Masakr v Javoříčku: podporovali partyzány, nacisté celou osadu vypálili
V samém závěru druhé světové války se v malé moravské vsi Javoříčko odehrál jeden z nejbrutálnějších masakrů na civilním obyvatelstvu. Komando SS zastřelilo všechny muže starší 15 let, obec vypálili. Co všechno předcházelo „moravským Lidicím“?
SMR mobil článek Mobile (207411)Konec druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava znamenal nejen vítězství nad nacistickým režimem, ale byl provázen i krvavými událostmi, které zasáhly mnoho nevinných lidí.
Jedním z nejtragičtějších okamžiků byl masakr v Javoříčku, malé osadě ležící na rozhraní Litovelska a Konicka v okrese Olomouc. Odehrál se 5. května 1945. Hlavním důvodem masakru byla pomsta za podporu partyzánského odboje. Neštěstí zasáhlo místní obyvatele, kteří se tím dostali do konfliktu mezi nacisty a partyzány.
Javoříčko za myslivnou směrem k Březině a Veselíčku před vypálením. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Partyzáni vyžadovali alkohol
V posledních měsících války se oblast kolem Javoříčka stala pro partyzánský odboj důležitým pásmem. Partyzánské skupiny, které zde působily, se soustředily na boj proti německé okupaci a ničení strategických cílů.
Jednou z nejaktivnějších a nejznámějších skupin zde byla sovětská partyzánská skupina Jermak, kterou vysadili u Račic na Vyškovsku v říjnu roku 1944. Část této skupiny, nazývaná Jermak–Fursenko, jejíž jádro tvořili Andrej Jegorovič Fursenko, Grigorij Semjonovič Litviško a ošetřovatelka Naděžda Vasiljevna Ivanovová, se koncem prosince přesunula do oblasti Konice. Tento oddíl měl několik základen a jednou z nich se v únoru 1945 stalo také Javoříčko.
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)Kontakt místních obyvatel s partyzány nebyl vždy idylický. S blížícím se koncem války partyzáni začali polevovat v opatrnosti. „Chodili na zábavy s děvčaty a od místních často vyžadovali kořalku, což se obyvatelům obce už přestávalo líbit,“ vzpomínal pro Paměť národa Alois Bílek, který pocházel z nedaleké vsi Stará Roveň a znal tyto události z vyprávění rodiny.
Javoříčko po vypálení. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Masakru předcházela šestinásobná vražda
Jednou z partyzánských základen byla i javoříčská hájenka, kde v noci z 9. na 10. dubna došlo k šestinásobné vraždě. Opilý partyzán Grigorij Semjonovič Litviško zastřelil manželku hajného Hildu Victorovou, její dvě děti Hannelore a Manfreda a hájovnu zapálil. Hilda přitom s partyzány spolupracovala, i když její manžel Othmar Victora byl lesním správcem a Oberscharführerem (poručíkem) SS.
Grigorij poté zastřelil i dva Armény, kteří se tu noc k partyzánům přidali, dále Václava Dostála, který se Arménů zastával, a starostu obce Veselíčko Františka Malíka, ten se zase s hasiči podílel na hašení hořící myslivny.
„Malík sténal. Bylo slyšet nějaký řev. Ráno, když se rozednilo, tak byl zakrytý bílou plachtou. Potom kolem deváté hodiny přijeli z gestapa. Prohlíželi si místo a vyslýchali,“ vzpomínal pamětník Jiří Zapletal, který tehdy jako desetiletý celou událost včetně zastřelení starosty pozoroval z vedlejšího domu .
Dodnes není možné přesně zrekonstruovat, co vedlo k vraždám na javoříčské hájence. Ani nelze jednoznačně říct, nakolik důsledkem této tragédie byl v konečném důsledku masakr Javoříčka, nebo zda nacistům posloužila pouze jako záminka.
Horní část Javoříčka po vypálení. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Pamětník Alois Bílek vzpomíná, jak se v této době jeho teta přátelila s Naděždou, ošetřovatelkou partyzánské skupiny.
„Mnoho let po válce mi teta jednou řekla, že v sobě roky drží velké tajemství o Nadi. Naďa se tu noc totiž stavila u paní hajné ve sklepě, kde se nepohodly, tak Naďa vytáhla pistoli, došlo ke rvačce a ta vyústila ve smrt hajné a jejích dětí,“ říká Bílek.
„Než se Naďa s tímto příběhem tetě svěřila, musela jí teta slíbit, že to do své smrti nikdy nikomu neřekne.“
Muže zastřelili a obec vypálili
Statek Jaroslava Dokoupila v Javoříčku, jako jeden z mála přežil a byl přímým svědkem vražd. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Události dostaly spád 4. května, kdy se na hradě Bouzov usídlila část protipartyzánského komanda pod velením kriminálního komisaře Egona Lüdemanna o síle 60 až 80 mužů. Týž den večer se část Lüdemannova komanda vydala na průzkum po okolí Bouzova.
Okolo 22. hodiny se u mostu v Javoříčku jeho průzkumný oddíl střetl s partyzány, při tom ztratil tři muže, dva z nich byli ruští příslušníci SS.
Hned následujícího dne 5. května komando obklíčilo Javoříčko. Na místě zastřelili všech 38 mužů starších patnácti let. Ženy a děti musely ze stájí vyhnat dobytek a opustit obec. Domy ničili pomocí granátů, pancéřových pěstí i zapalovali. Z celkového počtu 34 domů zůstala na svém místě pouze škola, kaplička a jedna stodola, zbytek osady byl srovnán se zemí.
Akce byla mstou za útoky partyzánů na německé jednotky a zapojení lidí do sabotáží v oblasti. Zastřelení muži pak byli pohřbeni 7. května a celá oblast Bouzova byla osvobozena 9. května s příchodem vojáků Rudé armády.
Národní pouť v Javoříčku 23. září 1945, na kterou přišlo asi 25 tisíc lidí. Zdroj: Jiří Zapletal, se souhlasem Paměť národa
Masakr v Javoříčku je mementem poslední barbarské pomsty nacistických okupantů, která dopadla na nevinné místní lidi a navždy zůstane spojena s hrůzami posledních dnů války.
Statek Jaroslava Dokoupila v Javoříčku, jako jeden z mála přežil a byl přímým svědkem vražd. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Autorka Lucie Neubauerová ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
17 komentářů
Mohu se na něco zeptat autora, ale to byste nesměli porušovat ústavu a necenruzovat. Mně by zajímala odpověd, proč si židé myslí, že můžou kamkoliv přijít a usadit se. Proč lezli do Evropy? Patří jim snad? Proč lezli do Německa mezi Germány? Odpoví na to někdo?
Doporučuji knihu „Proč Javoříčko“. Tento článek je jen citací několika faktů. Navíc by možná bylo dobré vědět, že oblíbenou činností těchto partyzánů bylo honit po lesích a střílet rakouské dezertéry z Wermachtu,kteří se chtěli dostat zpět domů.
Moje maminka v té době žila v Mladči. O partyzánech se tam mluvilo jako o banditech. Loupili v okolních vesnicích, sabotážní činnost minimální. Popsaná příčina vypálení Javoříčka je velmi zkreslená (podle mě úmyslně). Mám to potvrzeno i od bývalého učitele z Bouzova.
Velmi podrobně popisuje Javoříčskou tragedii kniha Břetislava Ditrycha- „Proč Javoříčko? „Popisuje vyšetřováné od roku 1945 až do období před revolucí 1989.Ve vašem článku se vyskytují faktické chyby,kterých byste se měli v dnešní době už vyvarovat.
A Němci mají tu drzost se divit, proč se s nimi po válce nikdo nemazlil.
byli jsme tam asi pred 5 lety.
to misto v sobe nese ducha masakru umocnene tim, ze k nemu doslo uplne zbytecne a jen tesne pred koncem valky.
partyzani bezohledne vystavili civilisty v javoricku teroru od nemeckych nacistu.
nemecti nacisti aspon usetrili zeny a deti.
ne jako ti rusti v 2022, kteri na Ukrajine v Buci povrazdili pres 400 deti, zen a muzu.
.
pri osvobozeni Ceskoslovenska zemrelo cca 140tis vojaku z cccp a 33tis Rumunu.
porovnani s poctem zemrelych vojaku z USA pri osvobozeni cele Evropy, kterych padlo cca 150tis, tedy mene nez vojaku cccp a Rumunska jen pri osvobozeni Ceskoslovenska doklada, ze zivot vojaka v cccp nemel zadnou cenu.
a podle toho, co dnes rusove delaji na Ukrajine, nema zivot zadnou cenu ani v dnesnim rusku
.
byvalo by lepsi, kdyby nas ruda armada na konci ww2 nechala na pokoji.
osvobodili by nas amici, nejspis jen o neco pozdeji, ale mnoho lidi by nezemrelo a dozili by se konce valky.
a Ceskoslovensko by nebylo az do 1989 po kuratelou cccp a komunistu.
a dnes by rusko nepozadovalo abychom vystoupili z NATO – nejspis proto, abychom opet byli jejich snadnou koristi
Ono se to vlastne stalo jak popisujete v případě Česka. Nikoliv proto že by nás – později osvobodili Amici ale protože 8.kvetna už byla podepsaná úplná kapitulace Německa a válka skončila. Takže u nás v Česku se fakt tolik nebojovalo. Ale je nutné připocitat těžké boje na Slovensku a tam už se bojovalo na podzim 1944 a tam měli i soveti ty největší ztráty..
Ovšem zase pokud jde o likvidace civilistů. tak to Němci prováděli stejně, čili čím déle by ta válka trvala tím by jich zlikvidovali víc..
starosta veselíčka se nejmenoval františek malík, ale františek malínek. a jeho smrt byla důsledkem střelby partyzánů na hasiče ze sousedního veselíčka, kteří jeli hasit opilými ‘partyzány’ zapálenou hájovnu, kde před tím zavraždili hildu victorovou s dětmi…
dle vyprávění mého dědy, který vedle pana malínka seděl na kozlíku hasičského vozu, byli tito ‘partyzáni’ jen bandou opilců, kterých se většina místních bála…
V tomto případě tam byl jakýsi reálný důvod,v případě Lidic vůbec žádný.Wiesmann si to tehdy vymyslel ze zbabělosti.A ty esesáky čekal už za pár dní podobný osud.
Poučení je jediné- dopustíme-li aby nás nepřítel obsadil,pak už nebude stačit se do ničeho neplést.Pak už to bude jen zvůle a náhoda jestli vůbec a jak přežijeme.
Horší blábol o Javoříčku jsem za svůj hodně dlouhý žívot zatím ještě nečetl a ani neslyšel.
Nejlépe pro Vás bude, když si přečtete ty „pravdy“ tehdejší komunistické propagandy . Já když jsem chtěl dělat diplomovou práci o Javoříčku v roce 1967, tak mi tehdejší asistent na katedře dějepisu a rodák ze sousedního Veselíčka řekl : „Pravdu napsat nemůžeme a lhát přece nebudeme“. Stačí ????
Slyšel jsem dnes “vtip“ : Rusákům zůstane území – Usákům zůstanou nerosty a Sláva Ukrajině (počet Ukrajinců 0)
V článku se nachází dost nepřesností. Nejlépe se o Javoříčské tragédii dovíte v knize Břetislava Ditricha „Proč Javoříčko?“ Také se tam dovíte, jak se měnily závěry z vyšetřování v průběhu let 1945-84. Kniha popisuje události tak, jak po celá desítiletí se mezi mísními povídalo. Bohužel komunistická propaganda udělala z „partyzánů“ opravdové partyzány. Bohužel, kniha už není k dostání.
Partyzáni. Skutečnost trochu jiná, než nás to učili komunisti.
To samé masakr v obci Vícov.
U Rožnova byly vypáleny ještě nějaké samoty, snad desítky. Jezdívali jsme do toho městečka na odborné semináře, a když jsme projížděli těmi kopečky, tak jedna kolegyně, o něco starší než já a rodačka z toho kraje, takže měla na ten rok 1945 už vzpomínky, si vždy na tom úseku trasy vybavovala, „jak ti lidé řvali“ (vesměs je Němci zahnali do domů, které pak zapálili). Němci to ovšem přetáhli a byli pochytáni sověty, kteří taková vraždící komanda nenáviděli, takže pak řvali ti Němci, ale ty nikdo nelitoval.
U nás od roku 1938 zabíjeli Němci, ne nacisté. Byli sudetoněmečtí teroristé, kteří zabíjeli v pohraničí, po okupaci to byli Němci, kdo stojí za masakry v Lidicích, ležákách i jinde – např. v Úsobské ulici v květnu 1945 v Praze nebo ještě poté u Milína. Germáni byli vždy zlo a vždy budou zlo – je jedno, zda to byli Němci z SS, Wehrmachtu, Gestapa,. Heydrich, K.H. Frank nebo později Merkelová, či váleční štváči Weber a Merz.
Můžeme jen litovat, že neprošel projekt vrátit Německo technologicky před rok 1850 (= nedovolit mu provozovat novější technologie). Spousta našich, ale i světových, současných problémů by dnes neexistovala.