Romancov: Rusko má nakročeno k tomu, „padnout na hubu“. Zdá se, že jeho ekonomika už nemá z čeho brát

V přepisu tohoto dílu podcastu se dozvíte:

• Proč Rusové vnímají rozvolnění německé dluhové brzdy jako „druhou dluhovou krizi“,
• proč se bojí dluhů více než Evropané,
• jak moc můžeme věřit ruským oficiálním číslům o stavu ruské ekonomiky,
• jaké signály poukazují na to, že je Rusko v problémech,
• jestli současná situace v Rusku vyústí ve větší vzepětí veřejnosti,
• jak by se k případnému rozvolnění sankcí vůči Rusku měla postavit Evropa.

Budeme spolu mluvit o sankcích, které především po roce 2022 uvalil Západ na Rusko. A o tom, co tyto sankce dělají s ruskou ekonomikou. Odpovědi na tyto otázky možná najdeme skrze to, o čem se v posledních dnech psalo v ruských ekonomických médiích. Přečtu ti několik titulků z webových stránek ruských novin Izvestija. Poprosím tě, abys mi řekl, co z nich o ruské ekonomice dokážeme vyčíst.

První titulek zní: Ruské firmy se naučily pod sankcemi fungovat. Druhý titulek: Druhá dluhová krize: k čemu bude směřovat evropské zbrojení. Třetí: Číňané ve městě. Ceny čínských telefonů klesly o dvacet procent. A poslední titulek: Experti odhadují růst cen plynu v Evropě, pokud dojde k odloučení od ruského LNG.

Začnu hned tím prvním, tedy že se „ruské firmy naučily pod sankcemi fungovat“. Tato věta se objevila na setkání ruských průmyslníků s Putinem, což je podstatná informace, protože Putin ovládá jakékoliv fórum. Kamkoliv je pozván, tam má hlavní slovo.

Průmyslníci na tomto fóru seděli, napjatě poslouchali, co jejich hlava státu říká, a také samozřejmě tleskali. Putin není ekonom, takže některým z přítomných museli na hlavě vstávat vlasy hrůzou. Je to ale prezident. A co je mnohem důležitější – bez jeho vůle se v Rusku nic nehne, a to včetně ekonomických záležitostí.

Putin na setkání s průmyslníky chválil ruskou ekonomiku, a tím pádem i ruské průmyslníky, byznysmeny a ruské bankéře za to, jak dobře si pod uvalenými sankcemi vedou.

Jenže jasně že si vedou dobře – nic jiného jim ani nezbývá.

Na tomto místě je podstatné zmínit, že z ruského trhu zmizela konkurence. V bezkonkurenčním prostředí je jakýkoliv výkon, který předvádíš, výkon dominantní. Když není konkurence, nemáš šanci zjistit, zda je situace dobrá, nebo špatná – ať už cenově, kvalitativně, nebo z hlediska dodacích lhůt… Takže ano, ruské firmy opanovaly tamní trh, ale spotřebitel nemá šanci zjistit, jak si firmy stojí reálně.

Mimochodem, Putin ve svém vystoupení před průmyslníky řekl, že „v minulém roce narostlo HDP zemí skupiny G7 o 1,9 procenta, zatímco v zemích BRICS o 4,9 procenta“. Podivoval se nad tím, proč se uskupení G7 říká „velká sedmička“, když – vyjádřeno v procentech – mají nižší růst. Jenže procento je setina celku a záleží, jak velký máš základ. Čili 1,9 procenta může být v absolutních číslech více než 4,9 procenta.

A v tomto případě to tak rozhodně je, pokud se bavíme o Spojených státech jakožto největší ekonomice světa a dalších zemích G7.

Ano, Putin už navíc neřekl, kolik z těch 4,9 procenta připadá na Rusko, protože největší díl růstu ekonomik zemí z BRICS připadá na Čínu, nikoliv na Ruskou federaci.

Přečtěte si také

Cihla, která (ne)může rozbít mocenské uspořádání světa. Co je BRICS a proč by vás mělo zajímat?

Podívejme se na další titulek, který zněl: Druhá dluhová krize: k čemu bude směřovat evropské zbrojení. K tomuto titulku pro kontext doplním, že si německý parlament odsouhlasil rozvolnění dluhové brzdy, díky čemuž by Německo mohlo investovat a dávat více peněz na zbrojení.

Rusko tento krok nazývá „druhou dluhovou krizí“, čímž se odkazuje k Řecku a k tomu, co se dělo v eurozóně před zhruba patnácti lety. Rusové se Německu tak trochu vysmívají. Zároveň je ale dobré říct, proč celou věc popisují jako „druhou dluhovou krizi“, když zadlužení Německa není tak vysoké…

Z mého pohledu jsou v tomto případě důležité dva momenty. Zaprvé když srovnáme Německo, respektive Evropu obecně se Spojenými státy, u nás nejsme zdaleka tak zvyklí ani ochotní žít na dluh. Máme jiný typ ekonomického chování a v tomto ohledu šlo Německo zbytku Evropy do značné míry příkladem.

Řada ekonomů tvrdí, že strukturální nedostatky německé ekonomiky, včetně hluboce podfinancované infrastruktury, jsou důsledkem německé dluhové brzdy – zkrátka na to neměli dostatečné množství peněz. Odblokování dluhové brzdy může Německu velmi pomoct, a to nejen v kontextu investic do obrany a do zbrojení.

Přečtěte si také

Německá nadílka investičních miliard dorazí i do Česka. Nepřinese ale jen pozitiva

Druhý důvod, proč o tom Rusové referují tímto způsobem, je to, že se dluhů bojí ještě více než my Evropané. Připomněl bych, že Putin se stal ruským prezidentem v době, kdy do Ruska začal plynout obrovský příliv dolarů a eur za ropu a plyn.

Jednou z prvních věcí, kterou Putin udělal, bylo umoření zahraničního dluhu Ruské federace před tzv. Pařížským klubem věřitelů, k čemuž došlo v letech 2008/2009. Tedy v době, kdy Evropu a eurozónu sužovala krize. Rusové tehdy dokázali zahraniční dluhy zaplatit a v ten okamžik se v Rusku začala používat fráze „nikomu nic nedlužíme“. A tím, že nikomu nic nedlužíme, na nás nikdo nemůže, nikdo nás nemůže vydírat.

Rusové jsou ochotní kdykoliv a komukoliv peníze půjčit, protože chtějí, aby na nich byli ostatní závislí. Sami si ale peníze půjčovat nechtějí, protože by ve svých očích přestali být suverénním státem. Všechno, co se týká dluhu, má u Putina a u značné části ruské veřejnosti rozměr závislost versus nezávislost, suverenita versus podřízenost. Rusové si myslí, že když se Němci rozhodli zadlužit, začnou být i zranitelní.

Třetí titulek: Ceny čínských telefonů klesly o dvacet procent. V tomto titulku čtu hned dvě zprávy. Zaprvé že Rusové potřebují čínské, nikoliv americké telefony. Zadruhé že cena něčeho klesla, což je v současném Rusku vlastně neuvěřitelné.

Přesně tak, v Rusku rostou ceny takovou rychlostí, že to není hezké. Problém je, že Rusko začíná být