Morricone: Melodii pro Tarantina vám můžu leda tak zapískat. Ale nerad

Maestro, jak nám bylo doporučeno jej oslovovat, si před každou odpovědí dává načas, dlouze rozmýšlí a občas se z hlubokého sofa natáhne ke konferenčnímu stolku pro želatinový bonbon. Odpovídá krátce a stručně. Sedíme spolu v jeho rezidenci v centru Říma, z oken se naskýtá majestátní výhled. V kontrastu s památkami venku je však jeho byt vyzdoben spíše současným uměním a víc než byt připomíná pokoj pětihvězdičkového hotelu.

Šestaosmdesátiletou oscarovou legendu, která se právě zotavuje ze zranění nohy a je krátkodobě odkázána na vozík, obsluhuje početný management. Právě od něj jsme dopředu dostali dlouhý výčet upozornění, na co se smíme a nesmíme ptát. Výraz spaghetti western, tedy italský žánr, který Morriconeho hudba proslavila po celém světě, je například striktně zakázán. Důsledně nás varují, abychom se vyhnuli otázkám na válku či soukromý život. Použít slovo soundtrack k pojmenování jeho tvorby by pak bylo vysloveně hanlivé.

I přes zvěsti, že letošní Morriconeho turné bylo závěrečným, chystá skladatel na leden novou koncertní sérii. „Příští rok budu slavit šedesát let své profesní kariéry, během které jsem složil více než šest set skladeb. V programu turné budou ty nejznámější kusy ze slavných westernů Sergia Leoneho. Mám však v plánu zařadit i své skladby k dalším filmům, které získaly Oscary,“ anoncuje Morricone.

Turné zahajujete v Praze a celé je pojedete s vaším oblíbeným Českým národním symfonickým orchestrem. Co je na něm tak specifického?
Odpověď je jednoduchá. Je prostě výborný. Spolupráce s ním mne osobně uspokojuje, proto s ním dělám tak často. A to myslím jak na filmové hudbě, tak i živě na koncertech. Je to tedy orchestr, který se mi líbí.

11 fotografií

A to je tedy důvod, proč vaše tour začíná přímo v Praze?
Pravděpodobně ano, ale harmonogram jsem nepřipravoval osobně. Organizátoři však podle mého takový začátek zvolili velice dobře. Orchestr si to zaslouží.

S orchestrem spolupracujete už dlouho, kdy jste se s ním setkal poprvé? A co vás na něm tenkrát tak okouzlilo?
Začal jsem s ním pracovat už před mnoha lety. A proč mne tak oslovil? Jednoduše pro svou bravuru. Předně individuální, ale i kolektivní. Imponuje mi celková úroveň hudebníků, tím myslím nejen jejich vzdělání, ale i přístup a vychování. Jsou slušní, zdvořilí a vstřícní.

Můžete ho přirovnat k nějakém jinému světovému tělesu, se kterým jste pracoval?
Já pracoval už s mnoha orchestry. Myslím, že k tomu českému by možná šly přirovnat čtyři italské: Orchestra Roma Sinfonietta, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, La Scala Theatre Orchestra a Teatro dell’Opera di Roma.

V polovině července jste v Praze nahrál hudbu k novému filmu Quentina Tarantina s názvem Osm hrozných. Jaké to bylo vrátit se k žánru westernu?
Nepsal jsem hudbu pro westernový žánr. Ten film je totiž dost netypický. O klasický western nejde už jenom proto, že se odehrává na sněhu.

Původně jste přitom prohlásil, že s Tarantinem spolupracovat nechcete, pak jste se však uvolil. Co vás přesvědčilo?
Kdo to řekl? Není to pravda, já nikdy nic takového neřekl. Je to lež! Novináři píší to, co se jim líbí. Absolutně to není pravda. Tarantino mne o spolupráci požádal už při natáčení svých předchozích snímků. Ale nešlo to, protože jsem prostě měl jiné závazky.

A jak se vám tedy hodně očekávaný Tarantinův počin líbil?
Film jsem dosud neviděl, pouze jsem četl scénář. Režiséři dnes obvykle nechtějí nic ukazovat dříve, než je hotovo. Když jsem připravoval hudbu, nebyl snímek ještě sestříhaný. Dokud není celý snímek připraven, může se stále debatovat o scénáři. A tedy i o hudbě.

Jakou náladu jste tedy Osmi hrozným vetkl?
Můžu vám ji maximálně tak zapískat, jestli chcete. Na tuhle otázku se mi totiž moc nechce odpovídat. Vždy bych musel říci, že hudba byla připravena dobře a že vše odpovídá náladě snímku. Je to nový film, vůbec jsem nemyslel na hudbu, kterou jsem komponoval předtím.

Tím, že se nerad vracíte ke své starší tvorbě, jste známý.
Ano, nerad znovu poslouchám svá předchozí díla. Bojím se, že mne staré věci podvědomě ovlivní. Minulost by zasáhla do budoucnosti.

Během každého turné navštěvujete města ze všech koutů Evropy. Reagují v různých státech lidé na vaši hudbu odlišně?
Mohu říci pouze toto: aplaus uslyším od všech, kteří jsou k hudbě vstřícní. Má hudba se líbí prakticky ve všech navštívených městech.

Je tedy hudba něco jako internacionální jazyk?
Hudba je mezinárodní jazyk, s tím souhlasím. Ale je fakt, že v každé zemi – a závisí to na kultuře a mnoha aspektech – se může každý tón různě interpretovat. Veselá melodie se někomu může zdát smutná a tak dále. Její interpretace tedy může být různá, ale jako vyjadřovací prostředek má hudba mezinárodní přesah.