„Neřekl bych, že to máme v hlavě. Ale vyhrát šampionát je zkrátka těžké. Pokaždé hrajete proti silným týmům a jen dostávat se tak často do finále něco znamená,“ hlásil pyšně, ale zároveň zklamaně švýcarský obránce Janis Moser.
Musel totiž sledovat, jak na druhé straně soupeři křepčí radostí. Žádný z Američanů ani nebyl na světě, když jejich předchůdci slavili prvenství naposledy.
„Fakt to bylo už hodně dávno! Často jsme o tom mluvili,“ přiznal útočník Drew O’Connor.
„Tento pocit jsme měli v hlavě celý turnaj. Teď jsme ho naplnili a je to skvělé!“ radoval se Frank Nazar.
„A teď si dáme pivo. Hodně piva!“ smál se zase Cutter Gauthier.
Ať už by vyhrál kterýkoliv z týmů, obstálo by tvrzení: Stockholm poznal neobvyklé šampiony.
Přitom sílu mají Švýcaři i Američané obrovskou, v NHL se prohání spousta zástupců obou národů. Namátkou Hischier, Josi, Meier, Niederreiter, Fiala, ze Spojených států samozřejmě podstatně víc, jejich jména tady vyjmenovávat ani nemusíme.
Američané platí za hokejovou velmoc, ale na šampionátech dlouho nebyli úspěšní. Stačí se podívat do historických přehledů, v posledních dvaceti letech brali jen čtyři bronzy.
Švýcarsko - USA 0:1P. Američané slaví první zlato v moderní éře MS, trefil ho Thompson![]() |
Žádné zlato, žádné stříbro.
Když získali nejcennější cenný kov naposledy, hrálo se mistrovství světa ještě v rámci olympijských her, v tomto případě v roce 1960 ve Squaw Valley. Jediný titul čistě z MS slavili v roce 1933.
Také proto, že nejlepší z nich dlouho po účasti na šampionátech zrovna neprahli. S týmem USA často přijížděli studenti z univerzit doplnění o hráče na hraně sestav celků z NHL. Logicky tak kvalit největších konkurentů nedosahovali, což se ale letos změnilo.
Zčásti kvůli blížící se olympiádě, mnoho hokejistů se chtělo ukázat na mezinárodní scéně a třeba si i říct o nominaci.
Olympiáda? Tam chci! Spousta adeptů na pár míst, Američané bojují i mezi sebou |
Zato Švýcaři si místo v nejužší špičce vysloužili výkony v posledních letech, odpovídá tomu i jejich postupný posun vzhůru žebříčkem Mezinárodní hokejové federace IIHF.
Čtyři z celkových pěti finálových účastí v jejich podání přišly v uplynulých dvanácti letech. Ta zbývající před 90 lety.
„Švýcarsko si za poslední roky zaslouží bojovat o zlato. Vyhrávalo skupiny, často pak ztratilo ten jediný důležitý zápas. A pro mistrovství světa je asi dobře, že se postup do finále povedl i Američanům,“ komentoval viceprezident IIHF Petr Bříza.
„Mohli jsme mít výhrady, že Spojené státy nemívaly zrovna největší motivaci přijet na šampionáty s největšími hvězdami. Tento historický úspěch je dobrý pro jejich další generaci hráčů. Mužstvům pak často začne chutnat a chtějí ho znova zopakovat,“ vysvětloval.
Oba soupeři se letos potkali už ve skupině. Tehdy uspěli Evropané, kteří si až překvapivě snadno poradili se zámořským mančaftem 3:0.
Místní si takové složení finále rozhodně nepřáli. Jenže Američané v semifinále Švédy jasně přehráli a zcela právem postoupili právě oni. A bronzová náplast po výhře v souboji o třetí místo proti outsiderovi z Dánska domácím určitě nestačí.
Švýcaři měli cestu mezi nejlepší dvojku značně snazší, stačilo jim výrazně neselhat proti papírově slabším, což zvládli s přehledem. Nejprve sestřelili Rakousko 6:0, poté Dánsko 7:0.
Hokejový svět si tak zvyká na nové šampiony. Devítiletou nadvládu Kanady, Finska a Švédska přeťali loni v Praze Češi, kteří teď mají dalšího následovníka. Ze Spojených států.
S nimi se letos ještě tolik nepočítalo, mnozí favorizovali Švédsko nebo Kanadu. Za rok už ale budou svištět za dalším triumfem jako obhájci.