zavřít
1 / 29
náhledy
Ikonické TGV první generace, kterým na kráse přidávaly decentní hrany, začínaly v barvě oranžové. Připomeňme si tento povedený vytříbený design na fotografiích. Podíváme se mimo jiné i na první experimentální kus, kdy se počítalo s turbínovým pohonem, ale ropná krize potom měla za následek, že do plnohodnotného života vystoupily TGV už jako vlaky elektrické.
Autor: Didier Duforest, CC BY-SA 4.0
Vlaky TGV první generace, označované jako typ TGV Sud-Est (viz foto, ten vlak dole), zahájily komerční provoz 27. září 1981 a poslední z něho byly vyřazeny v roce 2021. Vývoj rychlovlaků TGV však neusnul na vavřínech, mezitím přicházely typy nové a dnes už se kvapem blíží zahájení provozu vlaků páté generace TGV M neboli TGV Avelia Horizon, kdy prototyp byl testován i na Železničním zkušebním okruhu Cerhenice v ČR (vlak TGV M v galerii také uvidíme).
Autor: Didier Duforest, CC BY-SA 4.0
Vlaky TGV vtrhly na koleje jako oranžový blesk. Jejich původní zbarvení stálo na sytě oranžové barvě (oficiálně Corail Orange), kolem oken byl šedý pruh, ohraničený zdola pruhem bílým a shora tenkým pruhem bílým. Autorem tohoto řešení byl známý průmyslový designér Jacques Cooper. Později se barevné řešení měnilo, i to si ještě ukážeme.
Autor: Falk2, CC BY-SA 3.0
U TGV se původně počítalo s pohonem plynovou turbínou, odvozenou od typu používaného u těžkých transportních vrtulníků SA 321 Super Frelon. Zatímco u vrtulníků pohání turbíny přes mechanickou vazbu rotor/y, tak u vlaků/lokomotiv pohání elektrický generátor, odkud se proud přelévá do trakčních elektromotorů. Tento první francouzský rychlovlak se označoval TGV 001 a je klasifikován jako experimentální. Absence pantografu na fotografii je zřejmá.
Autor: SNCF-MEDIATHEQUE
Ještě jednou turbínové TGV, tentokrát nákres jednoho z krajních vozů, kde vidíme jeho vybavení. A teď přijde to hlavní, když v první polovině 70. let udeřilo ropná krize, mělo to za následek změnu koncepce připravovaných TGV na vlaky elektrické. Z pohledu zdrojů energie pro Francii s jejími jadernými elektrárnami to byl nakonec ideální stav.
Autor: z dobového prospektu
Elektrický rychlovlak TGV první generace, tedy TGV Sud-Est. Kromě pantografu na lokomotivách (krajních vozech) vidíme oproti turbínovému TGV 001 i rozdíl na podvozcích. Zde není styk krajního vozu s příslušným vloženým vozem posazen na společném podvozku. Společné, tzv. Jakobsovy podvozky jsou pouze mezi samotnými vozy vloženými.
Autor: SNCF-MEDIATHEQUE
TGV Sud-Est, první generace francouzských rychlovlaků
Autor: Didier Duforest, CC BY-SA 4.0
Vlak TGV Sud-Est je tvořen desetivozovou soupravou, kdy krajní vozy jsou lokomotivami a mezi nimi je osm vozů osobních vložených. Vlak je zpravidla dvousystémový, určený k provozu pod trakčními soustavami 25 kV 50 Hz a 1,5 kV DC. Několik málo souprav vzniklo jako třísystémových, aby mohly zajíždět až do Švýcarska, kde jsou klasické železniční tratě (nemusí platit pro zubačky a obecně úzkokolejky) elektrifikovány soustavou 15 kV 16⅔ Hz. Původní maximální rychlost v běžném provozu byla 270 km/h, po modernizaci vzrostla na 300 km/h.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Hans-Peter Bärtschi / SIK_01-030001 / CC BY-SA 4.0
Osm vložených vozů (v podstatě sedm, protože jeden byl barový) mělo původně celkem 345 sedadel pro cestující, z toho větší část v 2. třídě a menší část v první třídě. Při pozdějších modernizacích některých těchto souprav došlo k mírné redukci míst.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-104870 / CC BY-SA 4.0
Ve vozech druhé třídy je konfigurace sedadel 2+2.
Autor: Pieye Trains, CC BY-SA 4.0
Ve vozech první třídy je konfigurace sedadel 2+1.
Autor: Pieye Trains, CC BY-SA 4.0
V letech 1978 až 1988 vyrobila společnost Alsthom pro francouzské státní dráhy SNCF celkem 107 vlaků TGV Sud-Est. Dnes už tuto společnost známe pod jménem Alstom. Ke změně jména došlo v roce 1998, kdy za odstraněním písmene „h“ stály především marketingové důvody, nové jméno zkrátka vypadá lépe a (jak mnozí tvrdí) také moderněji. Pravěké důvody výskytu této samohlásky již neměly váhu (Alsthom, původně dokonce Als-thom vznikl v roce 1928 sloučením firem Alsacienne a Thomson-Houston).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-026269 / CC BY-SA 4.0
Ještě před uvedením TGV do komerčního provozu, dosáhl vlak TGV Sud-Est čísla 16 dne 26. února 1981 železničního světového rychlostního rekordu 380 km/h.
Autor: SNCF-MEDIATHEQUE
Vlak TGV Sud-Est číslo 16 po dosažení rychlostního rekordu. Vlak byl pro tuto příležitost náležitě dočasně modifikován, v reduktorech za trakčními elektromotory byl „rychlejší“ převod (tedy méně redukovaný), kola měla větší průměr (1050 mm místo 920 mm) a ze soupravy byly vyjmuty tři vložené vozy. Jelo se na nové a ještě neotevřené první vysokorychlostní trati pro TGV. A aby toho nebylo málo, napětí střídavého trakčního napájení bylo zvýšeno na 29 kV.
Autor: SNCF-MEDIATHEQUE
Stanoviště strojvedoucího vlaku TGV Sud-Est. Na druhé straně vlaku najdeme samozřejmě stejné stanoviště.
Autor: SNCF-MEDIATHEQUE
Na fotografii rychlovlaku TGV ve stanice v Dijonu z léta 1983 vidíme i zajímavý motorový vůz Picasso s věžovým řídícím stanovištěm.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-026266 / CC BY-SA 4.0
TGV Sud-Est ve společnosti vlaku zvaného Graue Maus, který používaly Švýcarské spolkové dráhy (SBB). Seřaďovací nádraží Lausanne Triage v Denges při severním břehu Ženevského jezera, rok 1997.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-105439 / CC BY-SA 4.0
A co znamená zkratka TGV? Není to nic jiného než vysokorychlostní vlak, v originále train à grande vitesse.
Autor: Phil Richards, CC BY-SA 2.0
TGV Sud-Est na nádraží Marseille-Saint-Charles, duben 1987
Autor: Phil Richards, CC BY-SA 2.0
Od typu TGV Sud-Est byl odvozen i speciální nákladní typ TGV Postal, určený k přepravě pošty. Vlaky jezdily v barvě žluté, která je barvou francouzské pošty.
Autor: Florian Fevre, CC BY-SA 4.0
TGV Sud-Est ve společnosti vlaku zvaného Graue Maus, který používaly Švýcarské spolkové dráhy (SBB). Seřaďovací nádraží Lausanne Triage v Denges při severním břehu Ženevského jezera, rok 1997.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-105438 / CC BY-SA 4.0
Zbarvení „Atlantique“ v kombinaci kovově šedé a modré. Původní oranžové zbarvení se už jevilo jako zastaralé, navíc šlo o barevné sjednocení s vlaky TGV Atlantique představující druhou generaci těchto francouzských rychlovlaků.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
Poslední barevné řešení použité na TGV Sud-Est, které přicházelo, když už byly tyto vlaky TGV první generace na ústupu, nese název Carmillon.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
Od roku 1995 přichází typy vlaků TGV koncipované jako patrové, což přináší větší přepravní kapacitu. Zde navíc vidíme soupravu tvořenou dvojicí vlaků TGV.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
A zde vidíme nový rychlovlak TGV M, tedy už typ páté generace těchto legendárních francouzských rychlovlaků. Provedení je kvůli vyšší přepravní kapacitě patrové.
Autor: Florian Pépellin, CC BY-SA 4.0
TGV první generace na pražském Hlavním nádraží při návštěvě ČR v červnu 2022. Jedná se o historický, v podstatě retro vlak, a právě kvůli tomu mu byla navrácena jeho krása, zkrátka byl přestříkán na oranžovo.
Autor: Tomáš Krist, MAFRA
Rychlovlak TGV první generace byl v červnu 2022 k vidění také v Jihlavě.
Autor: Tomáš Blažek, MAFRA
TGV první generace na pražském Hlavním nádraží při návštěvě ČR v červnu 2022. Jedná se dokonce o vlak číslo 16, který se proslavil již vzpomenutým rychlostním rekordem z roku 1981.
Autor: Tomáš Krist, MAFRA
Model rychlovlaku TGV první generace na kolejišti Království železnic na pražském Smíchově
Autor: Jakub Vrána, iDNES.cz
