Jen 41 procent mladých lidí je hrdých na to, že jsou Britové, a pouze 15 procent si myslí, že je jejich země sjednocená. Tomu odpovídá i fakt, že 48 procent dotazovaných se domnívá, že je jejich země rasistická. Opačný názor zastává jen 36 procent mladých Britů a ostatní na otázku „Řekl/a bys, že je Británie rasistickou zemí?“ odpověděli, že neví.
Přesně polovina z nich si myslí, že Británie uvázla v minulosti, a 41 procent uvedlo, že by za ni v žádném případě nebojovalo. To je velký rozdíl ve srovnání s posledním průzkumem, který publikoval deník The Times v roce 2004, kdy 80 procent tehdejších dvacátníků bylo hrdých, že jsou Brity, a svou domovinu považovali za tolerantní a progresivní.
„Proč bych pomáhala Británii, když ona nepomáhá mně a polovinu času se mě snaží zbavit. Tak mi to občas připadá,“ řekla deníku třiadvacetiletá studentka žurnalistiky a modelka Summer Nesbethová, jejíž rodina pochází z Jamajky a Indie.
Ona sama zažila v Británii situace, které podle ní vykazují prvky systémového rasismu. „Ochranka v obchodech mě několikrát prohledávala, jestli jsem něco neukradla. Mému otci, vysokému černému muži, se to dělo také. Jeden kluk ze školy mi řekl, že by se mnou nešel ven, protože nejsem bílá,“ řekla.
Dvaadvacetiletý Uthman Odusote, který pracuje pro londýnskou neziskovou organizaci Fight 4 Change, byl sám překvapen, že pouze polovina dotazovaných si myslí, že Británie je rasistická země. Dodal, že rasismus je dnes podle něho více skrytý, a není proto tak patrný.
„Jsou pesimističtí, protože vyrostli v multikulturní společnosti a věří v opravdovou rovnost. Jsou proto méně shovívaví v otázce rasové diskriminace,“ řekl ředitel think-tanku British Future Sunder Katwala. Mladí lidé podle něj nezažili „obrovský pokrok“, kterého bylo v rámci rovnosti dosaženo. Říkat jim ale, že „se mají lépe než jejich prarodiče“, moc nepomůže, dodal.
