Byl to pohled, který by si nejradši odpustil: „Strašidelné!“ Polonazí fotbaloví mistři se motali na tenisovém kurtu, po nekonečném flámu zkoušeli trefovat vrtošivý žlutý míček a co chvíli odbíhali, aby se napili piva. Na žízeň! Na titul!
„Dělám, že nevidím,“ utrousil ze své kanceláře Adolf Šádek, generální ředitel Viktorie Plzeň. Muž, který pomáhá určovat sportovní strategii, musel během úterý slevit ze všech nároků na profesionální přístup: „I když je to potřetí, zůstává titul výjimečnou záležitostí.“
Jak je těžké ukočírovat plzeňskou smečku? Byly časy, kdy jste chodil do kabiny s detektorem alkoholu.
Už dva tři roky nebylo potřeba. Přiznávám, dřív to býval klondajk a ani teď to není jednoduché, ale jsem rád, že tu máme smečku vlků a ne stádo ovcí, které se po tréninku rozutečou domů. My jsme silní právě proto, že jsme smečka.
Zkusili jste smečku zklidnit?
Zklidnili jsme ji, ale nezavřeli jsme ji do kotce, protože právě pak by se z toho vyklubaly příliš poslušné ovečky, které by mohl kdokoli a kdykoli rozpárat a sežrat. To my naopak našim vlkům občas hodíme syrové maso, aby si užili.
Nemluvme v jinotajích. Stávalo se, že by Pavel Horváth dorazil na trénink rovnou z večírku a sápal se po trenérovi s policejním paralyzérem?
Bujará éra po prvním titulu, která připomínala džungli, je pryč. Ono taky dost záleží na načasování. Jinak hledíte na oslavu po výhře nad Spartou a jinak po každém jiném zápase. Nesmí se to přehánět, ale je pravda, že hodné hráče nemáme.
Nejvyšší letošní pokuta?
Nebyla žádná, věřte mi. To ukazuje, že kluci jsou chytřejší a obezřetnější. Nikdo si nedovolí přijít na trénink ve stavu, který nepřísluší fotbalovému profesionálovi. Nedejbože na zápas.
Zvlášť pod přísným trenérem Koubkem by si asi zahrávali na průšvih, ne?
On porušení životosprávy netoleruje ani za mák. Poprvé by hráče vyhodil z tréninku, podruhé rovnou z týmu. Nestalo se ani jedno. Hráči vycítili, co si mohou a nesmějí dovolit. Trenér už svou přísnou vizáží nastavil nekompromisní pravidla a já mu je jednoznačně odkýval. Nechci říct, že hráči někdy nebyli utržení ze řetězu, ale znali míru.
I teď ji znají?
Teď jsou šampioni, ať se baví. Oni to nemají úplně snadné, protože nemůžou žít, jak by chtěli. Proto občas na vodítku držím hned deset frajerů najednou. Pořád je mám hodně zkrátka, aby nezvlčeli. A nejlépe každého držím jiným směrem, aby se jejich vodítka nezamíchala, což by pak smrdělo průšvihem.
Plzeňský prezident Tomáš Paclík (vpravo) a generální ředitel Adolf Šádek během zápasu na Spartě.
Úspěšné dějiny Plzně se píšou od roku 2008 a od té doby se ví, že se vaši hráči rádi a často baví.
Všichni v Plzni se rádi bavíme. Fotbalem i životem. Jenže taky umíme zabrat. Snažili jsme se najít správnou hranici a teď už si myslím, že otěže držíme pevně.
Že jste pro hráče před i po utkání zavedli bázu po ruském stylu?
Říkejme tomu spíš společné spaní, abychom neplechu eliminovali. Nevidím do životosprávy jiných klubů, ale u nás vím. Vyhráváme, protože jsme jiní, výjimečně složení, výjimečně naladění a velmi zkušení.
Trenér Koubek zapadl, i když vám jeho srpnový příchod tehdy leckdo rozmlouval.
Leckdo? Každý druhý měl výhrady. Klasická česká malost. Že prý je příliš defenzivní, že nikdy nic nevyhrál, že už mu bylo šedesát. I mezi fanoušky proti němu byla lehká vlna odporu. Ale pro mě to byly nicneříkající argumenty. Teď vím, že jsme šuškání odolali správně. Měli jsme šťastnou ruku. A trenér měl šťastný rok.
Takže mu prodloužíte smlouvu?
Je vysoce nepravděpodobné, aby nezůstal. To by musel sám nechtít.
Čím si vás získal?
Zarputilostí, precizností, pracovitostí. Neznám trenéra, který by tolik prostoru a času věnoval videu a taktické připravenosti.
To zrovna hráčům nechutná.
Ani trochu jsme trenéra nevybírali podle toho, aby ho hráči měli rádi. Chtěli jsme titul a máme ho. Vsaďte se, že při oslavách hráči zapomenou, že dělali něco, co rádi neměli.
Jak dlouho plzeňská jízda vydrží?
Já nepolevím a pevně věřím, že ani hráči ne. Díky třetímu titulu vědí, že jejich práce má smysl. Titulů a evropských pohárů se nepřejí. Ale zároveň jsme při smutných oslavách pochopili, že fotbal není všechno. Když vidíte, jak Marián Čišovský bojuje s těžkou nemocí, udělali byste cokoli, aby vyhrál. Bohužel nejde ovlivnit všechno.
Bohužel ne. Jak ovlivníte, abyste na podzim hráli Ligu mistrů?
Musíme se zkoncentrovat, dobře se připravit a mužstvo asi lehce okysličit. Určitě musí přijít jeden zkušený hráč. Třeba překvapíme.
Že byste koupili ryzího kanonýra? To se vám ještě nepovedlo.
Jeden Lafata by se šiknul, ale zaplaťpánbůh si pomáháme jinak. Když jeden střelec odpočívá, najde se jiný. Navíc věřím, že se rozkouká Aidin Mahmutovič a na podzim ukáže, že je nejlepším útočníkem v lize.
Bude to neúspěch, pokud do Ligy mistrů neprojdete?
Pokud to nezvládneme, určitě to nezneváží náš titul. To zdůrazňuju. Titul je úžasná věc sama o sobě. Ale zároveň do pohárů chceme. Když ne do Ligy mistrů, tak do Evropské ligy určitě. Jsme maximalisté. Titul je pro nás strašně zavazující a poháry obrovská výzva.
Potřebujete 380 milionů korun, které se rozdávají za postup do Ligy mistrů?
Ne, nepotřebujeme, ale jsou to peníze, které vás povznesou po všech směrech, protože doma se k nim nedostanete. Všem českým klubům bych přál, aby takové peníze mohly investovat zpátky do sebe, do fotbalu. My tu máme šanci, tak po ní půjdeme.
