Podle Blesku herečka zemřela v sanatoriu v Mníšku pod Brdy po dlouhém boji s nemocí. Kameraman Václav Duchek pro server uvedl, že už nevnímala a její už tak špatný stav zhoršila zpráva o smrti manžela Jana Schmida, který zemřel letos v červnu.
Synková se herectví věnovala od dětství, následně nastoupila na pražskou DAMU, kterou dokončila v roce 1967. Ještě v průběhu studií prošla experimentálním divadlem Maringotka, po absolutoriu získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
 |
V roce 1969 přešla do souboru Naivního divadla Liberec. Naivní divadlo se později přeměnilo v Ypsilonku a od roku 1978 působí v Praze. Na této originální scéně Synková uplatňovala své komediální vlohy, temperamentní projev a smysl pro grotesku. Z jejích divadelních rolí stojí za zmínku Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka.
Před filmovou kamerou stála poprvé již za studií, kdy hrála v roce 1965 ve studentském filmu FAMU s názvem Motýl. Stejně jako jiné výrazné osobnosti Ypsilonky, tak i Synková začala pracovat pro film a televizi častěji až s příchodem divadla do Prahy.
Svůj typický herecký projev kombinovaný se zapamatovatelnou obrýlenou vizáží uplatnila ve vedlejších postavách četných filmů 70. a 80. let, příležitosti dostala například od Věry Chytilové (Hra o jablko, Kalamita).
Všechny atributy svého charakteristického herectví shrnula Synková v několika velkých rolích devadesátých let, kdy se zařadila mezi oblíbené a vyhledávané herečky střední generace. Hrála ve filmu Byl jednou jeden polda a pokračováních, v Babovřeskách 1-3 či ve snímku Chata na prodej a také v Saturninovi. Na tento snímek vzpomínala i v roce 2018 v rozhovoru pro iDNES.cz. „Vyloženě s chutí jsem hrála tetu Kateřinu v Saturninovi. Takových rolí je málo. Úplně dokonalých tvarem, navíc ta vizáž první republiky,“ uvedla tehdy.
