Koneckonců, on by ani o takový výčet nestál. Možná by se mnou ani nesouhlasil při konstatování, že dosáhl ve svém životě všeho, protože kvalitu života neměříme tituly či funkcemi, ale především našimi vztahy, a chcete-li, také láskou. O ní by jistě mohli daleko spíše promluvit jeho nejbližší, manželka, děti, vnoučata, rodina.
Měl jsem to velké štěstí, že jsem se mohl občas těšit z jeho blízkosti, ať už jako mladý absolvent lékařské fakulty či později jako praktikující psychiatr a psychoterapeut. Při svém vzdělání měl profesor Höschl obrovský dar říkat věci obyčejně, jednoduše a srozumitelně. Byl pro mne vždy nositelem otevřené komunikace, respektu, radosti, moudrosti a také odvahy experimentovat a zkoušet nové.
Vždy začínal u sebe
Tak trochu symbolicky nás Cyril Höschl opustil na Velikonoční pondělí. V den, který je v naší kultuře zasvěcen oslavám života, po celém dlouhém pašijovém týdnu provázeném zradou Jidáše, poslední večeří Páně, mučednickou smrtí Ježíše Krista a jeho zázračným zmrtvýchvstáním.
Ve věku 75 let zemřel psychiatr Cyril Höschl, trpěl vzácným onemocněním |
Říkám úmyslně „symbolicky“, vybavuje se mi totiž naše poslední setkání před pár lety v Národním ústavu duševního zdraví, kdy jsem Cyrila požádal o seznámení s týmem kolegů zaměřených na výzkum psychedelik při léčbě závažných a obtížně léčitelných afektivních poruch, raných traumat a také existenciálního distresu při terminálních stádiích onkologických onemocnění. Přivítal mě se slovy: „Pavle, mám tě rád, rád ti pomůžu všude tam, kde to bude možné…“ Radost, oslava života, lidskost, láska, ochota pomáhat, tvořit, věci měnit – přesně tak jsem Cyrila Höschla znal.
Vzpomínám si na společné diskuse o duševním zdraví a duševních poruchách, které jsme vedli s někdejšími prezidenty Václavem Havlem anebo také s Václavem Klausem. Cyril Höschl byl politicky myslícím člověkem, který vždy začínal u sebe s otázkou: „Co mohu udělat právě já pro lepší svět, právě tady a právě teď?“
V oblasti péče o duševní zdraví toho udělal opravdu dost. Po sametové revoluci byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a byl jednou z klíčových postav reformy studia medicíny. V dobách, kdy se česká psychiatrie probouzela z totalitní reality řídil Psychiatrické centrum Praha, které se v roce 2015 transformovalo v Národní ústav duševního zdraví v Klecanech (NÚDZ). Toto zcela jedinečné zařízení je vlastně v české psychiatrii malým zázrakem. A to nejenom svými novátorskými klinickými postupy, ale především svojí vědeckou, neurobiologickou, sociálně psychologickou, a také filozofickou orientací.
Nemusí se mnou všichni čeští psychiatři souhlasit, ale právě až moderní výzkum neurobiologických a psychosociálních mechanismů spojených se vznikem a průběhem nejzávažnějších duševních poruch dnes začíná tvořit nový základ proměňujícího se psychiatrického paradigmatu a také představuje naději pro velkou část naší populace trpící duševními problémy.
A když uvážíme, že každý osmý člověk na světě žije s duševní poruchou, že depresemi a úzkostmi trpí jenom v České republice přibližně 800 tisíc lidí, že podle Světové zdravotnické organizace jsou duševní poruchy hlavní příčinou invalidity, je zřejmé, že se dotýkáme klíčového tématu naší budoucnosti s obrovským socioekonomickým břemenem.
Cyril Höschl: Muž, který propojoval světy. Jeho vtipy nás vedly k zábavě i k přemýšlení |
Profesor Höschl byl také viditelným a dobře „slyšitelným“ popularizátorem vědy a celé oblasti duševního zdraví. Není to tak dávno, co byla psychiatrie velmi stigmatizovanou oblastí medicíny. Ti, kdo byli nemocní, o tom nemluvili a ti ostatní žili v přesvědčení, že duševní nemoci se jich netýkají.
Skromný odborník, jakých není mnoho
Už dlouho mě nic nezasáhlo tak, jako odchod MUDr. Cyrila Höschla. Nebyl jen významný psychiatr, učitel, akademik, ale humanista, a především nesmírně obětavý lékař. Skromný odborník, kterých po světě nechodí mnoho. Zasvětil svůj život péči o duševní zdraví a pomoc lidem v těch nejtěžších životních chvílích. Svou práci nevnímal jen jako profesi, ale jako poslání.
Jeho lidský přístup, hluboká empatie a schopnost naslouchat zanechaly nesmazatelnou stopu v srdcích pacientů, kolegů i přátel. Byl pro nás, kolegy z oboru, vzorem. Nejen výjimečným odborníkem, ale i milujícím manželem, otcem a přítelem. Jsem hrdý na to, že jsem se mezi ně mohl řadit. Jeho laskavost, nadhled a klidná síla mě a jistě nejen mě budou moc chybět...
Cyrile, vím, že sis na konci života hodně vytrpěl, ale potřebuji ti říci, že jsem tě měl a stále mám moc rád.
Autor je psychiatr, v letech 2002-2010 byl primátorem hlavního města Prahy
