Kalpa Kuopio ve finále přetlačila 4:2 na zápasy SaiPu Lappenranta, klub v nejvyšší soutěži triumfoval poprvé v historii. A šestadvacetiletý Kantner ročník vyšperkoval bilancí 53 bodů v základní části (30 + 23), v play off přidal plzeňský odchovanec další čtyři trefy a sedm asistencí.
To už věděl, že v létě ho po necelých třech sezonách čeká stěhování od Finského zálivu více na sever, v příští sezoně oblékne barvy Kärpätu Oulu.
Takže, jak slaví Finové?
Ono se to zase od nás tolik neliší. Je u toho spousta alkoholu, probdělé noci, putování s pohárem od baru do baru. K tomu tedy i sauna, to je jiné. Několik dnů jsme začínali v nějaké privátní, měli připravené jídlo, pití, pohár stál u kamen.
A místo zelené čistá vodka?
Tvrdé panákování naštěstí zase tolik neprobíhalo, popíjeli jsme zdejší lékořicový likér Salmiakki. Vodka by mě úplně zničila. (úsměv)
Stejní soci pro Kometu i Hradec, Sparta vyzve v Lize mistrů vítěze švédské ligy |
Pro město s bezmála 130 tisíci obyvatel musel být váš historický úspěch velká událost.
Bylo to super, všichni žili hokejem. A jak se v play off postupovalo dál a dál, atmosféra sílila. Lidi nám věřili, neskutečně podporovali. V oknech visely dresy, na tenhle úspěch se čekalo strašně dlouho. Vlastně sto let existence klubu, i když celou dobu nehrál nejvyšší soutěž. Nejvíc to bylo poznat právě při oslavách. Lidé nám víc děkovali za to, co jsme dokázali, než gratulovali. Dávali najevo, jak nám jsou vděční. Ono v Kuopiu zase není tolik co dělat, vlastně hlavně běhat na běžkách nebo bruslit.
Jak dlouho jste oslavy táhli?
Osm dní. Nejprve akce s fanoušky na náměstí, další dny v Kuopiu, pak nás klubové vedení vzalo na pár dnů do Španělska. Každý den se slavilo. Teď už jsem naštěstí doma a cítím se lépe. (úsměv)
Kdy jste začal věřit ve zlato? Když jste v sedmém čtvrtfinále přetlačili Ässät Pori?
Před sezonou spousta lidí mluvila o tom, že tým zůstal pohromadě a ještě dokázal posílit, že je zkušenější. Já to od začátku bral tak, ať hlavně dobře rozjedeme sezonu, ať se daří individuálně i týmově. Někdy v lednu jsme měli krizi, pět porážek v řadě. To jsem si říkal, ať aspoň uplácáme čtvrtfinále. Ale pak přišla naopak dlouhá série výher a asi v tu chvíli mě poprvé napadlo, že vlastně v soutěži není moc lepších týmů okolo nás. Kteří mají vyrovnané a produktivní lajny, výborného gólmana. Měl jsem strach pouze z Lukko Rauma.
Ti vyhráli základní část.
A v mých očích byli nejsilnější. Jenže v semifinále vypadli se SaiPou. Pro nás byla ta čtvrtfinálová série s Pori ohromně těžká, výborně se proti nám připravili a hráli fakt skvěle. Dokázali eliminovat naše silné stránky. Jak jsme přes ně dokázali přejít, už jsem cítil, že jsme asi největší favorité na titul. Zdolali jsme Ilves a pak zvládli i finále.
Vy jste už o té předchozí sezoně říkal, že je vaše životní. Nastřílel jste v základní části třiadvacet branek, teď jste tuhle metu posunul až na třicet gólů. Co to pro vás znamená?
Člověk si to zatím neuvědomuje. Do sezony jdete s nějakým cílem, chcete ji odehrát dobře. To se splnilo, navíc titul, ale teď necítím euforii. Nemám pocity, že jsem dokázal něco mimořádného, co už se nemusí opakovat. Asi to přijde až časem. Za tímhle jsem si v kariéře šel, něco takového si představoval. Užívám si to, mám na co vzpomínat. Uvidíme, co přinese další sezona, v novém prostředí. Pokaždé překonávat tu předešlou není nic jednoduchého. Vždyť třicet gólů jsem dal naposledy v dorostu...
Je to i tím, že vám sedí styl finské ligy?
Určitě, bezesporu. Naše extraliga je jiná, já jsem se ve Finsku našel. Poznal jsem cestu, co svého do toho můžu vnést. No, a asi jsem se tady i herně zlepšil. (úsměv)
Šance zabojovat o nominaci na mistrovství světa nebyla?
S nikým jsem nemluvil. Hráli jsme dlouho, finále skončilo týden před začátkem šampionátu. Sezona byla náročná, odehráli jsme snad devadesát utkání. Ale samozřejmě, jel bych okamžitě, kdyby se trenéři ozvali. Neváhal bych ani vteřinu. Na druhou stranu, teď jsem rád, že jsem doma a můžu si odpočinout. Vždyť prakticky za měsíc zase odletím zpátky.
Matyáš Kantner v reprezentačním dresu.
Nicméně, je to váš další cíl, pokusit se víc prosadit v reprezentačním dresu?
Určitě. Loni jsem měl v nároďáku malou epizodu, letos jsem toho odehrál o trošku víc. Doufám, že to bude pokračovat, že se mi bude dál dařit ve Finsku a dostanu další příležitost. Nikde není psané, že to nemůže vyjít. Reprezentaci mám v hlavě, rád bych se stal platným členem, posouval se dál.
Jakou výzvou je pro vás přestup do Oulu, které v minulém ročníku skončilo ve finské lize na deváté pozici?
Chci se dál zlepšovat. Domluvili jsme se již v průběhu sezony, nabídli hodně zajímavé podmínky. Vždycky podepisujete s myšlenkou, že chcete něco velkého vyhrát. To mám sice splněné, ale jak říkají kluci z Třince, je to návykové. Nikdy nechcete poslední zápas v sezoně prohrát. Takže i titul by bylo fajn zopakovat. Ale hlavně se chci zlepšovat jako hráč i člověk.
Platí to i o finštině?
(smích) Nooo... Pořád neznám slovosled, gramatiku. Mám zásobu tak sto slov. Občas mezi kluky něco finského hodím, když to nikdo nečeká, to je spíš pobaví. Jinak zhruba vím, o jakém tématu se baví, ale detaily nepoberu. Musím se pak doptat anglicky.
Cílem je titul a reprezentace! Mandát o slzách ve finále, nové smlouvě i Postavovi |
Bude šance, že byste mistrovský pohár dostal do Plzně?
To asi ne. Ve Finsku bude určitě putovat, ale nevím, jestli by mi ho poslali až sem. A jet tam pro něj na otočku se mi úplně nechce.
Házenkářka Markéta Jeřábková, stejně jako vy rodačka z Plzně, říká, že sever Evropy vnímá jako druhý domov. Cítí, že tam nějakým způsobem patří. Máte to podobně?
Mám to úplně stejně! Když jsme byli pár dnů s týmem ve Španělsku, já z toho byl hotový. Nemohl bych tam být déle než těch pár dnů. Já jsem trošku autistický, líbí se mi, že má všechno řád. A to ve Finsku platí. Líbí se mi na severu. Pokud se říká, že Finové jsou chladní, vůbec s tím nesouhlasím. Poznal jsem tam přátele na celý život, je to součást mého domova, jednou to tam svým dětem chci ukazovat. Nikde není psáno, že tam v nějaké roli nezůstanu chvíli i po kariéře, opravdu se mi tam líbí. Byť jsem ve Finsku většinu času sám, přítelkyně ještě studuje. Ano, je tam draho, velmi draho. Ale úžasná země i lidé.
