Podle všeho se schyluje k tomu, že se v příštím roce opět významněji nastartuje valorizace důchodů, na kterou zejména senioři čekají jako na smilování.
K čemu tady dochází?
V posledních dvou letech totiž moc nedostali. Dvakrát se museli smířit s třemi stovkami, což je zrovna dvakrát nevytrhlo. Přesto však průměrný důchod přesáhl 21 tisíc korun. Vlastně tu máme situaci, kdy jsou důchody na velmi vysokých úrovních, ale již se více nenavyšují.
Jedním z důvodů bylo také to, že v posledních dvou letech haproval růst reálných mez a inflace se dostala jakž takž pod kontrolu. Dnes už je tomu ale zase jinak a zdražování za květen nepříjemně překvapilo. Meziměsíčně ceny poskočily o 0,6 %, pokud zohledníme nákupní košík důchodců.
To odpovídá celoroční inflaci ve výši 7,2 %, což není vůbec málo. Zároveň dochází k nárůstu reálných mezd. Dle prvotních propočtů to tedy vypadá, že valorizace v roce 2026 překročí hranici 500 Kč. Možná by to mohlo být dokonce kolem 600 Kč.
Nemusí to být pozitivní
To už je přeci jen zajímavější. Stačilo by přitom, aby inflace vypočtená pro nákupní košík důchodců zrychlila ještě více a valorizace potom bude ještě podstatně vyšší.
V tomto případě ale platí, že ne všechny důchody se budou navyšovat stejně. Uvedené částky jsou zprůměrované a bohužel opět dojde k tomu, že nejvíce dostanou ti, kdo už mají vysoké důchody. Nejméně zase ti, kdo je mají nízké.
Čtěte také: Už je to tady. Dochází ke snížení důchodů v Česku. Jedeme z kopce
Na druhé straně je pravdou, že radovat se z navýšení důchodů je krátkozraké. Má to totiž hlavní důvod právě ve zvyšující se inflaci, která požírá kupní sílu té dominantní částky, která vám je již vyplácena.
Foto: Shutterstock
Nenechte si ujít
Ačkoliv se to našincům nemusí zdát, Česká republika představuje jednu z nejlepších zemí pro život. Je tu velmi bezpečno, celková situace je zde nebývale stabilní, lidé tu poskytují kvalitní služby a chovají se k sobě hezky, a zároveň zdejší města i příroda mají co nabídnout.
Už se to zase rozjíždí
Vlastně není divu, že některými investory do zdejších statků jsme považováni za takové druhé Švýcarsko. Jsou to hlavně lidé z východu, což bohužel není mnohým po chuti. Jejich zájem o Česko totiž často nepřináší jen pozitiva.
Jak tu investoři ze zahraničí skupují například nemovitosti, činí je drahými a nedostupnými pro běžné lidi. Toto se svého času týkalo Karlových Varů, které dlouhá léta skupovali Rusové, což nakonec přeci jen ustalo, byť tam mnoho bytů a domů stále tato skupina vlastní.
Dnes se však zaměřili na jiný, o poznání lukrativnější region, který v současné době zažívá skutečně strmý růst. Mnozí ho přitom považují za nejkrásnější část České republiky. Jde o Krkonoše, zejména potom tři turisticky oblíbené resorty, kterými jsou Harrachov, Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou.
Je to velmi nepříjemné
Právě tady se aktuálně staví podobným tempem jako například v Praze, protože po apartmánech tam je obrovská poptávka. Když se přitom podíváte na seznamy vlastníků, kteří daný objekt skoupí, zjistíte, že z Česka je obvykle tak dvacet, maximálně 30 % majitelů jednotek. Zbytek jsou zahraniční kupci, podle jmen hlavně ti z Ruska.
Pro Krkonoše to není dobrá zpráva. Neustále se tam staví, často pak v lokalitách, které k tomu nejsou vhodné. Výjimkou nejsou velmi kontroverzní stavby. A důvodem je i to, že jen část jednotek je následně skutečně využívána. Zahraniční investoři je totiž mnohdy skoupí jen na spekulaci. Následně je drží, ale neobývají je. Dokonce je ani neposkytují k pronájmu.
Čtěte také: V Česku by pracoval jen trouba. Bez práce 50 tisíc na ruku měsíčně a celé dny se můžete válet u televize
Není divu, že v některých zemích zavedli regulace pro prodej nemovitostí do zahraničních rukou. Zcela to pravděpodobně zakázat nejde, ovšem dá se to například výrazněji zdanit nebo uvalit jiné překážky.
Foto: Shutterstock [...]
Trh s bydlením má v České republice celou řadu vad. V první řadě je to skutečnost, že jsou byty nedostupné, a to jak pro osobní vlastnictví, tak i pro samotný nájem. A když už nějaké to bydlení najdete, může to být spojeno s nepříjemnými podmínkami.
Kontroly jsou časté
Souvisí to mimo jiné s tím, kdo zde kupuje veškerý bytový fond. Jde především o drobné investory, nikoliv profesionální společnosti, jež by byty pronajímaly, jako je tomu třeba v Německu. Lidé tu mají třeba pět investičních bytů, na které se pořádně zadlužily, a tak se snaží z nich vytřískat co možná nejvíce. A navíc se bojí, aby jim s nimi nájemníci něco neprovedli.
Bohužel potom nejsou výjimkou ani velmi časté kontroly u nájemních domácností. “Najít dnes byt v Praze za alespoň trochu přijatelnou cenu je dnes skoro nemožné. Když už jsem jeden našla, musela jsem podepsat smlouvu, ve které svoluji k tomu, aby byl byt každých 14 dní kontrolován. Zda jsem tam něco nerozbila apod.,” říká paní Lenka.
Důvodem je skutečnost, že se majitelka o svůj byt, který tvoří velkou část jejího majetku, a navíc má na něj ještě hypotéku, velmi bojí. Takový nájemní vztah samozřejmě není optimální, protože hrozí, že jakákoliv sebemenší škoda bude na nájemnících vymáhána. A je navíc otázkou, zda ji způsobili vůbec oni.
Může k tomu docházet
Odborníci poukazují na skutečnost, že jde o stále častější standard. “Ano, setkáváme se s tím, že si majitelé bytů chtějí své nemovitosti velmi často kontrolovat,” říká Aleš Volný z jedné z pražských správcovských firem. “Mají na to samozřejmě právo, byť častější kontroly by se měly ošetřit smluvně.“
Zcela standardní jsou ovšem například kontroly jednou za rok nebo jednou za půl roku. Něco takového musí strpět každý nájemník a může být ještě rád za to, že je frekvence nastavena takovýmto způsobem.
Čtěte také: Byty v Česku už nikdo nechce. Prasklo, že 860 tisíc z nich je neobydlených. Jak se dostanou na trh, cena vaší nemovitosti propadne
Jak ale může taková kontrola probíhat? Majitel nemovitosti by měl vždy nájemníka informovat, a to nejlépe písemnou formou. Jde to ale samozřejmě dohodnout i ústně. Ovšem pozor, v některých případech může do bytu vniknout i bez předchozího upozornění. A to tehdy, když má podezření, že zde dochází ke škodám.
Foto: Shutterstock [...]
Pokud jste se pozastavovali nad tím, jakým způsobem v loňském roce vzrostla daň z nemovitých věcí, tak vězte, že šlo s nejvyšší pravděpodobností pouze o začátek. V tomto ohledu má totiž Česká republika vůči ostatním zemím co dohánět a pravděpodobně tak bude činit.
Není to vůbec dobré
Možná už jste si také všimli, že za posledních pětatřicet let nového režimu se daňové zatížení neustále zvyšuje. Stát už teď ale víceméně vyčerpal klasické daně v podobě daní z příjmů nebo přidané hodnoty. Ty už jsou na velmi nadprůměrných hodnotách a jejich další navyšování by mohlo ohrozit ekonomický růst, případně by vedlo k tomu, že by lidé daně přestali platit.
Jenže navzdory neustálému navyšování tu máme rekordní schodky a nově také nebývalý závazek dávat 5 % HDP na obranu. To přitom není pět procent rozpočtu. Na roční výdaje státu to vychází na necelých 20 %, což je gigantické číslo.
Takže kde na to brát? Podle některých odborníků je doslova na spadnutí zavedení majetkových daní, případně rapidní navýšení daně z nemovitosti. Ostatně, už se o tom hovořilo v minulých letech, kdy například investiční bankéř Ondřej Jonáš navrhoval daň z nemovitostí navýšit deseti až dvacetinásobně. Takový prostor tu máme na to, abychom se dostali na úroveň například Francie, Švýcarska nebo Spojených států amerických.
“Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,” nechal se slyšet expert na nemovitosti Libor Ostatek. Ten dal i příklad vlastní nemovitosti, za kterou platí daň ve výši 3200 Kč. Klidně by dle svých slov platil ale i 30 tisíc korun, pakliže by to vyřešilo problém s bydlením v České republice.
Co se bude dít?
Teď už ale nejde ani tak o to řešit trh s bydlením, ale právě o to, aby stát získal větší množství peněz na své výdaje. A to nikdy není dobrá motivace, jelikož to vede akorát ke stále většímu zdaňování. Dnes je v západních zemích standardem majetková daň ve výši 1 %, případně obdobně vysoká daň z nemovitých věcí, které u většiny lidí tvoří středobod majetku. Jenže už se mluví o tom, že by se toto číslo mohlo navyšovat. Proč by to nemohly být rovnou tři nebo čtyři procenta?
Problém je také v tom, že dnes mají nemovitosti obrovskou hodnotu. V Praze nejsou výjimkou byty s hodnotou 20 milionů korun. Z toho je jedno procento 200 tisíc. V případě rodinných domů je to ještě více.
Čtěte také: Ceny bytů v Česku čeká prudký propad. Spousta lidí ošklivě naletěla, jejich bydlení nemá takovou hodnotu, jakou budou splácet
Česká republika jistě začne na nižších hodnotách, ale pravděpodobně se zavedení této nepříjemnosti nevyhneme. A pokud si říkáte, že v takovém případě se svým majetkem odejdete, potom je na pořadu dne otázka, kam by to tak mělo být? Vzhledem k tomu, že se to všude vyvíjí dosti podobně.
Foto: Shutterstock [...]
Zas dostanou ti co mají největší důchod a ti co mají nejmíň dostanou Mao to by mělo být ale opačné ti co mají nejvíc ať dostanou min a ti co mají malý důchod dostanou víc
Libuše: Mnohdy tomu bývá proto, že ti s nízkým důchodem podnikali a odváděli málo. A z toho mála se jim vypočítal nízký důchod. Mám takových podnikatelů v okolí dost.
A ti, co mají vyšší důchody, tak měli zodpovědnou práci s vyššími platy a někteří z nás zase měli dvě zaměstnání. Pracovala jsem na hl. prac. poměr 8 hodin a k tomu jsem měla vedlejší prac. poměr na 4 hodiny. Pár let jsem to vydržela a na důchodu se navýšení projevilo. Tak mám peníze zasloužené. Nemudrujte, nezáviďte, systém je tak nastaven. Nevidím žádné nadržování. V nicku moje pozice, žádné sezení na židli.
Tak to vidíte hodně špatně, přesněji sobecky a bezohledně. Pokud jste měla v životě takové podmínky a takové zdraví a byla jste přitom snaživá, tak jste měla štěstí, že jste mohla a buďte ráda. Nikdo vám neupírá, že se Vám z toho vypočetl pěkný důchod. V důchodu už ale mají tzv. zásluhovost všichni stejnou, všichni jenom pobírají peníze od státu. Je tedy neskutečná nenažranost především politiků, kteří si myslí hlavně na to, aby co nejvíce vysávali stát na věčné časy a vymysleli, jak by jim jejich královské důchody ještě i nadále rostly! K tomu slouží ničím neopodstatněný výmysl procentuálního navyšování důchodu z důchodu již přiznaného, ačkoliv inflace a tedy ceny v obchodech narostly všem stejně!!! Druhými takovými s nejvyššími důchody jsou pak ti největší zloději od devadesátých let, kteří tunelovali státní podniky m.j. i tím, že se nazvali manažery za astronomické platy a tak je to.č. nejvyšší důchod dle ČSSZ téměř 245 000 (!!!), z čehož se pak při různých úpravách počítají % navýšení… Je to nehorázné a měl by být stanoven maximální důchod např. 80 000 a navyšování všech důchodů stejně o inflaci.
Kdo pracoval málo a za málo peněz nemůže mít stejný důchod jak ten co odváděl velkou částku do systému. Důchod je o tom kdo kolik odvedl státu