1280 x 720 (lg)

Unifikace přináší synergii nejen při nákupu a logistice. Vnitro by mělo prioritně nakupovat doma, říká Tomáš Zdechovský

Unifikace přináší synergii nejen při nákupu a logistice. Vnitro by mělo prioritně nakupovat doma, říká Tomáš Zdechovský
foto: Se souhlasem Tomáše Zdechovského/Europoslanec Tomáš Zdechovský

Security Magazín přináší rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL). Tématem byly programové priority v oblasti obrany a bezpečnosti.

Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, hovoří se o 3-3,5 %, případně až 5 % se započtením mimorezortních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?

Zajištění obrany, respektive bezpečnosti státu je základní funkcí každé vlády. Dlouhodobě zastávám názor, že výdaje na obranu musejí být prioritou, a to nejen z důvodu plnění aliančních závazků, ale především kvůli bezpečnosti občanů. Nárůst výdajů na obranu však nesmí být automaticky řešen navyšováním státního dluhu. Je nezbytné provést důkladný audit veřejných výdajů, identifikovat neefektivní či méně přínosné programy napříč kapitolami rozpočtu a nalézt úspory, které umožní financování obranných investic v rámci vyrovnanějšího rozpočtu. Samozřejmě je závazek z dvou na pět procent velkým skokem. Nemůžeme si ale dovolit otálet a doufat, že Rusko či Čína přestanou masivně investovat do svých armád. Pak by mohlo být pozdě.

Pro efektivitu vynakládaných prostředků je klíčová souhra a soulad mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany, mezi ministrem či ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. V tomto období jsme byli svědky řady situací, které by šlo označit za nesoulad až konflikt, a které byly tématem veřejné diskuse. Při vědomí, že nelze zaručit shodu za všech okolností, lze přinejmenším očekávat, že napříště budou spory urovnávány za zavřenými dveřmi?

Součinnost mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany považuji za klíčovou pro důvěryhodnost a efektivitu rozhodování. Spory mezi ministrem obrany a náčelníkem generálního štábu by měly být řešeny v rámci standardních procedur a mimo veřejný prostor. Veřejné střety oslabují důvěru veřejnosti i spojenců a mohou zpomalit rozhodovací procesy v klíčových oblastech. Do budoucna očekávám, že se případné neshody budou řešit věcně, interně a v duchu profesionálního respektu.

Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?

Domácí obranný průmysl je zásadní pro obranyschopnost státu, zejména v krizových situacích, kdy nelze spoléhat na zahraniční dodávky. I v případech, kdy je hlavním dodavatelem zahraniční subjekt, by měly být co největší části zakázky realizovány ve spolupráci s českými firmami, ať už formou subdodávek, přenosu technologií nebo licenční výroby. Podpora domácího průmyslu by měla být systematická a ukotvena nejen v národní bezpečnostní strategii, ale i v zadávacích podmínkách veřejných zakázek.

Závazek z roku 2017, vybudovat moderně vyzbrojené brigání úkolové uskupené těžkého typu, se k 1. lednu 2026 nepodaří realizovat. Došlo k průtahům při nákupu BVP, ale také tanků. Byla odložena akvizice samohybných minometů, a jen velmi pomalu se začínají řešit otázky například mobilní pozemní PVO a protidronové obrany. Po zásadních investicích do vzdušných sil (nákup F-35, nákup vrtulníků, dopravních letounů), měla by příští vláda dotáhnout modernizaci výzbroje tzv. těžké
brigády, a tento letitý dluh smazat?

Dostát závazku vybudovat těžkou brigádu je důležité pro důvěryhodnost ČR v rámci NATO i pro vlastní obrannou kapacitu. Chápu, že průtahy ve vyzbrojování byly způsobeny kombinací byrokratických, politických i výrobních faktorů, ale je nezbytné tento dluh dohnat. Budoucí vláda by měla učinit vše pro to, aby modernizace těžké brigády byla dokončena v co nejkratší době, včetně akvizic PVO, protidronové obrany a dělostřelecké podpory. Jedná se o klíčový pilíř obranného plánu České republiky.

Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?

Vnější a vnitřní bezpečnost jsou dvě strany téže mince. Stejně jako u obrany, i u vnitřní bezpečnosti je žádoucí stanovit jasné minimální výdajové rámce, které zajistí stabilitu a předvídatelnost financování. Je nutné, aby jednotlivé bezpečnostní složky nebyly v konkurenčním postavení, například v oblasti náboru personálu. Myslím si, že vyvážený přístup vlády k těmto dvěma oblastem je předpokladem pro celkovou bezpečnostní stabilitu země.

Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?

Domnívám se, že by Ministerstvo vnitra mělo ve veřejných zakázkách prioritně zohledňovat možnosti domácí produkce, a to nejen z důvodů ekonomických, ale i z hlediska strategické soběstačnosti. Tam, kde je to možné, by mělo docházet k unifikaci výstroje a výzbroje mezi armádou a bezpečnostními sbory. To přináší synergii nejen při nákupu a logistice, ale i ve výcviku a nasazení v krizových situacích.

Jednou ze zásadních potřeb armády sledujeme v přímém přenosu - výrobu a zásobování municí, především dělostřeleckou municí. Přes obrovský rozmach přesných raket s dlouhým dosahem a dronů všech kategorií zůstává hlavňové dělostřelectvo v konfliktu vysoké intenzity klíčovou zbraní. Měla by budoucí vláda udělat maximum proto, aby umožnila rozvoj domácí výroby munice a střeliva, a v zahraničí ji pořizovala jen v tom případě, kdy domácí kapacity nepokryjí domácí potřebu AČR?

Dělostřelecká munice je zcela zásadní pro vedení konfliktů vysoké intenzity, což potvrzuje současná válka na Ukrajině. Podle mě je nezbytné, aby Česká republika disponovala dostatečnými výrobními kapacitami, a to nejen pro vlastní potřebu, ale i pro podporu spojenců. Budoucí vláda by měla vytvořit podmínky pro rozšíření domácí výroby munice a využívat zahraniční dodavatele jen tam, kde to není jinak možné. Tento krok má i pozitivní dopad na ekonomiku a zaměstnanost v regionech.

Původní cíle AČR v oblasti početních stavů hovořily o 30 tisících profesionálů a 10 tisících aktivních záložníků k roku 2030. To bude při současném tempu odchodovosti a náborů přes nedávné navýšení platů a příspěvků velmi náročným úkolem - a armáda na základě zanedlouho přijatých Capability Targets 2025 hovoří o potřebě více než 37 tisíc vojáků. Co by měla budoucí vláda dělat, aby ozbrojené síly v tomto ohledu podpořila a aby také vytvořila vhodné předpoklady pro efektivní vytvoření mobilizačních záloh?

Zvýšení početních stavů ozbrojených sil je nutnou reakcí na měnící se bezpečnostní prostředí. K dosažení cílových počtů profesionálů i záložníků je nutné nejen motivovat nábor, ale i stabilizovat personál, například kvalitní péčí o vojáky a jejich rodiny, možností profesního růstu a zajištěním přiměřených podmínek služby. Zároveň je třeba systematicky budovat mobilizační zálohy a připravit legislativní i praktické nástroje pro jejich efektivní nasazení v případě krize.

S otázkou výroby munice a střeliva v České republice souvisí také otázka produkce střelných prachů. Ministerstvo průmyslu a obchodu je jediným akcionářem společnosti Explosia, která patří mezi významné producenty celoevropsky. Nebylo by na místě uvažovat o převodu tohoto strategického podniku do gesce Ministerstva obrany, aby tím bylo usnadněno plnění potřeb obranného průmyslu na základě požadavků ozbrojených sil v tomto ohledu?

Společnost Explosia má zásadní význam pro zajištění strategických surovin a komponent pro výrobu munice. Je určitě legitimní vést debatu o tom, zda by její řízení nemělo přejít pod Ministerstvo obrany. Tento krok by mohl vést k efektivnějšímu plánování, investicím a zajištění soběstačnosti obranného sektoru v oblasti střelného prachu a výbušnin. Ale myslím, že nás v současnosti trápí daleko větší problémy.

Zmínili jsme rostoucí význam bezpilotní techniky na moderním bojišti. V České republice existuje řada výrobců osvědčených řešení, probíhá výzkum a vývoj prostředků, přesto Armáda České republiky spoléhá především na zahraniční dodavatele. Měla by budoucí vláda více dbát o podporu domácího průmyslu i v tomto specifickém odvětví?

Bezpilotní technika hraje stále důležitější roli na moderním bojišti a Česká republika disponuje schopnými výrobci i výzkumnými institucemi. Je chybou, že armáda dosud spoléhala především na zahraniční dodavatele. Budoucí vláda by měla vytvořit prostředí pro systematickou podporu domácího vývoje a výroby, včetně zajištění dlouhodobých zakázek a investic do testovacích a vývojových center. Tím posílíme nejen armádu, ale i naši technologickou suverenitu.

Tagy