vládl dlouhá léta pevnou rukou. Asad senior si vytrvalostí, politickou obratností, ale i nesmlouvavostí dokázal udržet čelné postavení mezi arabskými politiky téměř 30 let. Když vystudovaný oční lékař Bašár, který získal vzdělání i v Londýně, nastoupil do funkce, vyvolalo to jisté naděje na změnu autoritářského režimu. Ty se ale nenaplnily.

Bašár Asad se prezidentem stal v červenci 2000 a v nástupnické řeči sliboval kromě „osvobození Golanských výšin“ i aplikaci „zvláštní demokracie, která má kořeny v syrské historii, kultuře a civilizaci“. Po téměř čtvrt století v čele země a po 14 letech občanské války se ale Sýrie ocitla na pokraji zhroucení: ve válce zemřelo podle odhadů 500 tisíc až 600 tisíc lidí, z toho asi 300 tisíc byli civilisté, hospodářství země čelí rozvratu.

Režim padl, hlásí syrští povstalci. Vtrhli na íránskou ambasádu

Po nástupu k moci Bašár Asad sice částečně zreformoval ekonomiku, když třeba povolil soukromé banky, od počátku si ale ponechal pevnou kontrolu nad politikou, kterou ovládala jeho Socialistická strana arabské obrody (Baas). Sýrie pod Asadovým vedením se již před občanskou válkou dostala do mezinárodní izolace na základě obvinění od USA, že chce destabilizovat Irák a Libanon, že podporuje terorismus a že vyvíjí zbraně hromadného ničení.

Potíže s Libanonem

Další těžké období nastalo pro Asada po zavraždění libanonského expremiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, se kterým byli spojování vysocí syrští činitelé. V dubnu 2005 byli syrští vojáci po téměř třech desetiletích donuceni opustit Libanon. Vyšetřování nicméně neprokázalo zapojení syrské vlády do atentátu, soudy ukázaly na členy libanonského hnutí Hizballáh, které ovšem bylo blízkým Asadovým spojencem.

Asadova vláda také zrušila v dubnu 2011 výjimečný stav, který platil od 8. března 1963, to už se ale země zmítala v občanské válce. Tu zažehlo utlačování prodemokratických demonstrací a do konfliktu se postupně zapojily různé regionální a zahraniční síly: na straně vlády Rusko, Írán či Hizballáh, část povstalců měla podporu Turecka a stranou nezůstaly ani USA. V posledních letech se angažoval Izrael, který letecky útočil na íránské cíle či na cíle spojené s Hizballáhem.

Válka si podle odhadů vyžádala kolem 600 tisíc lidských životů, přibližně polovinu mrtvých tvoří civilisté. Dalších téměř 12 milionů obyvatel, což je více než polovina předválečné populace, většinou trvale opustilo své domovy. Z nich na šest milionů uprchlo do zahraničí, podle OSN způsobila občanská válka největší migrační vlnu od druhé světové války. Nejvíce Syřanů (přes tři miliony) se usadilo v Turecku, přes 1,5 milionu v Libanonu, stovky tisíc zamířily do Evropy.

Arabské jaro

Syrské protesty byly součástí takzvaného „arabského jara“, které vypuklo v prosinci 2010 v Tunisku a postupně se přelilo do dalších zemí. Svrženi byli vládci Tuniska (Zín Abidín bin Alí) a Egypta (Husní Mubarak), kteří padli po lidových protestech začátkem roku 2011. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl svržen a zabit povstalci v říjnu 2011 a jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih odstoupil v únoru 2012.

Pragmatický džihádista. Kdo je vůdce rebelů, který chce v Sýrii sesadit Asada

Asad se ale u moci udržel, i díky zapojení Ruska a Íránu, obě země mu poskytly výraznou vojenskou pomoc, podobně jako libanonský Hizballáh. Když ruské jednotky v roce 2015 přišly do Sýrie, ovládal Asad jen asi třetinu země, před nynější ofenzívou rebelů to bylo dvakrát tolik. Přes 25 procent území bylo v držení arabsko-kurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF), zbytek měly pod kontrolou další povstalecké skupiny.

Strůjce válečných zločinů

Syrská vláda je obviňována z válečných zločinů, včetně nasazení chemických zbraní. OSN už v roce 2012 oznámila, že se Asadův režim dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tytéž zločiny ale spáchali také povstalci. Tehdejší vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová pak v prosinci 2013 řekla, že Asad je zodpovědný za válečné zločiny a za zločiny proti lidskosti.

Asad ztrácí i jih Sýrie. Povstalci hlásí ovládnutí Homsu, armáda se stahuje

V posledních několika letech se Asadovi dařilo vymanit se z mezinárodní izolace, byť nikoli na Západě. Loni v září třeba poprvé od roku 2004 přiletěl do Číny. Peking, stejně jako Rusko a Írán, vztahy s Damaškem udržoval i v době, kdy mnohé země Asada izolovaly kvůli jeho brutálnímu potlačení protivládních demonstrací. Čína také jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN několikrát vetovala rezoluce o Sýrii.

Asad se snažil obnovit diplomatické vztahy s arabskými zeměmi, které ho od začátku války izolovaly. Liga arabských států (LAS) loni obnovila Damašku členství. Letos v květnu pak Saúdská Arábie po více než deseti letech jmenovala svého velvyslance v Sýrii. Objevily se také signály o možnosti narovnání vztahů s Tureckem, jež byly prakticky zpřetrhány po vypuknutí občanské války, v níž Ankara podporovala povstalce usilující o Asadovo svržení.