Na Ironmana jsem se chystal pět let. Těch, co to chtějí zkusit, se ptám nejprve na rodinu, pak na peníze, říká trenér triatlonu
„První věc, na kterou se lidí zeptám, je, co na to říká partner nebo partnerka. Druhá otázka je, jestli vědí, kolik to bude stát, a třetí, do kdy by chtěli tento cíl splnit,“ přibližuje v rozhovoru triatlonista a trenér Patrik Holeša to, jaká je jeho první reakce, když za ním přijde začátečník s tím, že se chce dostat na triatlonový závod Ironman.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Patrik Holeša je úspěšný slovenský triatlonista, který je zároveň trenérem atletiky a triatlonu. Letos se díky svým výkonům kvalifikoval na extrémní triatlon Norseman v Norsku, který je stejně dlouhý jako další triatlonový závod Ironman (3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole, 42,2 kilometru běh), kromě vzdálenosti je ale závod v Norsku výzvou i kvůli členitému povrchu a klimatickým podmínkám.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Jak se z atletické dráhy postupně vypracoval až k dlouhým triatlonům?
- Před čím varuje svěřence, kteří chtějí jednou absolvovat celého Ironmana?
- S jakými sporty a s jakými závody by měli začít a k jakému objemu tréninků by se měli dopracovat?
- Jaký je nový přístup elitních triatlonistů ke stravování?
- Jak postupovat při výchově dětí, z nichž by jednou měli být triatlonisté?
Ve videu, které jste zveřejnil po závodu Norseman, mluvíte o vytrvalostním sportu jako o jedné z věcí, které vám mohou zachránit život. Jak jste to myslel?
Jsem přesvědčen, že vytrvalostní sporty umožňují hlouběji poznat sebe sama a objevit vlastní potenciál, o kterém mnozí ani netuší, a když ho objeví, žijí kvalitnější život. Vytrvalostní sporty zároveň učí sebedisciplíně, například při efektivním plánování a organizaci času, a přinášejí i řadu zdravotních výhod.
Troufám si tvrdit, že neznám triatlonistu, který by v běžném životě nebyl úspěšný či produktivní nebo který by bojoval s vyhořením.
Jak jste se dostal k dlouhým triatlonům?
Odmala jsem hrával fotbal, v mládežnických kategoriích jsem to dotáhl do nejvyšší soutěže. Pak jsem ale opakovaně utrpěl zlomeninu nohy a v období, kdy jsem měl nejvíc postupovat, jsem nemohl hrát. Zkusil jsem proto běžecké závody a velmi mě to zaujalo.
Začal jsem se věnovat atletice a později se přihlásil na vysokou školu a studoval trenérství atletiky. Zároveň s tím jsem závodně běhal, hlavně 1500 a tři tisíce metrů.
V pětadvaceti jsem si vyzkoušel první cross triatlon (triatlon v terénu) a cítil jsem, že je to sport, který by mě mohl bavit. Jelikož se skládá ze tří disciplín, nabízí velký prostor k pokroku a zlepšování se. Podobně mě fascinovala struktura tréninku, jehož cílem je efektivní zvládnutí tří sportů.
Když jsem dokončil školu, prakticky hned jsem začal pracovat jako trenér a zkoušet různé tréninkové principy i na sobě. Kromě toho jsem si předsevzal, že za pět let, ve třiceti letech, chci absolvovat celého Ironmana. Což se mi i podařilo.
Roky jste se věnoval atletice. Překvapila vás v něčem příprava na triatlon?
Zaskočilo mě, kolik času příprava vyžaduje. Když jsem u běhání zvládl 150 kilometrů za týden, bylo to výborné, časově to ale vyžadovalo zhruba dvanáct hodin tréninku. V případě triatlonu jsem se dostal i na 25, nebo dokonce třicet tréninkových hodin týdně.
Jednou z největších výzev je též trpělivost. Člověk potřebuje roky třeba jen na to, aby se naučil dokonale ovládat kolo.
Nicméně mě pozitivně překvapilo, co tělo dokáže zvládnout. Pokud si totiž člověk správně hlídá intenzitu tréninků a to, jestli správně regeneruje, dokáže se neuvěřitelně posouvat.
Také mám pocit, že je triatlon spravedlivý v tom, že vám vrátí námahu, kterou do přípravy vložíte. Na atletice to bylo trochu jiné, často rozhodovaly drobnosti, a proto nebyl prostor ani pro nejmenší chyby. Naštěstí je triatlon dlouhá disciplína a zaváhání se proto dá napravit.
Dám konkrétní příklad: Pokud na závodě na 1500 metrů přepálíte prvních 200 metrů, už se z toho nedostanete. Ironman ale trvá hodiny, přijdou v něm chyby, těžké momenty a krize, ale člověk má prostor na to, aby je napravil a překonal se.
Když za vámi přijde začátečník s požadavkem, že chce zvládnout Ironmana, jak reagujete?
První věc, na kterou se ho zeptám, je, co na to říká partner nebo partnerka. Druhá otázka je, jestli ví, kolik to bude stát, a třetí, do kdy by chtěl tento cíl splnit.
Pokud k sobě mám vzít někoho, kdo chce zvládnout celého Ironmana, podmínkou jsou minimálně
