Po vzoru předešlých play off nejdřív i letos řádil ve čtvrtém útoku s Patrikem Poulíčkem a Tomášem Vondráčkem. Dával klíčové góly, které ho poté vynesly až do první lajny, finále končil vedle Lukáše Sedláka s Romanem Červenkou. Se sedmi trefami se stal nejlepším střelcem Pardubic ve vyřazovacích bojích, na titul to ale znovu nestačilo. Útočník Jan Mandát taky druhou prohru v sedmém finále na domácím ledě v řadě náležitě obrečel, o měsíc později si však náladu vylepšil. Má totiž v kapse novou dohodu s Dynamem na tři roky.
„Jsem nesmírně šťastný a vděčný, že jsem tuhle nabídku dostal. Už jsem říkal několikrát, že je hrdost hrát za Pardubice. Za klub s bohatou historií, který má za poslední tři roky tři medaile, i když ani jedna není taková, jakou jsme všichni chtěli. Pro mě osobně je to ohromný úspěch, obzvlášť po tom všem, co se mi stalo. Klidně bych tady dohrál celou kariéru,“ líčil nadšený Mandát.
Stoupnul jste na ceně po vašich výkonech ve finále?
To nevím, žádná aktualizovaná mega nabídka nepřišla (směje se). Všechno si musím zasloužit, pro mě je nejdůležitější, že tu můžu hrát.
Vnímáte to pořád tak, že je potřeba mít po tom maléru hlavně sklopené uši?
Snažím se od toho co nejvíc oprostit. Jsme v roce 2025 a všechno se stalo před čtyřmi lety. Samozřejmě, že mě to pořád nahání a do konce kariéry to nebude jinak, ale neřeším to. Asi pořád mám co splácet, nicméně to nejde mít neustále v hlavě. Myslím, že od mého návratu jsem za tři roky v Pardubicích odvedl kus práce a musím se taky soustředit na hokej.
Jan Mandát smutní po prohraném sedmém zápase.
Finále 2025 z pohledu Dynama budou už nejspíš navždy provázet obrázky vašeho pláče po posledním zápase. Brečel jste někdy tolik kvůli hokeji?
Nepamatuju si to, možná, když jsem byl malý... Všechno mě to hodně zasáhlo. Když jsme sedmé finále prohráli loni, tak mi to došlo třeba až za týden, teď to přišlo hned. Nejvíc mě dostalo, když jsme se asi půl minuty objímali s Romanem Willem a oba jsme začali brečet. Pak jsem viděl svoji přítelkyni na střídačce, brněnské hráče, jak slaví. Všechno mě to doběhlo.
Pokazit dvakrát v řadě doma sedmé finále je zkrátka bolestivé.
Jo, navíc si k tomu připočtěte semifinále s Třincem v roce 2023, takže vlastně třikrát. Už je to na hlavu. Vím, jak je to těžké pro fanoušky a pro nás hráče ještě jednou tolik. I to byl důvod všech těch emocí. Letos jsem tomu nesmírně věřil, a když jsem nás viděl těch prvních deset minut... Zpětně si říkám, že stačil jeden dva góly. Ale bohužel. Ještě to nějaký čas bude bolet, ale už teď se těším na další sezonu.
V čem spočívá specifikum sedmého zápasu? Loni s Třincem jste do něj šli s prohraným šestým, který jste vůbec nezvládli, ale letos to bylo přesně naopak.
Znovu se ukázalo, že v play off prostě neexistují žádné vzorce. Každý zápas je jiný. V letošním sedmém utkání jsem z naší strany neviděl žádnou chybu. Hráli jsme fakt dobře, jen jsme nedali gól, což se v hokeji stává. Daleko klíčovější byl pro nás čtvrtý a pátý zápas série. V první řadě to do sedmého vůbec nemuselo dojít.
Ale došlo. Podruhé za dva roky. Pohár na stadionu... To se taky jen tak někomu nepoštěstí.
S odstupem to možná člověk docení, ale teď je to fakt choulostivé. Po šestém zápase v Brně jsme si připomínali, jak nám to loni s Třincem nechutnalo a každý věděl, o co jde. Pohár na stadionu, někde v krabici připravená mistrovská trička... Chyběl jeden krok, na který jsme byli skvěle připravení, ale neustáli jsme to.
To jsou ty velké příběhy. Nemůžeme se bavit jen o Dynamu, ale taky o tom, že proti vám stála Kometa v čele s výborným brankářem.
No jasně, Brno si zaslouží obrovský respekt. V sedmi zápasech přešlo přes dva papírově největší favority na titul. Někdo říká, že je to překvapivé, ale pro mě ne. Kometa složila skvělý tým, který obstál ve vyrovnané soutěži.
Ústřední postavou Komety byl Michal Postava, po zásluze taky sesbíral řadu ocenění. Jak těžké bylo se proti němu prosadit?
Těžké, myslím, že měl kolem sebe nějakou auru. Klobouk dolů za to, co zvládnul ve své první extraligové sezoně. Titul má naprosto zaslouženě. Je to specifický gólman, hodně vyjíždí a dokáže hráče znejistit. Nejdřív si říkáte, kolik vám nabídnul místa a najednou tam je. Je to velký brankář a spoustu toho pokryje už jenom tím, když stojí v bráně. Žádné větší zákroky dělat nemusí.
Vyzkoušel jste si to třeba při vašem úniku v prodloužení prvního zápasu.
To zase nevyjel vůbec, zůstal stát v bráně a ani se nehnul. (směje se) Čekal jsem pravý opak, že si puk navedu do bekhendu a jen mu ho zasunu do brány, ale nebylo kudy. Navíc jsem to pak už měl na dlouhou ruku a nešlo to zvednout. Fakt klobouk dolů, jak nás všechny vychytal.
Přesto jste mu dal hattrick. Nejrychlejší v historii play off, dnes už ho berete?
Zatím pořád převládá zklamání. Tyhle věci přijdou na řadu až po kariéře, pokud budu pořád platný držitel rekordu, tak to bude fajn. Teď se bavíme v podstatě jen chvíli po vypadnutí a je to jedno. Puk ale doma mám a chci si ho nechat zarámovat. V chodbě mám i všechny tři medaile, i když jsem si je původně vystavovat nechtěl.
Pardubice hlásí navrátilce. Po sezoně ve Vítkovicích přichází obránce Košťálek |
Kdo vás přesvědčil?
Přítelkyně. Podle ní mám být na co hrdý a asi má pravdu. Pro mě je to fakt osobní úspěch.
Výstava může pro vás být taky dobrým motorem do dalších let v Dynamu, ne?
Přesně tak. Když mi to poprvé řekla, tak jsem z toho nebyl nadšený, ale teď to opravdu začínám tak vnímat. Tři medaile za tři roky jsou pro celou organizaci obrovským úspěchem a pro mě velká motivace do práce.
Začala letní příprava, ale máte za sebou i dovolenou. Kam jste vyrazili?
Odpočinout si do Egypta. Jenom jsme leželi na pláži a nikde netrajdali. Prvotní plány byly, že bychom jeli někam poznávat okolí, ale já jsem po sezoně byl fakt unavený a nakonec jsme se shodli, že bude lepší nedělat nic.
Na výkony bude čas až v červenci během letní přípravy.
Přesně takhle jsme to naplánovali. Přítelkyně je ze Švýcarska, takže na druhou dovolenou pojedeme někam do Alp na výšlapy. Splním si tam individuální plán.
Za celou dobu v Dynamu jste zafixovaný jako hráč do čtvrté lajny a teď najednou byla vaše pozice v prvním útoku vedle hráčů, kteří řádili na mistrovství světa. To není špatné, že?
No, David Pastrňák jim to naštěstí moc nekazil. (směje se) To je samozřejmě legrace, je to fakt hezký pocit. Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že budu jednou nejlepší střelec Pardubic v play off vedle takových lidí, tak si zaklepu na čelo. Samozřejmě to bylo vinou zranění, ale jsem za tu důvěru moc rád. Hlavně za to, jak jsem to zvládnul, protože pro hráče, který je celou dobu zvyklý na úkoly čtvrté formace, není vůbec jednoduché naskočit vedle Lukáše Sedláka, Romana Červenky nebo Jiřího Smejkala.
Neměl jste v hlavě, že po tak vydařeném play off byste třeba mohl na reprezentaci odjet s nimi?
Jo i ne. Spoluhráči i soupeři mi říkali, že v mojí nominaci doufají, ale já se vlastně nedivím, že pozvánka nepřišla. Sezona nám skončila hrozně pozdě a já mám za nároďák jeden start. Brát mě tam, abych v jednom zápase ukázal, jestli mám na mistrovství světa, nedávalo smysl. Vidíte, že všichni finalisté měli místo na šampionátu rovnou jisté, což by moje situace rozhodně nebyla.
Cítím ale, že reprezentace je dalším z vašich cílů.
No jasně, vždyť mi jich moc v kariéře nezbývá. Už jenom vyhrát titul a zahrát si za repre. Za jakoukoli nominaci budu rád, ale uvidíme v příští sezoně. Přes léto musím makat, věřit v nějakou výraznější pozici v týmu a pak se třeba může něco objevit.
Pešán poprvé o Pardubicích: Na tvorbě kádru se chci podílet, představu už mám |
Dá se říct, že jste vyčníval v prvním i čtvrtém útoku, která role vám sedí víc? Je lepší dát gól, nebo mu zabránit?
Úplně nejlepší je zblokovat střelu v oslabení a ujet do brejku... Nevím, zase půjdu za vedením a budu plnit to, co se po mně bude chtít. Důležité je, že jsem ukázal, že zvládnu víc rolí. Odvedu maximum za osm minut ve čtvrté lajně i za dvacet v první. Nastupoval jsem na centru, na pravém i na levém křídle. Budu tam, kde bude potřeba.
Drtivá většina fanoušků vás vnímá jako nastupující generaci Pardubáků, pasují vás na kapitána. Vnímáte se tak, i když jste původem z Jihlavy?
Když nebudu řešit ten průser a dva roky v ECHL, tak budu v Pardubicích v podstatě začínat osmou sezonu, asi proto jsem takhle zafixovaný. Řada spoluhráčů ani nevěděla, že jsem z Jihlavy a sám se možná jako Pardubák beru. Že by se tady ale kolem mě mělo něco budovat, to asi ne. Spíš kolem Martina Kauta, který tu má podepsáno na dlouhou dobu.
Koho jste ještě přesvědčil, aby podepsal s vámi? Spekulací je tradičně opět mnoho.
Nikoho. Já nikomu do ničeho nekecám, každý má svoji hlavu. Každý rok se dá počítat s tím, že zásahy do týmu budou, ale doufám, že nás tu zůstane co nejvíc.
Máte představu, jak bude kádr vypadat?
Nemám, po pravdě se o tom s nikým moc nebavím. Jenom vždycky všem říkám, že kdyby si chtěl kdokoli o čemkoli promluvit, tak u mě má dveře otevřené. Na Pardubicích mi záleží a chtěl bych, aby se tu každý cítil spokojený. V tomhle ohledu bych chtěl být v kabině lídrem, aby se nikdo nebál se mi svěřit.
A co ta Jihlava? Staví se nový stadion, tlak na postup do extraligy bude sílit. Neláká vás se jednou vrátit domů?
To víte, že láká. Jihlava mě vychovala, hrál jsem za ni od tří do sedmnácti let a mám i nějaké zápasy v áčku. Bavím se o tom i s rodiči, oba by byli rádi, kdyby mě zase viděli hrát doma. Přemýšlím nad tím, ale doufám, že to je ještě hodně daleko. Teď jsou Pardubice.
