Každý den mi někdo vyhrožuje nebo nadává, říká muž, který se v Česku postavil fotbalové mafii

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• V čem spočívá případ, kvůli kterému Jan Eisenreich skončil.
• Jaký obrovský korupční systém rozplétal, když přišel do fotbalového svazu.
• Jakým způsobem někdejší místopředseda FAČR po telefonu vyhrožoval rozhodčím.

Kvůli jednomu případu jste v prosinci skončil spolu s ostatními členy etické komise FAČR. Fotbalista Michal Hladík ovlivňoval několik zápasů, za což mu byl jako trest udělen zákaz působit ve fotbale po dobu patnácti let. Odvolací komise nicméně rozhodla, že mu jej sníží na čtyři roky. Co vás na tom případě tak rozzlobilo?

Ovlivňování zápasů je velmi rozšířené a je náročné trestat ty, kdo jsou do toho zapojeni. Většinou se to daří díky kvalitní práci policie.

Když se to podaří podvodníkovi dokázat, jde hlavně o velké ryby – člověka, který to dělal opakovaně.

U Hladíka to bylo následovně: přišli jsme na dva nebo tři zápasy, které ovlivnil a které se řešily i u soudu. Byl jednou z nejvýznamnějších postav na scéně match fixingu a mysleli jsme si, že i těch patnáct let je málo.

Bylo to ale maximum, co nám dovoloval disciplinární řád. Takový člověk přece nemá ve fotbale co dělat. Co víc má udělat, aby to dokázal – zastřelit rozhodčího na hřišti?

Ovlivnil několik zápasů za účelem zisku ze sázení. Proto nás překvapilo, jak se odvolací komise rozhodla.

Nutno podotknout, že my nejsme žádný trestní tribunál, který by hráče poslal na patnáct let do vězení. My jsme mu na patnáct let zakázali působit ve sportu, který korumpoval.

Namísto toho dostal čtyři roky a po dvou letech si může zažádat o podmíněné zrušení trestu.

Jak vám to odvolací komise vysvětlila?

Nic nám neřekla, protože nemusí. Nemusí nic zdůvodňovat.

Její členové však na sociální síti X mezi řádky důvod naznačili: trest snížili proto, že se to dělo v nižších soutěžích a šlo o malé peníze.

To je ovšem základní nepochopení match fixingu, protože ten se děje hlavně v nižších soutěžích. A těmi menšími částkami zřejmě mysleli ty tisíce, které dostali hráči, kteří zápasy ovlivňovali.

Zamysleli se ale nad tím, kolik si tím přivydělal právě Hladík?

Není zvláštní, že ve 21. století existuje orgán s nemalou pravomocí, který nemusí vůbec zdůvodňovat svá rozhodnutí? Teoreticky tedy stačí „ovládnout“ odvolací komisi a v českém fotbale se dají nadělat další obrovské problémy.

Pravděpodobně je to tím, že etická i odvolací komise jsou neplacené funkce, ve kterých působí různí experti ve svém volném čase.

Daný člen má nějakou hlavní práci a tohle je pro něj v podstatě hobby, kterému se věnuje z vlastní iniciativy. A právě odůvodnění rozhodnutí vám zabere nejvíce času. Tohle za tím vidím já.

Fotbalové prostředí je vůči snahám odhalit podvody a nekalosti často uzavřené, členové nechtějí mluvit s orgány ani médii, protože nechtějí nikoho poškodit, případně se sami nechtějí dostat do problémů. Jak se vám podařilo odhalit Hladíkův případ?

Výjimečné to bylo v tom, že se ozvali samotní hráči, které chtěl Michal Hladík ovlivnit. K nám se to dostalo přes kauzu klubu Motorlet Praha.

Hladík napsal Filipu Firbacherovi, aby kontaktoval fotbalistu Daniela Žížalu s tím, že má ovlivnit zápas. Měl například padat v pokutovém území.

Žížala šel ale okamžitě za trenérem Martinem Poustkem a šéfem Motorletu Rudolfem Blažkem, kteří mu odvětili, že musí jít na policii a oznámit to.

Policie Hladíka obvinila a obžalovala. Soud však vyhrál. Důvod je neuvěřitelně vtipný.

Policie prý