Řeší se. Ale spíš jako trapná historka z Brna, kterou nechceš slyšet u vína, protože víš, že bys z něj mohl začít zvracet.
Je to zvláštní úkaz. Málokdy se stane, aby se společnost takhle hezky semkla. Komentátoři, analytici, média, intelektuální kavárna, byznysmeni, voliči. Všichni shodně konstatují: Je to průser. Obrovský. Odporný. A úplně zbytečný.
A přesto nikdo nechce tuhle vládu sundat.
Protože jaksi… se to nehodí. Protože i když si elity po večerech šeptají, že Blažkova akce je jak z mokrého snu mafiánské struktury, nikomu se nechce rozjet ten skutečný zápas. Ten zápas, který tu vedla společnost v době Babiše, kdy byla každá kauzička, každé jméno, každá esemeska důvodem ke svolání demonstrace na Letnou. Tehdy jsme žili ve stínu čepic, transparentů a mobilizace. Dnes? Jen ztichlý Facebook a pár lidí, co si zoufají, že už se ani nechce zoufat.
Tahle vláda, a teď mluvím o kabinetu Petra Fialy, je totiž zároveň strašná a zároveň chráněná dílna. Chrání ji strach. Strach z toho, že přijde něco ještě horšího. Že se otevřou dveře zpět Andreji Babišovi. Že nastoupí Okamura. Že to celé praskne. Že padne maska. Takže se radši Pavel Blažek obětuje, Eva Decroix se nasadí jako klidná tvář a všechno dál zůstává při starém.
Ale nikdo soudný už nevěří, že Decroix je nezávislá. Všichni vědí, že ji dál ovládá Blažkův stín. Důkaz? E-mail o náměstkovi Dvořákovi. Nejde o náhodu, jde o kontinuitu. Jen se přelakoval nátěr, ale stěny zůstaly.
A teď si položme otázku: Proč to nikoho fakt netrápí? Kde jsou ty slavné elity, které dřív hystericky řvaly, když někdo vzal koblihu ? Kde je občanský aktivismus, když stát přijímá darem kryptoměny od kriminálníka? Když část elity ví, že jde o legalizaci výnosu z trestné činnosti. Když má celá operace přesah do mezinárodního práva. Když Izrael i USA sledují, jak Česká republika nechtěně slouží jako pračka peněz?
Odpověď je jednoduchá.
Občanský aktivismus v Česku není nezávislý. Vypadá, tváří se, chce být, ale není. V zárodku možná. Ale rychle se stává nástrojem těch, kdo chtějí ovlivnit, kdo bude u moci a kdo ne. Milion chvilek to ví, proto nehraje vabank. Proto radši drží hubu, když jde o jejich kámoše z koalice. Proto nesvolávají kulaté stoly. Proto už nedemonstrují. A když už, tak spíš brání Evu Decroix, protože ji někdo na facebooku nazval blondýnou.
Občanský aktivismus má dnes veškerý étos použitý. Je vypraný jak bitcoin v Blažkově peněžence.
Pak je tu ještě druhý efekt. A ten je mnohem zásadnější. Ani voliči Spolu už nejsou loajální. Jsou unavení. Jsou zklamaní. Ale nejsou sebevražední. Nechtějí zpět Andreje. Nechtějí spojení Babiš–Okamura. Nechtějí se vracet do světa, kde premiér mluví jako opilý translokátor a vicepremiér tiskne rasistické plakáty.
Proto nechtějí vládu shodit. Chtějí jen opravit pár figurek. Pryč Blažek, možná pryč Stanjura, který je stejně sympatický jako daňová přiznání. Ale jinak nechte vládu běžet.
A tak máme největší skandál za posledních 20 let, organizovaný zločin ve státní správě, mafiánské praktiky v samotném jádru moci a zároveň… ticho. Ticho, ve kterém si premiér Fiala dál jezdí své letní roadshow. Vyhazuje odpůrce z debat. Přikyvuje na předem připravené otázky. A jako severokorejský vůdce mává těm stovkám lidí, co ho už dávno nevolí, ale přišli, protože u kulturáku byla klobása a od šéfa stranické pobočky přišel e-mail.
Tohle je obraz současné demokracie. Vláda, která nepadne. Ani když padne spravedlnost. Vláda, kterou drží u moci strach, pohodlí a pokrytectví. Média to moc nechtějí otevírat. Neziskovky mlží. Elita mlčí. A občanský aktivismus hraje mrtvého brouka.
Je to groteskní. Ale taky tragické.
Protože čím déle se tváříme, že o nic nejde, tím víc o všechno přicházíme.
Fotogalerie |
