Odloučení nám neprospívá...
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
S partnerem jsme spolu už několik let a máme se opravdu rádi. Bohužel kvůli jeho práci jsme už delší dobu ve stavu, kdy se vídáme jen velmi sporadicky – někdy jen jednou za pár týdnů. Oba se snažíme dělat kompromisy, voláme si, píšeme si, když to jde, tak plánujeme společný čas, ale čím déle to trvá, tím více cítím, že to má dopad na náš vztah – i intimní život téměř vymizel, vzájemná blízkost slábne. Nechceme se rozejít, pořád v tom vztahu vidíme hodnotu, ale začínáme být frustrovaní. (Rozálie, 32)
Milá Rozálie, je skvělé, že i přes všechny obtíže ve vztahu zůstáváte a hledáte řešení. Vaše vůle pracovat na vztahu je evidentně velká, což nelze podceňovat. Dlouhodobé odloučení ale přirozeně klade na partnery velké nároky – emocionální, fyzické i komunikační. Není divu, že se postupně objevuje únava, frustrace a pocit odcizení, i když city trvají.
V první řadě je důležité otevřeně a bez obviňování mluvit o tom, jak se každý z vás cítí – nejen o frustraci, ale i o obavách, potřebách a možných konkrétních řešeních. Například: Je partnerova práce dlouhodobě neměnná, nebo se dá najít kompromis ve formě úpravy úvazku, práce na dálku, přestěhování? Vztahy často trpí právě tehdy, když jeden nebo oba partneři začnou dlouhodobě potlačovat své potřeby kvůli „vyššímu dobru“, ale bez jasného časového horizontu a plánu.
V oblasti intimity vám může pomoci hledat nové formy blízkosti, které nejsou vázané jen na fyzický kontakt – například smysluplná videa, smyslné zprávy, sdílení fantazií, plánování budoucích chvil. I to může být cestou, jak znovu zažehnout touhu a vzájemné naladění.
Přeji vám hodně síly a vzájemné trpělivosti – vztah, který prochází zkouškami, ale zůstává založený na lásce a respektu, má šanci najít cestu dál.
