Lejla Abbasová je ze smíšeného manželství, maminka je Češka a tatínek pochází ze Súdánu. Ten však od rodiny brzy odešel a zůstala tak se sestrou a maminkou sama. Jak se svěřila v rozhovoru pro lifee.cz, rozhodla se, že ho najde. Stalo se tak někdy v pubertě, kdy začala cítit potřebu se s tátou spojit. Jenže její pátrání bylo neúspěšné.
Nakonec ho vzdala, ale štafetu převzala její sestra. „Ve chvíli, kdy jsem to v 23 letech v sobě uzavřela, s tím přišla moje ségra,“ řekla Abbasová. Jejich společné hledání tak pokračovalo. Nakonec se jí v roce 2009 podařilo s tátou sejít, i díky její tehdejší práci pro Ministerstvo pro lidská práva.
„Překvapivě to bylo hrozně rychlé. A jak mi to v pubertě vůbec nešlo, tentokrát tomu asi osud chtěl a my ho našly jednoduše a rychle. Samotné setkání, to byl úplný úlet. Potkali jsme se na půli cesty v Egyptě. Měly jsme s ním spicha na tom velkém náměstí, kde byly nepokoje, Arabské jaro. Přes celé to obří náměstí jsme viděly, jak jde nějaký člověk a za ním holka, takže to mohl být kdokoliv. Ale my jsme věděly, že je to náš táta! A fakt to náš táta byl!“ vzpomínala Abbasová.
Jenže počáteční radost ze shledání brzy nahradilo vystřízlivění z reality. „Vztah s tátou neskončil úplně ideálně, ale myslím si, že hůř pro něj. My si se ségrou uvědomily, že táta má své velké nedostatky a že ho nezměníme. A pokud nechceme být dál zraňované, tak nemá smysl vztah udržovat. Respektive udržovat ho aktivní. Později jsme byly v kontaktu se širší rodinou, “ řekla Abbasová.
„S tátou to bylo fakt těžké a je to asi půl roku, co zemřel,“ dodala se slzami v očích. Lituje prý dodnes, že se s tátou nesetkaly její děti. Jeho smrt samotná ji prý zdaleka nezasáhla tolik, jak si myslela. „Pořád rozklíčovávám, jak to, že jsem to vzala tak přirozeně,“ uzavřela Abbasová.
Fotogalerie |
