Spolumajitel investiční skupiny Anacot Capital a vlivný člen ODS Pavel Drobil loni rozšířil řady podnikatelů, které zlákal zbrojní průmysl – do svého portfolia získal výrobce špičkových pistolí Laugo Arms. Že by se z něj díky tomu stal zbrojař, ale odmítá. Na příběhu firmy z Blanska u Brna lze nicméně dobře dokumentovat dilemata, kterým nyní čelí byznysmeni, jejichž firmy hodně vyváží do USA. „Postavit tam fabriku ale není relevantní úvaha,“ říká Drobil ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch s tím, že Amerika pod Donaldem Trumpem je všechno, jen ne předvídatelná země, která by lákala k dlouhodobým investicím.

Součástí skupiny Anacot Capital jsou kromě Laugo Arms i strojírenské firmy jako Triangolo, V-Nass nebo Lisa Tech, které dohromady zaměstnávají přes 800 lidí. Právě jejich rozvíjení a budování holdingu se nyní Drobil věnuje primárně, ačkoli zůstává aktivním i uvnitř ODS, na podzim do sněmovny ale kandidovat nebude. Je též hlasitým zastáncem přijetí eura, Svaz průmyslu a obchodu z něj udělal v tomto směru svého zmocněnce.

Třiapadesátiletý Pavel Drobil má jako svou základnu Ostravu a říká: „Město se neuvěřitelně změnilo a posunulo, zmodernizovalo se.“ To je i důvod, proč bude jedním z hostů naší konference Money Maker Ostrava, která v úterý 29. dubna proběhne v paláci Textilia Ostravica. Na pódiu vystoupí společně s Karlem Kadlecem, majitelem největšího dealera vozů BMW v Česku CarTec Group. Kromě nich se na akci představí i internetový miliardář Jakub Havrlant, moderátor a podnikatel v MMA Ondřej Novotný či šéfka miliardové skupiny Promet Denisa Materová.

V obsáhlém rozhovoru jsme s Pavlem Drobilem probrali nejen dopad Trumpových cel na byznys Anacot Capital, ale na celou Evropu. A také to, jak může mezinárodní neklid ovlivnit politickou situaci v Česku s ohledem na blížící se volby nebo to, že jeho skupina cílí letos na hrubý zisk kolem 300 milionů korun.

O byznysu jsme si spolu povídali naposledy těsně po ruském vpádu na Ukrajinu. Asi se toho i u vás od té doby hodně změnilo, že?
Je potřeba začít rokem 2022, který pro nás byl opravdu těžký. Po válce nastala energetická krize a jedna z našich firem, kovárna Triangolo v Hulíně, dostala tvrdý zásah. Jen tam jsme vydali za energie přes 40 milionů korun navíc a v celé skupině to bylo 100 milionů korun navíc, což se propsalo do cashflow. Celkově jsme se jako skupina tehdy výrazně propadli v zisku. I byznysu bylo logicky méně.

Proto jsme rok 2023 věnovali stabilizaci, museli jsme skupinu znovu vyztužit, což se povedlo. Předloni byl náš zisk EBITDA, tedy před daněmi a odpisy, lehce pod 200 miliony korun. A loni jsme to nejen potvrdili, ale po dvou letech, kdy jsme se soustředili jen na skupinu a nedělali jsme žádné nákupy, jsme se zase zaměřili i na akvizice. Od jara 2024 jsme pracovali na třech, z toho dvě dopadly a ta třetí možná proběhne letos.

Mě hodně zaujal váš nákup zbrojní firmy Laugo Arms.
Je to tak, Laugo Arms je firma z Blanska u Brna, která vyrábí špičkové ruční zbraně pod značkou Alien. Tou druhou, kterou jsme loni koupili, byl Feroplast z Chotěboře. Takže jsme se vypravili docela daleko z naše dominantního působiště na Ostravsku. Teď dokonce pracujeme na potenciálním nákupu firmy z Olomoucka, takže bychom s nadsázkou měli Moravu v podstatě celou.

Feroplast vyrábí drátěné programy třeba do obchodů. Laugo produkuje pistole. Jak to jde dohromady?
Právě že to dává smysl. Snažíme se budovat naši skupinu tak, aby se tam mezi sebou její jednotlivé vybrané části doplňovaly a navazovaly na sebe. Například Feroplast, který vyrábí drátěné šuplíky a police do obchodů či do kuchyní, má blízko k jiné naší společnosti Trestles – ta zase vyrábí plechové regály, rudlíky, vozíky. Tvoříme si uvnitř naší skupiny ještě jednu podskupinu, kterou nazývám „udělej si sám“.

Nebo ta nedotažená akvizice, která je mimo republiku, se týká firmy dokončující produkt, na němž se podílí jiná naše společnost. Nákupem bychom uzavřeli výrobní cyklus, teď jsme dodavatelem polotovaru. Takže je tam stejná logika, ačkoli tento nákup není úplně nejžhavější a zatím o něm stále přemýšlíme. Hodně teď naopak řešíme jednu moc zajímavou firmu z Olomoucka, která se nám hodí do toho konceptu „udělej si sám“. Majitel je sedmdesátník, jeho potomci o pokračování nejeví zájem, a tak ji chce prodat. Je to moc pěkný podnik.

Takových případů bude teď podle mě přibývat.
Určitě. I naší strategií je, že kupujeme dobře fungující firmy, kde ale není právní nástupnictví. První generace byli budovatelé, ale druhá generace často nemá zájem – buď viděli, že rodičům firma sežrala volný čas a energii, nebo je to prostě neláká. Pro nás to je příležitost, pro českou podnikatelskou scénu potenciální problém.

Utekl jste mi z té otázky na Laugo Arms. Jak ta zapadá do vašeho portfolia? Nebo to byla oportunistická sázka na obor, který je kvůli válce hodně sexy?
Ano i ne. Anacot funguje deset let, ale zhruba poslední čtyři roky jsme se stali známějšími, takže nás oslovují poradenské firmy s nabídkami. A Laugo Arms byl přesně tento případ, na stůl jsme ji dostali loni v dubnu. Když se na ni podíváte detailněji, zjistíte, že do své poslední modelové řady Alien Remus, která měla nedávno premiéru, vyráběla výhradně sportovní pistole. Takže to od nás sice mohl být oportunismus a součást příběhu, že teď je sexy investovat do obranného průmyslu, jenže tohle jsou butikové a opravdu hodně drahé zbraně, které si nekupují klasické ozbrojené složky. Jedna ta pistole stojí klidně šest tisíc dolarů. Je to jedna z nejlepších pistolí na světě.

Takže jsou to pistole na závody?
Přesně, jsou primárně na soutěže a závody. Na druhou stranu, když vás s ní střelím, výsledek bude úplně stejný – asi vás zabiju nebo zraním. Jen to bude nejspíš přesnější. Jedním z našich klientů je třeba jedna ze složek kolem ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, ale jde opravdu jen o velmi úzký segment. Letos těch pistolí plánujeme prodat celkově 3 500, takže je zjevné, že nejde o masový produkt pro pěšáky do armády. Zato naše nová pistole Alien Remus už je obranná, nikoli sportovní. Máme od ní velká očekávání, ale pořád to je ruční zpracování a naprosto přesná výroba na úrovni Rolls-Royce. Klíčový trh je pro nás Amerika, kam exportujeme přes 40 procent. Zbytek připadá na doslova celý svět od Evropy po Austrálii.

Dobře, když nákup Lauga nebyl čistě oportunismus, jaká tedy byla vaše úvaha?
Pozor, na oportunismu nevidím nic špatného, k byznysu patří. Ten hlavní důvod, proč jsme Laugo koupili, byl ale jiný – v Blansku své pistole finalizují, vzniká tam konečný produkt s velkou přidanou hodnotou. S trochou nadsázky řeknu, že kdyby došlo na všechny vize, tak tohle je v malém obrázek pro celou českou ekonomiku, kam by měla aspirovat: nebýt jen subdodavatelem, ale tvůrcem finálního, špičkového produktu.

Zhruba 70 procent komponentů si Laugo na základě svých patentů a vzorů nechává vyrábět různě v Česku, na Slovensku a v Německu, jenže my jsme dospěli k tomu, že si skoro všechno dokážeme ve srovnatelné kvalitě vyrobit v jedné naší ostravské fabrice. A to je přesně naše filosofie. Chceme, aby na sebe naše projekty navazovaly, aby se doplňovaly a abychom si uzavírali celý výrobní cyklus in-house.

Jak je vlastně Laugo velké?
Mají asi 40 lidí a tržby letos plánujeme kolem 300 milionů korun, loni byly zhruba 280 milionů. A mají opravdu moc hezkou, dvojcifernou maržovost. To je další sympatický rys tohoto byznysu. Proto jsme se rozhodli, že budeme Laugo budovat i víc směrem k ozbrojeným složkám, ale vždycky to zůstane unikátní produkt například pro speciální jednotky. Nebudou to běžné zbraně, které byste viděl u pochůzkářů na ulici. Jinak obecně na sektor defense koukáme, ale upřímně nemá cenu říkat, že poté co jsme koupili Laugo, jsou z nás zbrojaři. To ani náhodou.

Když půjdeme zpátky ke skupině Anacot, zmínil jste roky 2023 a 2024, ale co letošek? Jaké plánujete tržby? Na klidný rok to nevypadá.
Pro mě není až tak důležitý obrat, ale spíš zisk EBITDA. Loni jsme udělali zhruba 274 milionů korun, letos bychom chtěli dosáhnout na 300 milionů. Jestli toho dosáhneme při tržbách 2,3 nebo 2,5 miliardy, už nehraje takovou roli. Ostatně kdybychom dotáhli všechny tři akvizice, které máme aktuálně rozjeté, tak je to v tržbách navíc 1,5 miliardy korun.

Rozhlížíme se kolem sebe. Co ale vím, je, že se budeme držet daleko od automotive. Je to moc nepředvídatelný obor. To, co na něj uvaluje Evropská unie, a to, jak se sám střelil do nohy a předal iniciativu Číně a USA, z něj činí ne moc atraktivní segment. Navíc přišla dovozní cla od Donalda Trumpa, fabriky na Slovensku už začínají propouštět, takže vyhlídky nejsou nejlepší. Pokud nejste prioritní dodavatel, jak se říká Tier 1, jste ve velkém nebezpečí. A my nejsme tak kapitálově silní, abychom se mu vystavovali.

Vy pracujete hlavně s vlastními prostředky a s bankovními financemi, do žádného fondu zatím neraisujete?
Primárně to jsou naše vlastní prostředky a bankovní financování, dlouhodobě spolupracujeme se třemi bankami. Nicméně investiční fond a raisování peněz do něj je něco, nad čím víc a víc přemýšlíme. Částečně to už teď děláme prostřednictvím fondu MaeG, který je spravovaný z poradenské společnosti Moore Czech Republic, kde jsem jedním z partnerů. V tomto fondu držím zprostředkovaně podíl 25 procent.

Zmínil jste dovozní cla, která ohlásil Donald Trump. Pojďme tedy k nim. Laugo do Ameriky hodně vyváží, jak se s takovou situací firma vyrovnává?
Samozřejmě to sledujeme a promýšlíme různé scénáře. Při určité výši marží jste vždycky schopný část cel či bariér absorbovat. Když vezmu ta aditivní, doplňková desetiprocentní cla, která Trump zavedl, která dnes platí a která jsou navíc k původním třem procentům, jimiž byly zbraně při dovozu zatížené už dřív, tak se bavíme o clech ve výši 13 procent. Něco si ukrojíme my ze zisku, něco si odkrojí distributor v USA, což je firma, v níž máme skrze Laugo majetkový podíl, a něco se přenese na zákazníka. Takhle se to rozloží mezi tři strany.

No jo, ale co když to nebude 13 procent, ale třeba 23 procent? Nebo dokonce ještě víc?
To jsem chtěl dodat. My jsme rovnou najeli do módu, že cla budou 23 procent, a pracujeme s tím i nyní, kdy jsou zatím 13 procent. Nevěřím v zázrak a nechci se modlit, že za 90 dní Trump přijde s tím, že pro Evropu cla nebudou platit a že všechno bude jinak. Možná ano, ale možná ne. My chceme být připravení. Víte, cla jsou špatná, ale pro byznys je ještě horší nepředvídatelnost a rychlé změny podmínek. V tom se podniká špatně.

Pro naše zákazníky v USA to bude znamenat zdražení asi o 180 dolarů. Každopádně za nejpravděpodobnější považuji scénář, že i za těch 90 dní zůstaneme u nynějšího stavu, tedy v našem případě 13 procent. Pokud by ale obchodní válka pokračovala a Trump to stupňoval vůči EU podobně jako vůči Číně, tak bychom museli zásadně přehodnotit postoj k našemu nejdůležitějšímu trhu.

To by znamenalo vykašlat se na něj, nebo tam postavit fabriku? Mně přijde, že přesouvat tam výrobu přece nedává moc smysl, když tamní prostředí je kvůli Trumpovi tak nepředvídatelné. Mám to za blouznění. Kdo by tam investoval, když neví dne ani hodiny?
Řekl jste to správně, postavit tam fabriku není relevantní úvaha. Když poslouchám některé politiky a mudrlanty, kteří říkají, jak má Trump důmyslný plán, na jehož konci bude reindustrializace a velký návrat firem a továren do USA, vaří se ve mně krev. To může říkat jen někdo, kdo byznysu vůbec nerozumí. Průměrná cena práce Američana – a tady bych zdůraznil, že nehovořím o imigrantech, kterých se Trump chce zbavit – je vyšší než mzda Němce.

To byste pak celou zemi musel zavřít, obehnat zdí a uchránit ji před veškerým zbožím z globalizovaného světa, úplně všechno si tam vyrábět, jinak nebude nikdy cenově konkurenceschopná. Jenže i kdyby se to náhodou povedlo, tak v těch fabrikách stejně nebude mít kdo pracovat, když chtějí migranty vyhánět. Navíc jak jste zmínil, kdo by dneska plánoval přesun fabriky, což je akce na několik let, do země, když neví, co ten pán udělá ne za rok, ale zítra? Takhle byznys prostě nefunguje.

Na druhou stranu on je schopný otočit o 180 stupňů. A to jak vůči Číně, tak Evropě.
Sám víte, že politika je o prodávání idejí. A já si docela dobře dovedu představit, že Trump přijde s tím, že celní unie s EU, kterou před šesti lety sám v podstatě pohřbil, uzrála. Že to bylo součástí plánu a že díky tomu Evropany nyní dotlačil k lepším podmínkám pro USA. Ostatně buďme k sobě upřímní, tehdy nebyla Evropa jednotná, řada lidí třeba z Francie si celní unii s USA moc nepřála. Tohle všechno by se dalo okecat a lidem nějak prodat. Naši Turkové mu pak zatleskají, jak je geniální, a Babiš si zase nasadí svoji červenou čepici.

Jenže to je ten lepší scénář. Ve který třeba já moc nevěřím.
Souhlasím. To je na tom nejhorší, že podle mě žádný plán nemá. Jde jen o chvilkové ataky, něco udělá, kouká se, jaká přijde odezva, a podle toho pak reaguje. Ze začátku jsem si třeba myslel, že mu nejde o cla, ale že chce oslabit dolar kvůli věřitelům včetně Číny, ale vůbec jsem nechápal, proč by k takovému kroku volil tak chaotickou cestu, jakou se vydal. A pak jsem to přestal chápat úplně a došlo mi, že tam žádný plán není.

Právě. Kdyby chtěl oslabit dolar prostřednictvím nepřehledných kroků tam a zpět, pak by to fakt byly 5D šachy.
No… Pokud je pravda, co napsal deník Wall Street Journal, tedy že odklad cel vznikl tak, že dva nejdůležitější ekonomičtí ministři čekali v Bílém domě na moment, až na chvíli odejde Trumpův poradce Peter Navarro, který cla tlačí a cituje i vlastní alter ego, a v ten moment prezidenta překvapili v kanceláři a rychle a potají ho přemluvili, ať cla odloží… tak to mluví za vše.

Říkám si, jestli ten zmatek nemůže přinést určitou renesanci Evropy. Ne kvůli zbrojení, ale že najednou bude působit jako klidný a předvídatelný přístav, který bude i investičně zajímavý.
Souhlasím, jsou tam ale dvě roviny. Rozhodně musí Evropa ochránit svůj vnitřní trh před nekalou konkurencí. Co teď udělá Čína, když přijde o Ameriku? Bude se snažit dostat zboží do Evropy. Vidím to v našem sektoru oil & gas, kde čínské firmy podávají nabídky na hotové produkty, které jsou ale pod cenou materiálů, jež na ně použily. Tomu se přece nedá konkurovat. My tady máme navíc už tak vysoké výrobní náklady včetně energií.

Takže se musí stát dvě věci. Jednak musíme ochránit vnitřní trh před nekalými praktikami, které se zdravou konkurencí nemají nic společného. Jednak musíme dobudovat skutečný jednotný vnitřní trh. Ten nemáme, speciálně mluvím o kapitálovém a finančním trhu. Jsou tam spousty omezení a bariér.

A co Green Deal a energie?
Svůj Green Deal mají Spojené státy i Čína, jen tomu říkají jinak a neudělaly z toho ideologický fetiš. Něco z něj tady nepochybně zůstane, už jen kvůli předvídatelnosti, protože mnoho firem se na něj začalo chystat a investovaly do něj. Takže mnozí naši politici bojují v Bruselu bitvy, které s nimi nikdo nechce ani hrát, zrušení Green Dealu není a nebude na pořadu dne.

Úprava ale proběhnout musí. Problém byl, že se před 15 lety nastavil kurz, který nešel ruku v ruce s trhem a který z nás udělal třeba kvůli nákladům na energie méně konkurenceschopné prostředí. Musíme se zbavit bláznů, kteří nás dostali tam, kde jsme. Kdo je příčinou problému, nemůže být součástí řešení. Ale když se dnes podívám na nejsilnější evropskou frakci EPP, je to v podstatě stejná sestava lidí. To samé předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která pořád blouzní o tom, že jedeme stejným dekarbonizačním vlakem. Kdo věří, že tito lidé nás zachrání, je stejně naivní jako ten, kdo říká, že Donald Trump má důmyslný plán.

Takže jste ale skeptik.
Nejsem. My na tom opravdu můžeme vydělat. Navíc se fakt ukazuje, že v tom globálním zmatku se z Evropy stává, jak jste říkal, klidný a relativně předvídatelný přístav. To může dál přilákat i investiční pozornost. Ti největší šílenci, které máme na Slovensku či v Maďarsku, nejsou schopni EU nějak zásadně vychýlit, aby to odradilo investory.

Abychom se mezi ně nezařadili i my na podzim.
I kdyby se měl k moci dostat Andrej Babiš, což si samozřejmě nepřeju, tak nevěřím, že by nás chtěl vláčet na východ. Myslím, že začíná chápat, že to je něco, co Češi nechtějí. Možná nejsme zapálení Evropané, ale také nejsme majoritně žádní rusofilové.

Mimochodem, může Trump zkomplikovat Babišovi cestu k volebnímu vítězství?
Nerad cituji sám sebe, ale někdy v únoru jsem napsal, že Slovákovi Babišovi prohraje volby Američan Trump a jiný Slovák Robert Fico. Tady si fakt nikdo kromě konzistentní skupiny do 15 procent populace nepřeje žádnou zásadní změnu režimu a příchod maďarského nebo slovenského scénáře. Lidé jsou tím, co Trump dělá, neuvěřitelně vyděšení.

Opravdu? Já nevím…
Jsem o tom přesvědčený. Vidím to i u nás v továrnách. Lidé chápou, že jsme vývozní ekonomika a že když někde zvednou cla o 25 procent, tak to pro firmu, kde pracují, může znamenat velké problémy. A tedy i pro ně. Dělníkům to řeknou jejich mistři nebo i majitelé firem, řeší se to hodně.

Každopádně volby rozhodne nálada týden či dva před nimi, takže to, co nyní vidíme kolem sebe, nemá smysl podceňovat, ale ani přeceňovat a předčasně slavit či se upalovat. Úplně klidně se může opakovat scénář z roku 2021, lidé se mohou rozhodnout, že kromě peněženky je pro ně důležitá i bezpečnost a stabilita. A to by pro vládnoucí garnituru byla dobrá zpráva. Hnutí ANO můžou vnější aspekty, tedy mezinárodní neklid a slovenský scénář, hodně ublížit.