Dětem dáváme zbytečný komfort. Pro běžný pohyb zbývá méně prostoru, říká sportovní fyziolog
Rodič svému dítěti nejde příkladem tím, že se pouze hýbe. „Vidí jen to, že odcházíte suchý a vracíte se zpocený,“ říká sportovní fyziolog a děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Komenského v Bratislavě Viktor Bielik. Je podle něj důležité, aby rodič dítěti aktivně věnoval čas – aby si řekl, že to není jeho trénink, ale trénink pro syna či dceru. V rozhovoru sdílí tipy, jak dítě přivést k pohybu, co dělat v zimě, kdy venku tráví přirozeně méně času nebo jaký vliv mají pohyb a váha na jeho prospěch ve škole.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Proč jenom pohybové kroužky nestačí?
- Kvůli čemu mívají děti ve městech více pohybu než ty na vesnicích?
- Jak se Viktor Bielik snaží svého syna a dceru držet od telefonů a tabletů?
- Co ukazují výzkumy? Je na tom kognitivně lépe dítě s nadváhou, které se hýbe, nebo to s normální váhou, které se nehýbe?
Je to opravdu tak, že se současné děti hýbou méně než například generace z osmdesátých a devadesátých let? Z výzkumu, který jste dělal, totiž vyplynulo, že dnešní kluci jsou na tom s běžeckou vytrvalostí hůře než dívky v osmdesátých letech.
Když vezmeme v úvahu nejen pohyb na kroužcích, ale celkově v životě, tak to platí. Žijeme v technologicky vyspělejší době, více domácností vlastní auto a pro běžný pohyb je tak méně prostoru. Kdo dnes třeba chodí do obchodu pěšky? Málokdo. Rodiče vozí děti i do školy. To vše ochuzuje organismus o přirozený tělesný pohyb.
Kolik pohybu je potřeba?
Když jsme v roce 2017 pracovali na pokynech, kolik pohybu by měly mít děti ve věku od šesti do osmnácti let, přišli jsme s devadesáti minutami lehké až střední intenzity denně. Jde o pohyb jako chůze, úklid, takže nejen sportování. Kroužek dvakrát do týdne určitě pomůže v tom, aby si dítě zlepšilo dovednosti, nicméně z hlediska energetického výdeje a celkového vývoje je to velmi malá náplast.
Ve školce, kde se nesedí v lavicích, by to neměl být takový problém. Nebo je potřeba i tak jít každý den na hodinu na hřiště?
Záleží na konkrétní školce, ale většinou to tam opravdu nebývá problém. Ten nastane v momentě, kdy dítě přejde na základní školu. Tam se totiž mění návyky. Pokud se ale dítě nehýbe doma, pohyb jen ve školce mu stačit nebude. Nemělo by být pasivní, než jde spát.
Jaké je řešení? Snažit se chodit do školy pěšky, případně s dětmi na nákupy?
Často je to jedna z mála možností. Musíme si uvědomit velmi důležitou věc – lidský organismus a jeho motivace k pohybu se vyvíjejí od narození. Ve školním věku ovšem děti příliš nebaví chodit pěšky do školy nebo na procházku. Rodič s dítětem může blbnout, ale má mu také vytvářet podmínky pro interakci s jinými dětmi. Proto mají některé děti na sídlištích více pohybu než ty na vesnici.
Před panelákem jsou téměř vždy prolézačky a na nich nějaké dítě.
Ano. Hlavní ale je, aby dítě mělo na pohyb partnery. Když tímto způsobem stráví s ostatními dětmi hodinu denně venku, třeba i při neorganizované hře, kde se neučí speciální dovednosti, může to na něj mít větší efekt než kroužek dvakrát týdně.
Vždycky se to dá nějak vymyslet
I tady zřejmě funguje vzor rodiče. Když cvičím doma, syn se na mě věší a za dva dny jen tak spontánně udělá dřep na jedné noze.
Příklad rodiče je velmi důležitý. Jen chci upozornit na jednu věc, které jsem si všiml během své patnáctileté praxe na klinice sportovní medicíny. Mnozí běžci, cyklisté, plavci i triatlonisté si mysleli, že dětem půjdou vzorem vlastním sportováním. Pro dítě však není vzorem to, když
