Sex je kořením života. A ke zdraví potřebujeme velmi kořeněná jídla. Psycholožka radí, jak mít funkční vztah
V partnerství jako by existovali tři – já, ty a my. Jenže co když se „já“ vytratí? A co když na „my“ nezbývá čas? Klinická psycholožka Barbora Kuchárová radí, jak si udržet zdravý vztah, překlenout složitá období – třeba narození dítěte – nebo jak naložit s tím, když se přítel či přítelkyně mění. Také vysvětluje, proč jsou konflikty potřeba, jak se správně – konstruktivně – hádat i jak vztah ovlivňuje, když se jeden z partnerů nemá rád a nepřijímá.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru s Barborou Kuchárovou se mimo jiné dozvíte:
- Jak vypadá zdravý vztah;
- jakým způsobem se projevuje, když jeden z partnerů sám sebe nemá rád;
- dá-li se překonat nevěra;
- kdy je lepší vztah ukončit;
- jestli dokážeme žít spokojeně bez dlouhodobého partnera.
Rozhovor je ukázkou z knihy Jak být se sebou spokojený. Koupit si ji můžete zde.
Jak vypadá zdravý vztah?
Jako vztah dvou dospělých lidí, přičemž důležitá jsou slova dvou a dospělých. Je to vztah, kde oba partneři mají stejný nárok na prosazování vlastních zájmů a postojů, vzájemně si vyměňují pozornost, kde jsou obě strany vyslechnuty a jejich potřeby naplněny. Já jsem milován i ten druhý je milován a nemusíme si to neustále říkat, protože to žijeme.
Jestliže mi partner neumí říct, že mě miluje, ale lásku projevuje jinými způsoby, je to v pořádku?
Je třeba, aby to bylo v harmonii. City bychom neměli vyjadřovat jenom tak, že řeknu „miluju tě“. Mělo by to být na emocionální i skutkové úrovni – to znamená, že udělám něco, co partner pochopí jako projev mé lásky.
A když to neumí vyjádřit slovy, je potřeba se ptát proč. Může se za tím skrývat styl výchovy – rodiče mu vštěpovali, že se o citech nemluví – nebo třeba zklamání.
Co když má některý z partnerů nízkou sebehodnotu?
Takoví lidé často vytvářejí toxické vztahy. Jejich partner bývá na prvním místě, jsou uspokojovány hlavně jeho potřeby, zatímco oni jsou až druhořadí a snaží se mu za každou cenu vyhovět. Je to taková one-man show.
Mají lidé s nízkou sebehodnotou větší obavu ze ztráty lásky a z konce vztahu?
Neustále. Velmi to souvisí s tím, jaký vztah mělo dítě v raném věku se svou matkou. Pokud se nedokázalo zdravě odpoutat a necítilo se bezpečně, může v dospělosti víc lpět na partnerovi.
V takových lidech představa, že ztratí lásku, vyvolává úzkost. A tuto obavu si pak kompenzují ve vztahu – jsem spokojen, jen když je spokojen můj partner. Nejde o to, abychom byli spokojení spolu.
Proč pláčeme, když to zřejmě nikdo jiný neumí
Jak naše partnerské vztahy ovlivňuje to, jaké vztahy jsme vídali v dětství a jak jsme je prožívali?
Fatálně. Fungujeme ve vzorcích, které jsme získali. Kopírujeme, co jsme zažili s důležitými vztahovými osobami – s matkou a otcem, pěstounkou, pěstounem. Nemusí to být jen biologický rodič.
A v těchto mantrách lidé často zažívají nesvobodu – mají pocit, že se musejí
