„Okolnosti, za kterých si Messerchmitt zajistil zakázku na stavbu Bf 109, nejsou dodnes jasné a objasněny nejspíš nebudou nikdy,“ píše autor biografie Willyho Messerschmitta Frank Vann. V roce 1934, kdy byla vydána specifikace na nový stíhací letoun Luftwaffe, byl Messerschmitt minimálně v očích tradičních dodavatel Heinkel, Arado a Focke-Wulf úplným outsiderem. „Tajemství toho, jak se Messerschmittovi podařilo se do soutěže vetřít, je zajisté nutno hledat v jeho vztazích k prominentním členům nacistické strany,“ píše Vann a krom jiných zmiňuje například nacistického pohlavára, ale také nadšeného letce Rudola Hesse.
Nicméně i přes kontroverzní souboj prototypů Bf 109 a Heinkel 112 v závěru armádního tendru nelze Messerschmittovu letounu upřít nesporné kvality. Zajímavým historickým paradoxem je, že vzhledem ke zpoždění výroby motoru Daimler-Benz vzlétl prototyp Bf 109 s britským motorem Rolls-Royce Kestrel. Různé zdroje uvádějí různá data prvního vzletu. První vzlet prototypu Bf 109 V1 s civilní registrací D-IABI, pilotovaný Hansem-Dietrichem Knoetzschem, vzlétl 28. května 1935 v Haunstettenu u bavorského Augsburgu. Později téhož roku se pak konaly první zkušební lety Luftwaffe již s motorem německé výroby.

Prototyp letounu Messerschmitt Bf 109 V1 (civilní registrace D-IABI, výrobní číslo 758, Německo, 16 září 1936 | foto: Smithsonian Institution
Vedle historických souvislostí vývoje a nasazení Bf 109 je tu však velmi zajímavá kapitola, a to samotné létání s tímto legendárním strojem. Své o tom ví i zkušený pilot a letecký konstruktér Pavel Kouřil, který létá s ultralehkou replikou tohoto letounu. Zajímavé je, jak si i letoun, zmenšený kvůli maximální vzletové hmotnosti zhruba na 82 % originální velikosti, zachovává vlastnosti původního stroje. A to ty dobré i ty špatné. Víc již pilot Pavel Kouřil.
Jak a kdy vznikl nápad, vytvořit ultralehkou repliku Messerschmittu Bf 109?
V Česku, konkrétně v Šumperku, působí konstrukční kancelář otce a syna Podešvových. Ti se dlouhodobě věnovali stavbě různých typů letadel a v roce 2004 se rozhodli postavit repliku vojenského letadla z druhé světové války. Spojili se s bývalým stíhacím pilotem a majitelem letiště v Miroslavi Jaroslavem Tušarem, který si stavbu letadla – konkrétně Messerschmitt Bf 109 – objednal. Výsledkem toho bylo, že někdy v roce 2006 se objevila nedokončená konstrukce tady toho konkrétního letadla na výstavě ve Friedrichshafenu. V té době šlo o unikát, protože nikdo se takovým věcem nevěnoval, a byla to úplná novinka nejen v Evropě, ale i ve světě.
Letadlo dokončili v témže roce a předali ho Tušarovi. V takovém provedení, jak to dovolovaly tehdejší technologické možnosti. Mělo elektrickým servem ovládaný podvozek, slabší motor, standardní vrtuli. Zpočátku to bylo komplikované, ale nakonec to naučili létat. Problém byl s vrtulí – každých pět hodin se kvůli velkému vrtulovému kuželu rozpadla. Ten kužel měl průměr 60 cm a stínil část vrtule, což způsobovalo flutter (vibrace – pozn. red.). Pilot, který s tím létal – už tedy není mezi živými – tak ten už to tak perfektně znal, že už věděl, kdy začíná vrtule kmitat, a hledal okamžitě plochu na přistání. Ten Messerschmitt měl místo sestřelů nepřátelských stíhaček pod kabinou nalepené vrtule, kolik vrtulí už takhle zlikvidovali. (smích)
Nakonec ve spolupráci s jedním výrobcem vrtulí tady v České republice vyvinuli speciální vrtuli s posunutými listy mimo kužel, aby se vibrace eliminovaly. Po tragické nehodě Jaroslava Tušara – zahynul v jiném letadle, kde mu vysadil motor a on uhořel v troskách – zůstala Bf 109 vdově. Ta ji s pomocí Podešvových prodala do Německa. Novému majiteli se bohužel stalo, že u té speciálně vyvinuté vrtule mu uletěl za letu list. Motor se vytrhl z lože, ale naštěstí v letadle zůstal. On při nouzovém přistání do fotovoltaické elektrárny urazil půlku křídla. No, a v tomto stavu jsem to někdy v roce 2015 nebo 2016 koupil já.