Z malých se zatím jeví zcela bezprizorní Šlachtova Přísaha, možná se pan šéf spokojil s teplým místem v Senátu a nevadí mu, že jeho muži a ženy zůstanou na ocet. Sociální demokracie (Socdem) se na nějaké, nepříliš nadějné, koalici domlouvá. Piráti žijí stále v sebeklamu, že jsou významným politickým subjektem a o tom, že by se nedostali do sněmovny, ani nepřemýšlejí, zatímco stranu postupně opouštějí její známější tváře. Straníci patrně mentálně zamrzli v okamžiku, kdy se o nich před čtyřmi lety uvažovalo jako o černém koni voleb. Takhle to dopadá, když je drogový abusus součástí stranického programu.
Obecně však lze říci, že v táboře malých stran probíhá čilá integrace, protože v ní zúčastnění vidí jedinou pojistku přežití a uchování vlivu.
Negativní emoce proti negativním emocím
Mezi velkými je zatím situace méně čitelná. Andrej Babiš momentálně vede negativní billboardovou kampaň, kterou chce povzbudit negativní emoce svých příznivců. Ale jinak o podobě jeho velké předvolební kampaně zatím nic nevíme. Premiér Fiala a jeho Spolu chtějí zahájit kampaň nejdřív v květnu, nicméně zatím to vypadá, jako by premiér též sázel na negativní emoce, v tomto případě na válku. Jeho rétorika působí dojmem, jako by se každým dnem na nárožích měly objevit mobilizační vyhlášky.
„Vlastenecké spojenectví“. Okamura půjde do voleb se Svobodnými, Trikolorou a PRO |
Jako chytrá Horákyně se zatím chová STAN, předseda Rakušan předstírá, že neexistuje, což je v souvislosti s fízlovací internetovou vyhláškou, vypracovanou na jeho ministerstvu, rozumné. Vyhlášku velmi hlasitě pohřbil premiér a nevypadá to, že by se někdo odvážil tenhle nápad křísit. Vždyť oslovovat voliče s cejchem toho, který chtěl všechny šmírovat, nechce ani spasitel z Kolína.
Obraz naší milé vlasti podle politických stran je téměř apokalyptický, národovci se bojí mordýřů, kteří přicházejí přes hranice, levice líčí zemi, jako by se vrátily časy velké hospodářské krize třicátých let, kdy na ulici lidé omdlévali hlady. Nejsilnější opoziční strana pro změnu líčí vládu jako zločince, přitom jsou to jen nekoneční neumětelové, kteří si volby prohrají sami. A vláda, ta se možná začne scházet na svá jednání nikoli v kanceláři, ale v krytu pod Strakovou akademií a to s pocitem, že jsou poslední hrází civilizace, vlastně proti celému světu.
Střízlivý volič si stěží vybere, tedy nenechá-li se zhysterizovat, a přemýšlí, zda se má na letní kampaň připravit spíš nákupem uklidňujících léčiv, špuntů do uší, nebo prodlouženými prázdninami v pustině.
