Nebyl to papež pro Evropu, mezi jeho a Trumpovými snahami o mír na Ukrajině je ale rozdíl, říká historik Šebek
„Byl to papež periferií, globální, byl to papež otevřenosti a dialogu,“ hodnotí papeže Františka církevní historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd České republiky. Jako kontroverzní vnímá jeho postoje k válce na Ukrajině. Sám podle Šebka přiznával, že se nevyznal v historii Ruska ani Ukrajiny. „Proto byl hodně ovlivněn i některými názory, které stranily Rusku. To bylo vidět z některých jeho vyjádření.“
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Vy jste před deseti lety popisoval papeže Františka jako člověka velice spontánního a vnímal jste ho jako papeže globálního, papeže politického. Jak se vaše vnímání v čase změnilo? Jak byste jej a jeho působení zhodnotil?
Sám teprve vstřebávám informaci o jeho smrti, protože včera to rozhodně nevypadalo tak, že dneska ráno bude úmrtní oznámení.
Nicméně na svém tehdejším komentáři bych nic neměnil. Skutečně byl globálním papežem, charakterizoval bych jej jako papeže periferií, protože se ve svém pontifikátu soustředil na témata, která pro církev samotnou byla okrajová, na oblasti a skupiny lidí, které byly na okraji. Byl to papež periferií, byl to papež globální, byl to papež otevřenosti a dialogu.
Jak byste popsal jeho roli v církvi 21. století? Nastoupil po Benediktu XVI., po Josephu Ratzingerovi, který byl vnímán jako spíše konzervativnější papež. Jak byste ho zhodnotil z hlediska církve, která má v Evropě určité problémy – snižuje se zde počet věřících katolíků, zveřejňovaly se různé skandály? Jaká byla jeho role?
Myslím, že on nebyl úplně papežem pro Evropu, to je potřeba říci. Diagnostikoval některé problémy evropské církve a hovořil i o problémech evropské integrace, například i na úrovni evropských struktur a institucí, ale samozřejmě měl pochopení pro církve, které jsou třeba v Asii nebo v Jižní Americe. Bylo to dáno jeho původem člověka, který vyrůstal v Jižní Americe v těžkých sociálních podmínkách.
On se opravdu soustředil právě proto na periferie a dalo by se říct, že byl papežem moderního věku, možná i modernějšího než jeho předchůdce.
Zdůrazňoval také to, aby se církev nevěnovala jenom „kulturněválečnickým“ tématům nebo tématům třeba sexuální etiky, ale aby se právě soustředila na témata, která pramení ze sociální nerovnosti nebo z toho, jak znovu navázat dialog se sekulárním světem.
Pro mě je velmi charakteristická jeho věta, že církev by neměla být
