Můžeme odvysílat smrt v přímém přenosu? Film Mnichov 1972 klade otázky, na které se těžko odpovídá i dnes
Film Mnichov 1972, který minulý týden vstoupil do českých kin, sleduje tragickou událost z mnichovské olympiády, během níž rukama palestinských teroristů zemřelo jedenáct izraelských sportovců. Na rozdíl od jiných zpracování této události film sleduje příběh očima novinářů, kteří čelili etickým dilematům a chaotickým okolnostem při živém vysílání.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Upozornění: Článek obsahuje dějové spoilery.
Přejmenování filmu 5. září na Mnichov 1972 nebyl moc dobrý nápad, protože je trochu zavádějící. U aktuálního názvu se totiž v první řadě vybaví skvělý thriller Mnichov (2005) od amerického režiséra Stevena Spielberga.
I když oba filmy sledují tutéž tragickou událost z mnichovské olympiády, během níž rukama palestinských teroristů zemřelo jedenáct izraelských sportovců, jde o úplně jiný přístup.
Zatímco Spielberg se soustředil hlavně na to, co se stalo po teroristickém činu, nový film nabízí pohled očima sportovního televizního štábu americké televize ABC, jež tehdy v přímém přenosu sledovala sedmnáctihodinové drama s rukojmími, které začalo prvními výstřely v olympijské vesnici a skončilo tragédií na vojenském letišti.
Bez kapky krve
Podobnost s dneškem není náhodná. Už dříve jsme si zvykli, že žádná světová událost se neobejde bez televizních kamer či přímých záběrů z mobilů jejích účastníků, ale v roce 1972 šlo v podstatě o novinku.
Diváci mohli poprvé vidět celý teroristický útok v přímém přenosu. Vysílání ABC tehdy sledovalo
