V nájemní smlouvě lze „dojednat“ např. to, že nájemce nebude přijímat návštěvy po 21. hodině, nebo že nájemce nesmí v bytě pěstovat květiny. U nájmů bytů se k takovým ujednáním z dobrých důvodů nepřihlíží. Nájemce ovšem nemusí smlouvu, která obsahuje takové podmínky nájmu, uzavřít, ale je onou slabší stranou práva a proto, pokud jde o bydlení vyžadující zvláštní ochrany, jsou taková jakoby dobrovolně uzavřená ujednání sice možná, ale právně nevymahatelná.
Ministr chce zbavit nájemní bydlení nálepky druhořadosti. Představil dotační program![]() |
Nyní však se objevil dodatečně, ve druhém čtení zákona o „dostupném bydlení“ (nebo také o podpoře bydlení – pozn. red.), nový pozměňovací návrh. „Navrhuje se doplnit § 2239 občanského zákoníku o ustanovení, podle kterého se má za to, že ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek není zjevně nepřiměřené. Tím se podpoří doručování prostřednictvím datových schránek v nájemních vztazích,“ stojí v návrhu z pera poslanců ODS.
Špatný zákon
Chceme-li stále hovořit o podpoře dostupného nájemního bydlení, je takové ustanovení zcela nepřijatelné. Dosud by takové ustanovení v nájemní smlouvě bylo považováno za zjevně nepřiměřené, neboť pro mnoho lidí z těch, kteří se ucházejí o nájemní bydlení (a to nejen z ohrožených skupin občanů), je povinnost mít datovou schránku obtížně dosažitelná.
Stále usilujeme o to, aby se digitalizace stala běžnou věcí a přitom občany nevylučovala z běžného života. Navíc jde o ustanovení zbytečné. Nejde o platby za bydlení nebo energie, ale o písemnosti, u kterých ani v občanském životě není vyžadováno doručení do datové schránky a tedy není žádný důvod, aby tomu u nájmu bytů bylo jinak.
Paradoxní situace. Vlastnické bydlení bylo dříve spjato spíše s chudšími vrstvami, dnes je symbolem blahobytu![]() |
Celý zákon o tzv. dostupném bydlení je špatný a k ničemu rozumnému nepomůže. Ale tento pozměňovací návrh už zasahuje i do ustanovení občanského zákoníku, která, jako je tomu zcela běžné v ostatních evropských státech, regulují podmínky nájemního bydlení. Že nyní pronajímatelé nemohou z bytu vystěhovat ty, kteří neplatí nájem, je nehorázné, ale s občanským zákoníkem to nikterak nesouvisí. Namísto toho, aby poslanci v občanském zákoníku navrhli, jako je tomu jinde, aby bylo i u nás zakázáno „řetězení“ nájemních smluv uzavíraných za účelem zvyšování nájmů na pár měsíců a tím ohrožující jistotu bydlení většině nájemců bytů, zasahují do zákolníku způsobem, který nájemní vztahy u nás ještě více zhoršuje.
Samozřejmě, že jde o „dobrovolně“ uzavřenou součást nájemní smlouvy. Ale právě proto shora uvedené ustanovení § 2239 občanského zákoníku chrání nájemní bydlení před vytvářením nepřijatelných podmínek, tedy takových, které na nájemci nelze spravedlivě požadovat. Jsem přesvědčen, že vymahatelná povinnost mít datovou schránku k nim, za současných okolností stavu společnosti, rozhodně patří.